Strana 9
Léto budiž
pochváleno
Dovolená, volno, něco trochu jinak
než v běžných dnech. Takovou má
většina z nás představu léta.
Letos jsme s manželem poznávali
kromě pobytu u moře i slovinský
Maribor a krásy Pomurje (okolí
řeky Mura). Naši kamarádi mají
malý bezbariérový přízemní
řadový domeček v ulici, kde
je takových domečků mnoho.
Zahrádka jako dlaň, ale krásné
a příjemné bydlení již od roku
1979. Vzpomněla jsem na jednu
rodinu u nás, která dostává
pravidelně každý měsíc příspěvek
na bydlení. Hovořila jsem s nimi, že
se průběžně uvolňují bezbariérové
byty zvláštního určení, kde nájem
zvládnou. „Proč bychom se měli
stěhovat, když nám to stát zaplatí?“
Je třeba vybudovat sociální bydlení.
Vstupní investice nebude malá, ale
v dlouhodobém horizontu se plně
vrátí výraznou redukcí příspěvků
na bydlení. Lidí, kteří toto bydlení
potřebují, postupně přibývá
a neřešení sociálního bydlení je
pozice pštrosa, který strčí hlavu do
písku.
Ze sluncem zalitého Mariboru
jsme jeli pár kilometrů do kopců
Pohorje. Parkoviště a WC pro
vozíčkáře, kabinková lanovka do
výšky asi 1300 m n. m., odkud
byl nejen překrásný výhled
na Maribor a okolí, ale také
bezbariérová turistická stezka.
Po Mariboru na mechanickém
vozíku, všude nájezdy na chodník,
bez problémů do restaurací
s dostupnou toaletou, do kostelů,
památek, obchodů. Totéž krásná
historická Ptuj. Místa, kde jsme
byli, mě nadchla. Nejen svojí
krásou, ale i lidskostí a respektem
k těm, kteří se pohybují na čtyřech
kolech.
Autorka je lékařka,
členka Rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
9
Pro aktivní a sobûstaãn˘ Ïivot
29.10.–1.11. 2019
V˘stavi‰tû Brno
www.rehaprotex.cz
děvčata z Caballinu vysadí Lukáše
na koně, je okamžitě vidět, jak je
nadšený. Usmívá se a doslova se
zvířetem splyne. Každý rytmický
krok na hřbetu přináší příjemný
a uvolňující pocit, každý metr po-
malé procházky je pro něj doslova
zážitkem. Kluk prostě jede na koni!
Jaká změna proti vozíku, na kterém
tráví většinu dne, jaká radost z úpl-
ně jiného pohledu na svět. Kdyby nic
jiného, alespoň chvíle jiného života,
o kterém už dobře ví, že nebude
stejný jako u ostatních dětí.
Předsedkyně a hlavní fyziotera-
peutka Caballinu Tereza ví, že právě
tato hodnota má – vedle prokazatel-
ných objektivních výsledků – nevy-
číslitelnou cenu pro klienty i jejich
rodiny. Proto si uvědomuje, že ať se
děje cokoliv, Caballinus musí fun-
govat. Nějakých padesát šedesát ti-
síc musí z různých zdrojů sehnat.
Pomalu se atmosféra mění, pojiš-
ťovny začínají uvažovat o nějakých
platbách. Ale každodenní pátrání po
nových zdrojích financování je pro
maminku dvou malých dětí opravdu
těžká práce. Naštěstí pomáhá patron,
kamarád a klient v jedné osobě Mar-
tin Zach.
Mohla by Tereza pokrčit rameny
a vymluvit se na těžkopádný sociální
systém? Mohla, ale proto nestudova-
la fyzioterapii na vysoké škole, proto
nehledala tyto stáje, proto nelákala
své spolupracovnice do rizikového
projektu. Je to vlastně jednoduché:
„Dětí, zejména malých, které nás po-
třebují, přibývá. Jsme jednou z cest,
které jim mohou usnadnit život i bu-
doucnost. Takže zavřít opravdu ne-
můžeme.“
Caballinus
Vedle pravidelných hipoterapeutických dní vpondělí, úterý
ave čtvrtek nabízí spolek iintenzivní ambulantní víkendy,
týdenní pobyty ipříměstský tábor.
Více oslužbách najdete na www.caballinus.cz.
Obrovský převis
poptávky nepřináší ani
reklama, ani marketing.
Rodiny postižených
se často znají mnoho
let a stačí, když se
někde objeví zajímavá
a užitečná zkušenost.
Hned se zajímají další.
Cesta k úsměvu.