Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25

Máte nějaké klavíristy jako vzor?

Fascinují mě hned dva pánové, kterými se nechávám in-

spirovat – Američané Garrick Ohlsson a Muray Perahia.

Ten první, který se cítí v Praze jako doma, dokáže jedno-

duchými prostředky způsobit, že z něj posluchač nemů-

že spustit ucho. A Muray Perahia? Nezůstává jen u pro-

středků technických, úhozových, ale jde vždy do analýzy

skladby. Hraje nejrůznější skladby jedním dechem.

Studujete uprofesorů Ivana Klánského aFrantiška

Malého. Prožíváte semestry po boku velkých osob-

ností voboru klavír…

Opravdu obrovská čest čerpat informace právě od nich

obou. Oni si práci krásně dělí, prof. Malý se mnou noty

pomalu studuje. Myslím dobu, než začneme kompletovat,

dávat do tempa, když si spolu důkladně projedeme text not,

ujasníme si „obloučky“ a dynamiku. Já se jednotlivé pasáže

musím učit zpaměti. A prof. Klánský zase velmi rád pracu-

je na interpretaci, vysvětluje mi, jak mám hrát, aby skladba

získala správnou jiskru, aby zapůsobila na posluchače.

Jak byste zhodnotila svoji připravenost na vlastní

profesní sólovou cestu?

Podle mne kvantitou repertoáru nebudu připravená nikdy.

Nezbavím se nikdy frustrace z repertoárového množství,

které se od umělců požaduje. Uvažuji o mezižánrovém

poli, profesně by mne kombinace více věcí těšila. Diriguji

amatérské pěvecké sdružení Gabriel na charitativních kon-

certech. Kromě vážné hudby, kde cítím hlavní těžiště, hra-

ji i písně nebo džez. A k filmu Olgy Špátové Po tmě světlo

jsem napsala hudbu. Paní režisérka nahrávala moji impro-

vizaci, kterou jsem pak opakovala podle paměti. Moc mě

také baví učit malé děti, jako to teď občas dělám v Říčanech.

Hodně zvýtěžků zcharitativních akcí jde na noty.

Včem je přepis not tak problematický?

Noty jsou složité v tom, že máme napsanou pravou a le-

vou ruku po taktech nehledě na to, kde začínají a končí

řádky na papíře – jak to vyjde, tak to vyjde. Nemůžeme

se spoléhat na grafickou přehlednost jako vidoucí, čtou-

cí z not. Akordy jsou psány horizontálně, Braillovo písmo

neumožňuje přepis svisle. Čteme všechno zvlášť a pak si

věci spojujeme dohromady. Bývá složité dát si dohromady

zvukový průřez. Orientace v notách je povšechně složitá.

Mohla byste se jen krátce vrátit rok nazpátek, kva-

šemu sólovému koncertu na Pražském jaru 2016?

Jednalo se o moje třetí sólové vystoupení s orchestrem a můj

splněný sen! Velkou roli na mých vystoupeních na festiva-

Půjdu si ještě zahrát,

prohlásila Ráchel po rozhovoru

u vrátnice na rozloučenou.

Vůbec mě to nepřekvapilo.

Piano si ji prostě vybralo.