Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

KULTURA
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Ráchel dokáže záležitosti naprosto
přesně definovat. Na otázky odpo-
vídá emotivně, ale zároveň velmi
racio nálně. „Vidění“ nahrazuje boha-
tou abstraktní představivostí, která
vychází z pocitů a intuice.
Štíhlá mladá žena je od narození
nevidomá, protože se u ní nedovyvi-
nul oční nerv. Už jako malinká si ale
zvolila způsob, jak lze komunikovat
se svým okolím, prostřednictvím
hudby – a oběma stranám to skvě-
le vyhovuje. Člověk jen žasne, co
Ráchel všechno dokáže. Před rokem
si například jako sólistka zahrála na
koncertu mezinárodního hudebního
festivalu Pražské jaro…
Genový základ otcovy rodiny je
hudební, váš dědeček byl hudební
skladatel Karel Sklenička. Ata-
tínek amatérsky hraje na několik
hudebních nástrojů.
U nás byla hudba opravdu pořád.
Nejen proto, že jsme doma měli har-
monium a různé zvukové hračky, ro-
Piano
si vybralo mne…
Jediná nevidomá studentka oboru klavír
na pražské HAMU Ráchel Skleničková
je vpoločase svého vysokoškolského
„běhu“, na začátku třetího ročníku.
Během rozhovoru mne přitahují
její štíhlé prsty, jež umějí zázraky
na černobílých klávesách.
diče zjistili, že prostřednictvím zvu-
ku a sluchu zjišťuji, co se kolem mě
děje. Oba mne v mé profesní volbě
podporovali a podporují. Asi ve dvou
letech jsem dostala malé klávesky
Casio, od nich jsem se nedokázala
odtrhnout. Klavír nebyl hned mým
favoritem, zajímala mne i zobcovka.
Naprostou jistotu, že se právě klavír
stane mým životním posláním, jsem
získala až na Deylově konzervatoři.
Klávesy mě prostě magicky přitaho-
valy a moje profesorka klavíru Jana
Köhlerová výrazně zvýšila celkovou
úroveň mé hry.
Prosadit se snástrojem, který
patří mezi nejrozšířenější, není
jednoduché. Aproč padla volba
na klasiku?
Na konzervatoři jsem si potvrdila,
že mám vážnou hudbu nejraději:
Beethoven, Mozart, Debussy… Vní-
mala jsem i filmovou hudbu, pop
a jazz. Ale světová klasika, to je nej-
ušlechtilejší esence hudebního cítění
lidí za posledních více než čtyři sta
let. Vážná hudba vyjadřuje poci-
ty, pohnutky a emoce tak noblesně
a elegantně, že se jí nedá odolat.
Nadaná
přitažlivá
mladá žena
při krátkém
soustředění
před hrou…
Můžeš