Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

KULTURA

Cosi mezi terapií

azázrakem

„Taneční umění nezapíšete, nenamalujete,

je tady – tady ateď!“ prohlásil Igor Vejsada,

tanečník, choreograf, taneční mistr. Při své práci

si vytvořil prostor také na tanec shandicapovanými.

TEXT: MICHAELA ZINDELOVÁ

FOTO: JAN ŠILPOCH

Vjednom představení Pražské-

ho komorního baletu, složeného

zněkolika choreografií, jste

dostal roli Havrana (na motivy

básně E. A. Poea). Po 20 letech

jste se ocitl znovu jako tanečník

na jevišti. Jak vám bylo, když jste

po úrazu opět tančil?

Šlo o výtečnou choreografii Marka

Slobodníka na hudbu Jaroslava Jež-

ka a Bedřicha Nikodéma s dějem

fantaskního Poeova světa. Užil jsem

si toho Havrana, kterého obtěžují

monstra z hororových situací –v tom

okamžiku jsem nebyl jen „bývalý“

tanečník. Pochopitelně jsem měl ob-

rovskou radost! Vždyť po úraze mi

lékaři doporučili ukončení taneční

kariéry.

Vjiné autorské tvorbě toho ve-

čera šlo osymboliku cestování

skufrem. Váš profesní život je

se změnami neodlučně spojený.

Jak vlastně ta cesta vypadala?

Putování skufrem bylo zřejmě

dost časté…

Těch kufrů bylo nepočítaně, protože

pozic, které jsem zastával, i lokalit

bylo mnoho. Často šlo o hledání no-

vého začátku. Vlastně od roku 1974,

kdy jsem absolvoval, jsem zavazadlo

neodkládal… Ne, že bych byl fluk-

tuant, ale prostě je to tak, že chytím

kufr a odcházím na jiné místo. A po

vyléčení jsem se vrátil zpátky do

republiky. V ten okamžik jsem byl

oslovený ze dvou stran – nabídkou

z Prešova, kde se dělala Dolarová

princezna. Příjemná nabídka pro

meziobdobí léčení.

Vzápětí mě ale oslovil Ilja Racek

ml., tehdejší ředitel Národního divadla

v Ostravě, abych se přihlásil do vý-

běrového řízení, a já vyhrál. Na 17 let

jsem u šéfování baletního souboru za-

kotvil. Měl jsem vytvořit soubor, který

by překročil regionální „pocit“. Nešlo

o práci na pár sezon, ale měl jsem dve-

ře dokořán otevřené. Provozně jsem

se stával nejstarším šéfem v divadle.

A pořád se učil, jak to dělat líp.

Kromě práce na klasickém ba-

letním repertoáru jste zařazoval

také nečekané projekty – Beatles

nebo Doors… Mělo to upublika

ohlas?

Jedna část mé práce v kamenném di-

vadle měla být odlišná od té klasické

– dejme tomu rebelská. Divadlo mi

dávalo netušené možnosti i pro další,

nové diváky. V Ostravě před dvace-

ti lety chodila do divadla především

střední generace. Po Beatles a Doors

– kdy z písniček vznikla nějaká kon-

cepce pro novou inscenaci – to v pu-

bliku vypadalo jinak. Autorské ta-

neční dílo mělo obrovský ohlas! Ten

krok přitáhl mladého diváka.

Při své práci jste našel iča-

soprostor pro práci slidmi spo-

stižením.

Prvotní souvislost byl dávný zážitek

z Ameriky – tamější choreografka

mě pozvala do haly pro tři tisíce lidí.

Dodnes na představení zdravých ta-

nečníků a handicapovaných nemůžu

zapomenout. Tehdy se asi ve mně

otevřela nějaká sociální brána.

Když jsem později měl úraz, odřízl

jsem se od každodenní kreativní

Mgr. Igor Vejsada (*)

Vynikající tanečník achoreograf, po absolutoriu tanečního

oddělení konzervatoře studoval jako stážista na Baletní

akademii Velkého divadla vMoskvě.

Během dvaceti let nastudoval řadu slavných rolí, působil

vangažmá vMaďarsku, Izraeli aNěmecku. Od roku 

se začal věnovat také pedagogické achoreografické

činnosti. Působil  let jako šéf baletu vNárodním divadle

moravskoslezském vOstravě, kde vytvořil desítky inscenací.

Před třemi roky nastoupil na pozici baletního mistra

pověřeného vedením souboru vPražském komorním baletu.

Významná je umělcova dlouholetá pedagogická

achoreografická spolupráce slidmi spostižením – klienty

Múzické školy vOstravě avObčanském sdružení Bílá holubice.