Strana 8
REFLEKTOR / TECHNIKA, MEDICÍNA, SPOLEČNOST
ty, aby je jejich rukavice nejen chrá-
nily, ale zároveň uměly zprostředko-
vat alespoň nějaký cit.
Už se vyvíjejí „elektronické nosy“,
ale spíše než s cílem nahradit lidský
čich se mají dát vyrobit detektory
různých jedovatých a nebezpečných
látek. Dokonce v Indii se takový vý-
zkum soustředil na detekci různých
stupňů fermentace čaje.
Samozřejmě platí a vždy bude pla-
tit, že žádný sebelepší přístroj nena-
hradí subjektivní vnímání člověka.
Superkamera vám ukáže velmi do-
konalé zobrazení, ale vaše vnímání
barev, tvarů a kompozice obrazu ne-
nahradí. Stejně individuální je a bude
vnímání hudby. To jsou naprosto
konkrétní příklady, že i nejdokona-
lejší technická náhrada neumí pře-
konat lidskou zkušenost a schop-
nost. A to je myslím dobře.
NOVÉ TECHNOLOGIE
ASPOLEČNOST
Naši kolegové z medicíny vědí, jak
rozdílné je vnímání nových techno-
logií u pacientů. Ti, kteří by rádi sáhli
po zázračném léku, někdy s rezervou
a nedůvěrou přistupují k možnos-
tem moderní techniky. Netroufnu si
odhadnout, kolik takových lidí je, ale
řekla bych, že se tu jasně ukazuje
podíl populace, která si umí pora-
dit s využíváním chytrých telefonů,
tabletů a počítačů. Jsem si vědoma, že
možnost otestovat si nezávazně tuto
techniku by výrazně zvýšila počet
lidí, kteří na její využití v léčení vlast-
ního organismu budou připraveni.
I k tomu se chystáme přispět. Nejdů-
ležitější ale bude postoj lékařů. Mnozí
s námi spolupracují, vlastně bychom
bez nich těžko někam pokročili, jsme
přece jenom inženýři…
Dobrou zprávu mám o zájmu stu-
dentů o disciplíny, které překračují
hranice mezi technikou a medicí-
nou. Stále jich přibývá, ale u středo-
školáků někdy pozorujeme velkou
neznalost biomedicíny nebo někte-
ré nesprávné představy. V každém
případě je myslím naše univerzita
místem, kde se staletá tradice inže-
nýrského studia už pevně prolnula
s biomedicínou. Rádi bychom, aby
tohle jasně profilované směřová-
ní pochopili i ti, kteří díky své malé
informovanosti pokládají vědeckou
práci na vysokých školách za zby-
tečnou.
Mezititulky aredakční zpracování zj.
Český institut informatiky, robotiky
akybernetiky ČVUT vPraze
Více informací opracovišti na: ciirc.cvut.cz
doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., působí na Katedře
kybernetiky při ČVUT
Práce nového
institutu začíná
banálně –
vybalováním.
Hledání nových
cest
Medicína jde kupředu mílovými
kroky a nově vyvíjené technologie
jsou uživatelsky velice přátelské.
V oblasti poškození míchy je více
cest, kudy se výzkum ubírá: umož-
nit míše její regeneraci potlačením
látek, které produkuje při poškoze-
ní; přemostění poškozeného úseku;
kmenové buňky a řada dalších.
Aplikace kmenových buněk, úspěš-
ná u poškození srdečního svalu
v akutní fázi, nepřinesla u míšních
poranění kýžený efekt. I když
rodiny postižených za tuto aplikaci
zaplatily veliké finanční částky.
Jednou stranou mince je výzkum
a druhou je reálný život. Výzkum
je naprosto úžasný a přináší nové
možnosti, ale potřebuje čas k nale-
zení správné cesty a metody, k její-
mu ověření a klinickým výsledkům.
Všichni mí pacienti by potřebovali
výsledky teď hned. Protože teď se
jim stal úraz a teď leží na lůžku
s postižením míchy.
Přijmout novou situaci je nesmír-
ně těžké jak pro postiženého, tak
pro jeho okolí. Někteří pacienti mi
řeknou, že začnou pořádně cvičit, až
nebudou mít tracheostomii, až se to
trochu zlepší, až něco dokážou, až
půjdou do rehabilitačního ústavu,
až… Není žádné až. Jediná cesta je
teď hned v tuto chvíli, protože žádná
minuta a hodina se nevrátí. A to,
co jsme neudělali, už zpětně udělat
nemůžeme. Výzkum a věda jsou vy-
nikající a věřím, že ještě zažiji nějaké
nové možnosti, jak pomoci pacien-
tům s poškozením míchy. Ale dosud
není způsob, jak míchu opravit.
A každý nový člověk s poraněním
míchy hledá cestu, kudy dál.
Kdo chce aktivní život, musí při-
jmout realitu, zatnout zuby, rehabili-
tovat, bojovat, radovat se z každého
pokroku a žít život tady a teď.
Autorka je lékařka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ