Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

můžeš / číslo 10 - 2012

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

Kdo je Jiří Slíva

Narodil se 4. 7. 1947 vPlzni. Výtvarník, bás-

ník, věnuje se litografii, píše verše pro děti.

Vystudoval hutní průmyslovku vPlzni

aVŠE vPraze (ekonomika průmyslu).

Začínal sverši akresbami vdeníku

Mladá fronta, kreslil pro Mateřídouš-

ku. Odroku 1979 je navolné noze. Jeho

kresby publikovaly noviny Die Zeit, The

New York Times, The Wall Street Journal

adalší. Ilustroval kolem 150 knih.

Vmládí se věnoval hudbě, dodnes hraje

nakytaru vevolném sdružení českých

umělců Grafičanka.

info

tak ti pozitivně naladění handicapovaní si

dokážou dělat legraci pro mě až krutou. Ale

já bych to vždy přenechal jim. Nesmírně si

vážím všech, kteří dokážou pozitivně vnímat,

apak se ani sami necítí jako handicapovaní.

Váš humor byl ije poměrně klidný,

nekonfliktní, rozhodně ne ale

komunální satira, nebo dokonce

agitační.

Moje témata? Hudební, cirkusová, literár-

ní, sportovní. Nechtěl jsem tepat nešvary,

protože tepat se smělo jen jedním směrem.

Frustrovaný jsem ztoho nebyl, akdyby mě

něco naštvalo achtěl bych to tepat, tak by

to tehdy stejně nikdo neotiskl. Tepat se směl

Reagan arakety vzápadní Evropě, nesměla

se tepat sovětská invaze doAfghánistánu.

Pokom jste zdědil schopnost

najít vběžných situacích humor?

Nebo jste se to naučil?

Otec měl docela dobrý smysl pro humor. Už

jako klukovi se mi líbili Suchý se Šlitrem, Ivan

Vyskočil, Stephen Leacock. Ikvůli tomu jsem

se vydal zPlzně doPrahy; měl jsem pocit, že

pravá scéna je vprávě Praze, apřihlásil jsem

se dohlavního města navysokou. Ještě jsem

ale netušil, dokterého spektra se tady zařa-

dím. Věnoval jsem se vté době spíš hudbě,

kreslení přišlo až později. VPlzni jsem totiž

bubnoval vbigbítu, jednu sezonu jsem hrál

ivtriu Petra Skoumala. Aprotože jsem měl

spoustu básniček, tak jsem se je osmělil uká-

zat Honzovi Vodňanskému; ten mě okamžitě

poslal doMladé fronty. Tam si všimli, že mám

naokraji básniček nějaké kresby, poprosili

mě, abych je obtáhl tuší, atak vznikla rubrika

Jiřího Slívy. Tak jsem se stal necíleně aneplá-

novaně karikaturistou. Posléze se mě ujali

moji guruové Jiří Šalamoun aJiří Andrle;

odnich jsem dostal výtvarnou školu, anavíc

jsem začal hrát vkapele Grafičanka.

Řada kreslířů tvrdí, že éra doroku 1989

byla zlatou érou kreslířů-humoristů.

Schválně se ale podívejte nastarší ročníky

tehdejších časopisů. Humoristické kresby

byly všude, ale leckde si jimi ulehčovali prá-

ci. Redaktor dal pět obrázků aměl stránku

zaplněnou. Dnes byste se ale zasmál tak

jedné třetině – možná.

Humor byl vté době, jako všechno

vmédiích, přísně střežen. Zažil jste to?

Jednou jsem nakreslil potápěče vestarém

skafandru, jak má přes sklo ty mřížky, víte?

Aněkdo se podíval natu stránku vproti-

světle anadruhé straně byla fotografie

chilského komunistického vůdce Corvalá-

na, který se vtomto úhlu ocitl zamřížemi.

„Snad ztoho nebude žádný průšvih,“ říkal

tehdy redaktor. Když jsem to ale vyprávěl

nějakým západním karikaturistům, tak ti mi

vpodstatě záviděli. „My si můžeme kreslit,

co chceme, ale vůbec snikým to nehne. Ty

ztoho můžeš mít aspoň průšvih.“

Kreslíte humor naobjednávku?

Že vás někdo poprosí, abyste mu

zhmotnil konkrétní zadané téma?

mě je národním svátkem předvídat, jestli se

kauza, kterou nějakým způsobem ilustruji,

vyvine ajestli bude vůbec ještě zatýden

kauzou; dneska je všechno strašně rychlé.

Kdysi, v70. nebo 80. letech, jsem se ptal

západoněmeckého karikaturisty, jak může

být zrovna vPraze, když pokrývá karikatu-

rami tamní vrcholící volby. „Udělal jsem obě

varianty možného výsledku. Když vyhraje

SPD ikdyž vyhraje CDU.“ Někdy se mi stane,

že musím taky nakreslit dvě varianty. Spíš se

ale snažím být nadčasový.

Častým tématem vašeho humoru

jsou největší lidské slasti, tedy jídlo

apití. Kde jste ktomu přišel?

To se vyvinulo samo. Měl jsem asi pět obráz-

ků natéma kavárna. Protože jsem potřeboval

sponzora navýstavu, nalistoval jsem tehdy

ještě Zlaté stránky. Dovolal jsem se doJacob-

se, jestli by něco nedali zato, že budou napo-

zvánce. Jim se obrázky líbily, kromě peněz

přidali kafe pro hosty ahostesky. Povýstavě

se sami ozvali, jestli bych neměl takových

obrázků skávovou tematikou dvanáct, že by

chtěli kalendář. Tak jsem obrázky dokreslil,

zarok si řekli odalší apak ještě jednou.

Najednou jsem měl 36 monotematických

kreseb. Dal jsem je najednu zdalších výstav

ajeden Američan, který ji viděl, mi vzkázal,

že kdybych jich prý mě víc, vydá mi vAmeri-

ce celou knížku. Protože vUSA zrovna nastal

boom kaváren. Když jste se chtěl doté doby

sněkým někde sejít, tak maximálně uham-

burgeru. Takže tady se sešly mé obrázky

atouha Ameriky pokavárnách.

Je obtížné kreslit vlastně nakomerční

objednávku pro klienta?

Kupodivu ne. Nikdo mě nenutil kreslit vtipně

kávovary, stačí, když je to okávě, kavárně,

olidech pijících kávu. Nemusím kreslit dopří-

běhů firemní loga. Někdy je to zajímavý úkol.

Třeba když se ozve firma vyrábějící technické

plyny. Co stím? Tak se zrodila vzducholoď

vetvaru plynové bomby. Nebo pojišťovnu

jsem pojal jako anděla strážného. Ikdyž je to

komerce, nesmí vtom scházet poetika.

Kde jste měl nejvzdálenější výstavu?

VOttawě vKanadě. Protože byla iprodejní,

tak tam také pár kreseb zůstalo. To jsou asi

nejvzdálenější moje obrázky, okterých vím.

Nejvzdálenější – ale neprodejní – expozici

jsem ovšem měl vJaponsku.

Národy se liší svým pojetím

achápáním humoru.

Musíte to respektovat?

Jistě. Třeba vTurecku prý neznají anděly.

Ani král jim nic neříká. Ale teď už se itam

globalizují... 

Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz

Konto BARIÉRY připravuje 11. aukční salon výtvarníků. Díla budou vystavena

vKarolinu mezi 21. listopadem a7. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžek

jde napodporu vzdělání studentů se zdravotním postižením,

se uskuteční vneděli 9. prosince 2012 vModré posluchárně Karolina vPraze.

JIŘÍ SLÍVA objevuje elegentní humor tam,

kde ho málokdo hledá avidí.

Stává se to, ale nedělám to. Žádají mě oto

občas vredakcích, jenže kdybych nato

přistoupil, byl bych předem okleštěný azba-

vený vlastní invence. Mě přitom nejvíc baví

hledání nápadu. Například přispívám už 14

let dotýdeníku Euro…

Říkal jste ale, že se vkresbách

politice vyhýbáte aEuro je ekonomický

ipolitický časopis.

Jenže já vystudoval vysokou ekonomickou

aosm let jsem pracoval vústavu pro filozofii

asociologii, takže nejsem úplně mimo. Pro