Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / SLUŽBY PRO NESLYŠÍCÍ

Nevyslyšené

služby

TEXT: RADEK MUSÍLEK

FOTO: JAN ŠILPOCH

Samozřejmě existují sociální služby,

které se sluchově postiženými či ne-

slyšícími pracují. Mnohé z nich jsou

dokonce poměrně známé, a někdy

tak může u veřejnosti vznikat mylný

dojem, že o tuto skupinu lidí je sto-

procentně postaráno.

Specializované služby však zdaleka

nepokrývají celou škálu potřeb, které

život přináší. V zásadě jsou v nabídce,

a to ještě ne všude, jen tlumočnické

a sociálně aktivizační služby, sociál-

ní poradenství, sociální rehabilitace

nebo raná péče. Pokud však člověk

se sluchovým postižením, nota bene

neslyšící, potřebuje třeba do domova

pro seniory, azylového domu či sta-

cionáře, obvykle narazí na problémy.

STRACH ADISKRIMINACE

Vyplývá to ze zkušeností Jitky Kou-

tové, vedoucí Poradny pro neslyšící

NRZP ČR, a Martiny Macurové, ře-

ditelky místního zastoupení Centra

pro komunitní práci střední Čechy,

které mají s klienty se sluchovým

postižením dlouhodobé zkušenosti.

„V rámci sociálního poradenství na-

rážíme na to, že nemáme naše klien-

ty kam poslat,“ ilustruje Jitka Koutová

a Martina Macurová přitakává: „Ně-

kdy se mravenčí prací podaří najít

služby či organizace, kde jsou ochot-

ní a schopní neslyšícího člověka při-

jmout, ale pak se třeba za půl roku

změní personál a vracíme se znovu

na začátek, situace je velmi složitá…“

V důsledku pak neslyšící běžných

služeb raději nevyužívají. Bojí se, že

to pro ně nebude, a z velké části mají

pravdu. „Pokud sociální služba kli-

enta nepřijme z důvodu sluchového

postižení a formy komunikace, jedná

se o diskriminaci. Potřebujeme, aby

sociální služby braly neslyšící jako

své klienty a přitom respektovaly je-

jich komunikační specifika,“ popisuje

Martina Macurová.

Pokud jsou už do služby přija-

ti, často se neslyšící bez odborné

podpory ocitají v izolaci – většinou

s nimi nikdo neumí plnohodnotně

komunikovat. Pro pochopení je také

nezbytné uvědomit si, jaký je rozdíl

v situaci ohluchlého a od narození

neslyšícího člověka. Pro ohluchlé-

ho je čeština rodným jazykem, bez

problémů rozumí psanému textu,

umí dobře mluvit, proto se s ním

mnohem snáz dorozumí i člověk bez

zkušeností. Od narození neslyšící,

jehož přirozeným jazykem je znako-

vá řeč, je v úplně jiné situaci.

Co je pak vlastně horší? Nepři-

jmout, přestože jde o diskriminaci,

nebo přijmout bez speciální meto-

diky, a pak je situace klienta trist-

ní? Obojí se v praxi děje, některá

zařízení udělají vše pro to, aby se

tam dotyčný člověk nedostal, přes-

tože zaregistrované mají služby pro

Jak pracovat s neslyšícím klientem?

Centrum pro komunitní práci střední Čechy vydalo

informační brožuru s návody a praktickými radami, jak

pracovat s neslyšícím klientem s názvem I bez sluchu se

domluvíme.

Publikace je ke stažení zdarma na: www.cpkp.cz/

index.php/publikace/sbornik-vystupu-z-projektu-i-

bez-sluchu-se-domluvime/detail

Informace o službách poradny NRZP ČR (i ve znakovém

jazyce): www.nrzp.cz/poradenstvi-sluzby/poradna-

nrzp-cr-v-regionech/-informace-o-sluzbach-

poradny-nrzp-cr.html

Stránky Centra pro komunitní práci: www.cpkp.cz

LIDÉ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM MAJÍ VČESKÉ

REPUBLICE PROBLÉM DOSÁHNOUT NA POTŘEBNÉ

SOCIÁLNÍ SLUŽBY, POKUD JE POSKYTUJE

PROVOZOVATEL, KTERÝ NENÍ NA TENTO TYP

POSTIŽENÍ ZAMĚŘEN. DŮVODEM JE PŘEDEVŠÍM

NEZKUŠENOST, NEZNALOST AOBAVA.