Strana 20
ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V KUTNÉ HOŘE
Jiné věci už do běžného života
člověka s postižením zasahují víc,
ačkoliv bych je od města s puncem
památek UNESCO nečekal. Napří-
klad hlavní železniční nádraží zatím
marně čeká na moderní nástupiště.
Takže s vozíkem se na ta vzdáleněj-
ší nedostanete jinak než složitě přes
koleje, nehledě na nevyhovující výš-
ku pro nízkopodlažní soupravy. Stej-
ně tak autobusové nádraží, na kte-
rém sice hrdě stojí flotila moderních
autobusů, včetně těch ekologických
na elektrický pohon, jenže ne všech-
ny jsou nízkopodlažní, a především
chybějí nájezdy na jednotlivá stano-
viště.
Autobusy přitom představují je-
dinou variantu městské dopravy. Je
ovšem třeba uznat, že většina spo-
jů bezbariérová je a řidič byl velmi
ochotný a poradil nejen nám, ale
i zmateným turistkám z Asie. Snad-
no jsme se tak vrátili ke sv. Barboře
(která bezbariérově přístupná je!),
kde jsme parkovali na jednom z ne-
mnoha míst pro vozíčkáře.
CESTA, KTEROU LZE PROJET
Jana si tyto nešvary uvědomuje,
přesto náš ujišťuje, že se v Kutné
Hoře žije na vozíku dobře. „Na ně-
které problémy jsem sama pouka-
zovala, takže už například odpad-
lo nedůstojné vyřizování úředních
záležitostí někde pod schodištěm.
Dostupné jsou i různé služby – ob-
chody, pošta, kino, divadlo, galerie,
knihovna, bazén… A jak už to bývá,
vše je o lidech, takže pokud se tře-
ba nedostanete do kadeřnictví, není
problém se domluvit na osobní ná-
vštěvě doma,“ rekapituluje.
V Kutné Hoře existují i byty zvlášt-
ního určení. Ačkoliv Jana takový
neobývá, pochvaluje si dostupnost
služeb zaměřených na lidi s posti-
žením. „Máme zde dům s pečovatel-
skou službou, působí tu několik ne-
ziskovek. Jmenovala bych například
zapsaný spolek Digno, který posky-
tuje osobní asistenci nebo přepravu
bezbariérovými vozy (jeden získal
spolek i díky Kontu Bariéry a společ-
nosti Globus), zapomenout nesmím
ani na sdružení Cesta životem bez
bariér, které se mimo jiné zasloužilo
o bezbariérové zpřístupnění ZŠ Jana
Palacha. Stejně dostupné je pro vo-
zíčkáře i místní gymnázium,“ vyjme-
novává Jana Flechtnerová.
Se vzděláváním úzce souvisí i pra-
covní uplatnění. O to podle Jany
v Kutné Hoře také není nouze. „Kdo
chce, práci si podle mého názoru na-
jde. Mně osobně se to vždy podařilo
a i při podnikání na volné noze mám
dostatek zakázek. Spolupracuji na-
příklad s Vinnými sklepy Kutná Hora.“
Do jejich historického podzemí
jsme měli příležitost se podívat, což
je možné díky rampě pro valení sudů.
Sklon je však dost extrémní, tak-
že vozíčkář se neobejde bez fyzicky
namáhavé pomoci (za kterou mohu
tímto poděkovat našemu fotografovi).
Jana rovněž spolupracuje s místním
sociálním podnikem Lemanta, s. r. o.,
jenž zaměstnává osoby se zdravot-
ním postižením a věnuje se produkci
marmelád, sirupů a dalších regionál-
ních výrobků.
Na miskách pomyslných vah kla-
dy skutečně převažují nad určitými
výhradami. A snad nebude znít příliš
morbidně, když na závěr nahlédnutí
do života v Kutné Hoře k oněm kla-
dům přidám i fakt, že věhlasná kost-
nice v nedalekém Sedlci disponuje
schodišťovou plošinou. Čistě subjek-
tivně bych to neviděl na zlatou, ale
stylově na stříbrnou medaili. Tento
drahý kov koneckonců přinesl Kutné
Hoře její slávu.
Jana Flechtnerová (*)
Narodila se vOpočně, do Kutné Hory se přestěhovala vroce
. Má progresivní neuropatii CMT, kvůli které postupně
přestala chodit. Vystudovala sociální aspeciální pedagogiku
na Univerzitě Hradec Králové, působila jako fotomodelka,
měla vlastní obchod smódou, pracovala také na oblastním
inspektorátu práce.
Vsoučasnosti se Jana věnuje koučinku, kariérnímu
poradenství, mentoringu, lektorování aimage poradenství.
Vede aktivní anezávislý život.
Více informací najdete na www.janaflechtnerova.cz.
... trpí
vbezbariérovosti
podobnými
nešvary jako řada
jiných měst.
Mám už své vyježděné
trasy, vím, kudy je to
náročné, kde chybějí
nájezdy a podobně.