Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

NEMŮŽETE

JIM FANDIT

můžeš / číslo 10 - 2012

TÉMA: Média a lidé s postižením



Asistentka fakulty

sociálních věd a novinářka

Alice Němcová Tejkalová

se už deset let zabývá

sportem handicapovaných.

O stereotypech,

které vládnou

v médiích v pohledu

na handicapované,

vydala knihu.

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

Proč jste se pustila dopsaní?

Vechvíli, kdy jsem zjistila, že otom nikde

nic není. Je to můj dlouholetý výzkum, který

se zrodil nejdříve jako diplomová práce

apotom jako práce rigorózní. Zjistila jsem,

že oparalympiádách se traduje hodně klišé,

nesprávných pohledů. Také jsem začala

mapovat historii. Kniha je jednak pomůc-

kou pro studenty žurnalistiky amediálních

studií, jednak také popularizační knížkou.

Snažila jsem se popsat, jak média kesportu

handicapovaných přistupují. Najdete vní

iřadu obecných závěrů, jak média přistupují

khandicapovaným vůbec. Jak média handi-

capované lidi stereotypizují.

Dalo by se to shrnout donějaké

definice, jak novináři handicapované

lidi vidí?

Handicapovaný člověk, zejména sportovec, je

buď velký hrdina, nebo velký chudák. Média

ovšem akcentují především ty sportovce, kteří

Alice Němcová Tejkalová:

jsou nejméně postižení apřibližují se sportu

nepostižených. Když si prohlédnete zpra-

vodajství zparalympiády zPekingu 2008,

zjistíte, že handicapovaný sportovec je jen

ten, který je co nejhezčí, co nejvíc podobný

většinovému člověku. Nadruhé straně pak

existuje handicapovaný sportovec, který je

chudák, očista, kuriozita. Chudák vmediál-

ním podání. Hraje bez ruky, jen tykadýlkem

nad hlavou. Je to protipól toho úžasného

nádherného nadčlověka. Například vběž-

ném televizním zpravodajství vidíte nejvíc

lidi, kteří mají dobře zobrazitelný handicap.

Jsou buď navozíku, nebo nevidomí, mají

handicap, který jde dobře ukázat. Většinou

vystupují vroli oběti nebo vroli člověka, kte-

rý maximálně překonal svůj úděl. Je to tím,

že média se obecně zaměřují navýjimečné

věci. Mimo jejich zájem je všechno to, co jde

jen středem, čeho je nejvíc.

Co podle vás tvoří kořeny schematic-

kého novinářského pohledu

nalidi shandicapem?

Není nic příjemného bavit se opohledu

nahandicapované, protože je to velmi osobní