Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

Co bylo proti tomu jejich dlouho-

leté harcování po vojenských letiš-

tích? Bývalý voják byl a je sice stále

pěkný chlap, ale pár kroků i na rov-

né ploše je opravdu úspěch. A když

prší, sněží, plískanice mění jedinou

cestu v blátivou hmotu? Široko dale-

ko není žádná pomoc, jen les a jeho

tajemství. Dnes už paní Marta jezdí

v postarším (velmi kulantně řečeno)

autě, umí manžela vykoupat, zaopat-

řit, nejmladší syn vyrostl do zdatné-

ho pomocníka. Tak tátovi vrací roky,

kdy mu byl výborným domácím

učitelem, protože malý školák by

každodenní cestování za vzděláním

odtud prostě nezvládl.

JENOMŽE ŽIVOT

Přes všechny neuvěřitelné těžkosti

paní Marta ani na chvilku nepřipustí,

že by se z Lišky odstěhovala. Bývalí

trampové nezapomněli na kamará-

da. Takže vlastně úplná samota tu

Museli jsme úplně předělat koupelnu,

změnit spoustu věcí. Ale krkolomnou

dopravu do světa nebylo jak zlepšit.

Takže jsme vyrazili na vozíku. Pak

další desítky metrů opatrné chůze,

posadila jsem ho na skládací židličku,

vrátila se pro vozík, zase popojela,

zase trochu chůze a tak dál, než jsme

dorazili dolů k hájovně…