Strana 10
REFLEKTOR / ZAMĚSTNAVATEL BEZ BARIÉR
máš Otáhal, který pomáhal rozjezdu
celého programu.
Iniciativa cíleně zaměstnávat lidi
s Aspergerovým syndromem vze-
šla z mateřského centra společnosti
SAP. Už dříve probíhaly pilotní pro-
gramy například v Německu nebo
Indii, jde tedy o následování korpo-
rátní politiky. Celkem je dnes takto
zaměstnáno 116 lidí v devíti zemích.
Do roku 2020 by však měli globál-
ně tvořit jedno procento z celkového
počtu 84 tisíc pracovníků SAP, což
odpovídá podílu poruch autistického
spektra v populaci.
Česká pobočka přesto drží jedno
prvenství, když vytvořila pracovní
pozice mimo oblast informačních
technologií. SAP Services se totiž
zaměřuje nikoliv na vývoj počíta-
čových aplikací, ale na poskytová-
ní podpůrných služeb zákazníkům,
kteří je používají. „Je to racionální
úvaha naší korporace. Mít diver-
zifikovaný pracovní tým je prostě
výhodné. Získali jsme zdroj kvalit-
ních zaměstnanců, kteří bezvadně
zvládají kvalifikovanou práci, mají
jen trochu problém s komunika-
cí,“ vysvětluje Alexandra Pálková,
koordinátorka programu Autismus
v práci. A zároveň zdůrazňuje, že
nejde o žádnou CSR (Corporate
Social Responsibility) aktivitu, tedy
společensky odpovědný projekt.
„Nám jde o talentovou akvizici, že
tím shodou okolností někomu po-
máháme, je příjemný bonus. I proto
nás ocenění Zaměstnavatel bez ba-
riér trochu překvapilo. Velmi si ho
však vážíme!“
SMYSL PRO DETAIL
Na programu Autismus v práci spo-
lupracuje SAP Services od začátku
s Národním ústavem pro autismus
– Nautis. Před dvěma lety společně
vytipovali prvních deset kandidátů
na práci, z nichž ji nakonec získalo
sedm. Podmínkou byla a je znalost
anglického jazyka, schopnost učit
se práci s počítačovými programy
a schopnost pracovat v kanceláři
typu open space, tedy otevřeném
prostoru.
Šest lidí z první skupiny dodnes
ve společnosti pracuje. Patří mezi ně
i Jakub Eisenbruk. „Nedodělal jsem
vysokou školu humanitního zamě-
ření a končila mi pracovní smlouva
v nakladatelství, kde jsem se věnoval
překladům a korekturám. Dochá-
zel jsem tehdy ještě do APLY Praha,
odkud přišla nabídka, jestli bych
měl zájem nejprve o stáž a následně
i o práci v SAP Services. Od té doby
tu jsem naprosto spokojený,“ chválí si
Jakub.
Tomáš Otáhal hodnotí přítomnost
lidí s Aspergerovým syndromem
v týmu jako velmi užitečnou. „Dělal
jsem průvodce začínající kolegyni
s Aspergerovým syndromem a uvě-
domil jsem si při tom, jak přínosný je
její sklon k doslovnosti, preciznosti
a potřebě znát věci do detailu. Její
otázky bylo občas náročné zodpo-
vědět, ale díky nim si celý tým mu-
sel určité věci vyjasnit. Odhalila tak
vlastně některé aspekty, které by ji-
nak zůstaly skryté.“
I v tom je kouzlo pestrosti pracov-
ního kolektivu, kdy se jistá forma ji-
nakosti stává hodnotou…
Tomáš Otáhal
(vpravo) považuje
přítomnost kolegů
s Aspergerovým
syndromem za
velmi přínosnou
pro celý tým.
Iniciativa cíleně zaměstnávat lidi
s Aspergerovým syndromem vzešla
z mateřského centra společnosti SAP.
Už dříve probíhaly pilotní programy
například v Německu nebo Indii, jde
tedy o následování korporátní politiky.
Celkem je dnes takto zaměstnáno
116 lidí v devíti zemích.
Nemuset
pracovat?
Často tyto výroky taky slyšíte: Vždyť
ten člověk kulhá, špatně se ohýbá,
tak proč mu nedají nějaký důchod,
aby nemusel pracovat? Obvykle
ještě následuje, že jsme bohatý stát,
a „kdyby se nekradlo“, tak by tito
všichni mohli žít pěkně doma a ne-
museli chodit práce. Někdy se pak
zeptám, co by ale ten člověk celé
dny dělal. Odpovědí bývá: bavil by
se, chodil na procházky, do parku,
do lesa, prostě „mezi lidi“.
A jsme u toho: Neuvědomujeme si,
že abychom mohli si užívat „volný
čas“, lidově „nicnedělání“, musíme
mít čas rozdělen na pracovní a ne-
pracovní. Jinak by čas nám životem
nabídnutý byl jen a jen trvání. Práce
je nejen obživou, ale i naplněním
života, způsobem, jak získáváme
přátele a známé i podněty k pře-
mýšlení, k řešení úkolů, k sebe-
ocenění. Je možností k překonávání
překážek i možností sobě a okolí
dokázat svou schopnost a cenu.
Dnes by bylo možné zajistit a uživit
ty lidi, kteří nemohou pracovat.
Bylo by to možná i levnější než vy-
mýšlet způsoby, jak je zaměstnat,
jak zajistit jejich dopravu do práce.
Opakováním sloganů, jak je práce
důležitá, jak mnoho se pracuje či
nepracuje, se zastínilo to, co je také
podstatou práce: je to účelné a vět-
šinou oceňované naplnění času,
začlenění mezi ostatní, ocenění
i sebeocenění. Proto lidé většinou
s hrdostí uvádějí svoje povolání,
plat, který je jakýmsi obecně vyjád-
řeným ekvivalentem hodnoty toho,
co děláme, a podkladem osobního
hodnocení a sebehodnocení. Pokud
nás to, co děláme, těší, uspokojí nás
i nižší příjem za tuto práci.
Práce, tedy zaměstnávání, je přímo
i nepřímo i formou našeho přijetí
do celku společnosti.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ