Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 10 - 2012

TÉMA: Média a lidé s postižením

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Média

handicapovaným

pomáhají

Víte, že první demonstraci polistopadu

1989 zorganizovala manželka tehdejšího

prezidenta Olga Havlová? Ne proti vládě,

ale napodporu handicapovaných, aby

nebyli pořád zavřeni vrůzných ústavech.

Bylo to někdy najaře 1990 naPalackého

náměstí, před ministerstvem zdravotnictví

aministerstvem práce asociálních věcí.

Pomohlo to, všimli si toho novináři, začalo

se psát otom, že tito lidé žijí převážně izolo-

váni vústavech.

Tehdy byl Václav Havel stejně jako jeho žena

velice populární, atak byla to právě média,

tedy noviny, časopisy, televizní arozhlasoví

komentátoři, kdo napodkladě tohoto pod-

nětu prolomil dosud zavřené brány institucí,

dokterých byli handicapovaní odkládáni.

Psalo se otom ivzahraničí ajedna

zprvních zásilek vozíků přišla ze Švédska,

neboť tehdy zde byl nedostatek vozíků pro

invalidy.

Veskandinávských zemích byly již běžně

kdispozici nejen vozíky mnohem modernější,

než byly unás, ale také jejich zdravotní pojiš-

ťovny starší vozíky vyměňovaly svým pojiš-

těncům zamodernější. Protože noviny otom

psaly, odešly ty starší vozíky klidem dozemí,

které patřily dříve dosféry vlivu SSSR akde

byly sjejich obstaráváním potíže.

První kamion spřívěsem plným skládacích

vozíků knám přijel snad již vdubnu 1990.

Média tedy pomohla kezviditelnění těch,

kteří nepatřili dovětšinové společnosti. Díky

médiím se postupně podstatně postoj veřej-

nosti ktěmto lidem změnil. Je pro nás už sa-

mozřejmé, že všechny veřejné budovy musí

mít vstup ipro handicapované azasamo-

zřejmost již dnes považujeme většinu těchto

opatření: snížené chodníky umožňující

nájezd, signalizační zařízení napřechodech,

podle něhož islepí poznají, zda už smějí

přecházet, označení ramp vmetru inaná-

stupištích, autobusy smožností nájezdu

ausnadnění vstupu. Mám pokračovat? Jako

skoro každý mám ksoučasné situaci plno

výhrad. Jedno se ale unás podstatně změ-

nilo: existuje větší informovanost ominori-

tách, tedy lidech nějak se lišících odcelku,

ajejich zařazení se považuje skoro zasamo-

zřejmost. Médiím vytýkáme všechno možné,

tak alespoň zatoto je můžeme pochválit.

Bez upozorňování nanějak handicapované

lidi by se mnoha našim spoluobčanům žilo

ohodně hůře.



Autorka je socioložka,

členka rady Konta BARIÉRY.

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 10 - 2012

�

zařízení. Dodává, že zároveň sami zřizova-

telé důsledně cizelují svou další důležitou

roli – chtějí ukázat veřejnosti, že isoukromé

zařízení tohoto typu umí dokonale zajistit

podmínky apomoc dětem, aniž by musely

být umístěny dozařízení ústavní výchovy –

např. diagnostického ústavu, výchovného

ústavu či dětského domova.

Na první pohled jsou stejné

Děti zDomečku vTisé jsou napohled

stejné jako ostatní. Školáci chodí doškoly,

předškoláci domateřinky, hrají si, oprázd-

ninách vyjeli natábor, občas vyrážejí navý-

lety. Nicméně někdy se prý cítí naokraji zá-

jmu. „Myslím si, že si zasloužíme pozornost

jako všichni ostatní. Tu nám například ita

média dluží. Všude vobdobných zaříze-

ních, která nejsou státní, existuje dnes

problém spenězi. Ani unás to není jiné.

Máme naošacení, najídlo, vzdělání, ale už

ne naprovoz nebo materiální potřeby dětí.

Když chceme, aby se kluci aholčičky cítili

rovnocenně se svými vrstevníky, musíme

pěkně utahovat opasky jinde,“ přiznává

Katarína Zemčáková.

Peníze jsou alfa aomega. Ústecký kraj

provozovateli sice vyplácí tzv. státní příspě-

vek nadítě, ato podle jeho věku. Problém

tkví vtom, že peníze přicházejí nakonto

až zpětně, popřesném výčtu dětmi odbyd-

lených dní. Což vpraxi znamená měsíční

propad azařízení se pohybuje vprovizoriu.

Finančně si musí pomoci samo, jak umí.

Tato státem zavedená praxe se liší například

oddětských domovů. Ty dostávají státní pří-

spěvek zásadně nalůžko – bez ohledu, zda

je obsazené nebo ne. Finančně přispívat by

měli Domečku také rodiče, ale podle ředitel-

ky se tak veskutečnosti vůbec neděje.

„Propagace naší práce, našeho poslání,

zkrátka stále chybí,“ stěžuje si ředitelka.

„Nevíme, včem je zakopaný pes. My jsme

doprojektu investovali všechno včetně sou-

kromých finančních prostředků. Zkoušeli

jsme se dostat také knadacím. Ale pokud

začínáte, je výsledek téměř nulový. Člověk

neví, co si má myslet, když vidíme aslyší-

me, že například dětské domovy si užívají

několikrát vroce dovolenou umoře, vzimě

jsou nalyžích, nábytek azařízení mění

skoro každý rok, opravují azvelebují své

objekty... Tohle unás patří dokategorie snů.

Pochopila jsem, že jen schopnost ašikovnost

člověka klepšímu výsledku nestačí. Existují

totiž stále zažité systémy aokruhy organi-

zací ilidí, které jsou spolu nějak propojené,

adalší prostě šanci nedostanou,“ povzdech-

la si Katarína.

Přála by si proto mnohé změnit, ale

především aby pro své malé klienty brzy

našli stálé aochotné ruce pomocníků, kteří

by například dokázali zvelebit zahradu Do-

mečku apřizpůsobit ji dětským potřebám,

nebo najít dobré sponzory, kteří by přispěli

naoplocení celého objektu, výměnu starých

anevyhovujících matrací nebo darovali

nejrůznější sportovní potřeby, které tu děti

postrádají. Tady, vDomečku pod skalami,

čekají už rok nakaždou pomocnou ruku. 

Myslím si, že si

zasloužíme pozornost

jako všichni ostatní.

Tu nám například

ita média dluží.

VDOMEČKU

by si přály

víc hraček,

sportovních

potřeb

avybavení

narůzné

aktivity. Najít

ochotné dárce

je stále tvrdý

oříšek.