Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

Kde je naděje

Stav našeho ducha nebývá

v přímé úměře k vnějšímu

blahobytu. Pohádky, moudré

učitelky života, dokonce říkávají,

že tyto věci jsou v přímém

protikladu. Bohatí sedláci, krásné

kouzelnice a mocní králové bývají

nenávistní, zlostní a hamižní,

zatímco chudí domkáři, kouzelné

babičky a chudí handicapovaní

Honzové bývají velkorysí, laskaví,

radostní a obětaví.

Nejen v pohádkách to platí. Naše

česká společnost patří k té menší,

bohaté části světa. A možná

proto bývají Češi často mrzutí,

hubují, zlobí se jeden na druhého,

mračí se. Zvlášť v poslední době

se s tím roztrhl pytel – spousta

lidí má jakousi až paniku, jak je

všechno okolo nás strašlivé, zlé,

beznadějné. Mnozí lidé toužící po

moci této mrzutosti rádi využívají

– rozsévají paniku, aby mohli

nabízet ochranu před údajným

nebezpečím.

Opravdový pokoj ale nepřinášejí

ani spasitelští populisté, ani

nacvičený optimismus či tréninky

v pozitivním myšlení, ani křečovité

úsměvy náboženských sektářů

a fanatiků. Opravdová radost

znamená umět přijmout i to, co

se nám nelíbí, co je těžké a zlé.

Přijmout to ne se skřípajícími

zuby, ne s touhou po odplatě, ne

ufňukaně, nýbrž s velkorysým

a svobodným přitakáním životu,

jaký reálně je.

Ostatně často právě uprostřed

bolesti a martyria se nečekaně

objeví osvobozující paprsek naděje.

Často právě na samém dně bolesti

se objeví osvobozující síla, která

způsobí, že už se necítíme opuštění

a ztracení, že nacházíme takové

bližní, kteří se dokáží dívat na život

a svět s nadějí a radostně.



Autor je emeritní evangelický farář

vLitoměřicích, bývalý senátor aceloži-

votní aktivista voboru lidských práv.

SLOUPEK Zdeňka BÁRTY

11

ještě stále tato ctnost nestala zdro-

jem společenské prestiže. To je ov-

šem práce právě pro politiky, právě

pro lidi, kteří mají vytvářet hodno-

tový rámec společnosti. Nejde o te-

oretizování, příklad, kdy pomáhá

obětavý a velkorysý dárce, je spíš

k pousmání, zatímco jedinci, který

své peníze doslova cpe do prestiž-

ních sportovních soutěží nebo bar-

numských akcí populární hudby,

se dostává uznalého poklepání na

ramena.

Jsou právě tito lidé jistou oporou

politiky, která se dívá na sociální

služby velmi podezíravě?

Jsou, ale neměli bychom zavírat oči

před solidaritou, které není málo.

Buďme ale upřímní. Náš problém je,

že politické strany málo vytvářejí své

vize, málo zdůrazňují velké hodnoty,

ke kterým se máme vztáhnout. Ra-

ději řeší opravy dálnice než nějaké

ideály. Snad se bojí, že by jim spo-

lečnost nerozuměla. Ale co může být

srozumitelnější než lidský, důstojný

život? Jenom o tom musíme mluvit.

Zkušenosti už přece máme – senior-

ská problematika a třeba i samo

umírání se postupně stává velkým

tématem. Jenom se nesmíme zno-

vu a znovu uchylovat k politickému

účetnictví, zúžit všechno na důcho-

dy, příspěvky a dotace.



Ing. Mgr. Matěj Lejsal (*)

Působí na katedře řízení asupervize na Fakultě

humanitních studií Univerzity Karlovy. Je členem Rady

vlády pro neziskové nestátní organizace. Zaměřuje se na

témata sociálního zabezpečení, ekonomie apersonálního

managementu. Byl zapojen do expertních skupin MPSV

voblasti financování sociálních služeb.

Od roku  ředitel Sue Ryder, neziskové organizace

pomáhající seniorům ajejich rodinám.