Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

19

ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V KUTNÉ HOŘE

Stříbro

pro Kutnou Horu

Pro Janu Flechtnerovou není Kutná

Hora rodným městem, ale žije tu už

přes třináct let a tvrdí, že za tu dobu

se hodně věcí pro lidi s postižením

zlepšilo. „Sice tu hlavně v centru

máme kopce a nepříjemnou dlažbu,

ale jinak je to moc hezké místo k žití,

byť je stále co zlepšovat,“ usmívá se

Jana.

O tom všem jsme se osobně pře-

svědčili během společné procház-

ky, která nemohla začít nikde jinde

než u chrámu sv. Barbory. Jana nás

přivítala na svém čtyřkolovém elek-

trickém skútru, bez kterého se prý

při pohybu po městě neobejde. Brzy

jsem pochopil proč.

ÚSKALÍ HISTORICKÉHO CENTRA

Cesta Barborskou ulicí kolem jezuit-

ské koleje, kde sídlí vzorně bezba-

riérová Galerie Středočeského kraje

(GASK), skýtá moc hezké výhledy,

ovšem místy také dost nepříjemné

klesání okořeněné hodně nerovno-

měrným dlážděním. „Mám už své

vyježděné trasy, vím, kudy je to ná-

ročné, kde chybějí nájezdy a podob-

ně. Chápu, že neznalý návštěvník na

vozíku může být na některých mís-

tech trochu zaskočen. My ale žijeme

spíš mimo střed města, i když do něj

pochopitelně také zavítáme. Jsou tu

různé úřady a příjemná místa k po-

sezení,“ vypráví Jana.

Zaskočen několika věcmi skuteč-

ně jsem. A zdaleka to není jen fakt, že

řada těch hezkých míst k posezení

má schody i na venkovní zahrádku.

Možná jsem příliš kritický, protože

místo nahlížím prizmatem známého

města a k jinému srovnatelně velké-

mu sídlu (necelých 21 tisíc obyvatel)

bych byl shovívavější. Také uznávám,

že nepřístupnost Muzea stříbra, ne-

příliš široká nabídka ubytování pro

vozíčkáře nebo schod do infocentra

na Palackého náměstí běžného oby-

vatele pravděpodobně moc nepálí.

Stejně jako schody do většiny ob-

chůdků v centru, což je historicky

daný fakt v řadě tuzemských měst.

Nutno objektivně dodat, že infocen-

trum ve zmíněné GASK přístupné je

a disponuje hezky zpracovanou bro-

žurkou o bezbariérovosti důležitých

míst ve městě i okolí.

V dobách největšího rozkvětu Kutná Hora

konkurovala Praze. Díky tomu zde

vyrostly památky, jež si vysloužily zápis

na seznam kulturního dědictví UNESCO

ajsou lákadlem pro turisty. Mimo

historické kulisy se však odehrává běžný

život, který zde vedou ilidé spostižením.

Například vozíčkářka Jana Flechtnerová,

která nás svým městem provedla.

TEXT: RADEK MUSÍLEK

FOTO: JAN ŠILPOCH

O krásách Kutné Hory není pochyb. Ovšem i přes svou výjimečnost...