Strana 8
můžeš / číslo 10 - 2012
TÉMA: Média a lidé s postižením
Česká televize hledá
novou cestu v době,
kdy jí konkuruje stále
více komerčních stanic.
A přitom se musí držet
svého hlavního úkolu
– poskytovat kvalitní
zpravodajství, publicistiku,
uměleckou i vzdělávací
tvorbu. Jsou tyto limity
pro jejího generálního
ředitele břemenem,
nebo výzvou?
NESOUTĚŽÍME
V POČTU DIVÁKŮ
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Proč je téma lidí spostižením vpozor-
nosti médií většinou jen tehdy, když
jde onějaký kriminální čin – zneužití,
napadení, krádež? Sami víme, že inej-
obyčejnější den takového člověka je
přece pozoruhodná příhoda.
Asi máte pravdu, ale zejména ta média, kte-
rá jsou závislá nareklamním trhu, pokládají
právě nejobyčejnější den každého – iposti-
ženého – člověka zamálo zajímavý, atedy
nepoužitelný pro svůj hlavní cíl – prodat.
Celá mediální zpravodajská scéna dnes
žije každý den nějakou kauzou. Co to je?
Jednoduše materiál naprvní stranu. Nebo
doprvních minut komerčních zpráv. Stím
nic neuděláme. Ale – právě tento stav vy-
tváří nový prostor pro veřejnoprávní média,
Českou televizi aČeský rozhlas. My přece
máme prvořadý úkol věnovat se všem so-
ciálním, věkovým adalším skupinám. Lidé
spostižením nejsou pro nás jen občasnou
příležitostí, jak zpestřit vysílání, ale diváci,
pro které chceme vytvářet avytváříme veřej-
nou službu.
Zdá se vám – poněkolika měsících
vtéto funkci – že tuto veřejnou službu
naplňujete?
Není to dokonalé aasi nikdy nebude. Zatím
spíš reagujeme napodněty zvenčí. Snažíme
se pozorně naslouchat námětům apoža-
davkům nejrůznějších občanských sdružení
aorganizací postižených. Nemůžeme dát
prostor všem, atak – ato říkám otevřeně
– musíme hodnotit, jak jsou kvalitní, jaké
mají výsledky, historii, jak zajímavé náměty
přinášejí. My nejsme anemůžeme být samo-
obsluha napořady pro každého, kdo přijde.
Musíme vybírat. Atady jsme unašeho velké-
ho problému – máme málo lidí vezpravodaj-
ství ivdramaturgii publicistky adramatické
tvorby, kteří tomuto světu rozumějí. Mnozí
jsou zkrátka příliš mladí, smalou životní
zkušeností. Ataké jsou tlačeni současnou
všeobecnou mediální praxí zpracovávat
všechno klipovitě, rychle, třeba ipovrchně.
Takže iten váš obyčejný den postiženého
jim připadá trochu jako nuda. Právě toto
chci změnit – jednak nečekat jen nasignály
apožadavky zvenku, odorganizací postiže-
ných, jednak vytvářet uvnitř České televi-
ze podmínky aatmosféru, vekteré bude
tvůrčí práce novinářů idramaturgů hlubší,
analytičtější achcete-li ipozornější kživotu.
My nemáme být konkurence komerčních
televizí, ale kvalitnější alternativa.
Říkáte – musíme vybírat – ale vtěch
stovkách neziskovek jsou skoro nezná-
mé organizace, které dělají opravdu
skvělou práci, ovšem ta se naobrazov-
ce nikdy neocitne.
Jistě chápete, že veřejná mediální služba
nemůže vjedné chvíli uspokojit všechny. Ale
můžeme být aktivnější, můžeme mnohem
lépe zkoumat aodkrývat společenský terén,
právě objevovat ty neprávem zapomínané.
To je teď velký úkol pro celou ČT, ajá ho
mám mezi svými prioritami. Kdybychom po-
užili třeba kostrbatý termín charitativní trh,
tak naněj jít ahledat, kdo tam naši pomoc
potřebuje, kdo třeba není tak zaběhnutý,
apřesto má skvělé výsledky. To by určitě
komerční médium nedělalo.
Jen tak naokraj – kdy uvidíme moderá-
tora nebo reportéra navozíku?
Jednak je můžete vidět vnašem tradičním
pořadu Klíč, jednak se určitě takovým lidem
nebráníme. Ale je to jen naše vina, že se
talentovaní vozíčkáři nehlásí?
Nad tímto rozhovorem jsme se sešli
také proto, že připravujete sKontem
Petr Dvořák: