Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

hrubostí, prospěchářstvím abez-

ohledností?

Hlavně bych nesouhlasila s karatel-

stvím. Naše současnost není horší,

než jsem zažila. Bývaly časy mno-

hem horší. Problém není v množství

zla, ale v množství informací, které

o něm nepřetržitě dostáváme. Proto

se nemůžeme dívat jen na obrazov-

ky a monitory. Potřebujeme se dí-

vat přímo na svět kolem. A uvidíme

veselou holku, která si bezstarost-

ně poskakuje, uvidíme elegantního

starého pána, jak vzpřímeně kráčí

po parku, uvidíme šikovného řeme-

slníka, kterému jde práce od ruky.

Banality? Ale kdepak! Současnost je

mnohem košatější a barevnější, než

média ukazují. Takže: dívejme se…

Mají vtom košatém světě nějaké

důležité místo senioři?

Neobyčejně důležité. Dokonce nena-

hraditelné. Nejen v obvyklém zdů-

razňování moudrosti a zkušenosti.

Oni jsou i senioři nemoudří. Podle

mne je největší výhodou seniorů čas.

Nemusejí spěchat. A tady se může-

me vrátit k pohádce a k četbě vů-

bec. Prarodiče, ale i starší strýcové

a tety mohou pomáhat s objevová-

ním kouzla dobrých knih, dobrých

výtvarných děl, krás okolní přírody,

prostě s tím, na co rodina v běžném

provozu čas nemá.

Druhá věc je, jak společnost umí

využít lidského potenciálu seniorů,

jestli jim umí naslouchat a také se

jich ptát. Všimněte si, že příliš často

se mluví jen o penzích a různých

dalších příspěvcích, ale jen málo

se odpovědní v této zemi umějí

zastavit a zaposlouchat do názorů

starých lidí. Ne všichni potřebují

pečovatelky. Mnozí, a přibývá jich,

potřebují spíš vnímavé posluchače.

Je to obrovský zdroj znalostí a je

zadarmo.

Zdá se, že nechcete přistoupit na

obvyklé seniorské hartusení nad

poměry…

To opravdu nechci. Každý z nás se

má snažit o nové a nové vytváře-

ní jisté hranice, přes kterou k sobě

prostě nepustí zlo a všechny možné

negace. Jsem dosti vášnivá čtenářka

novin. Když je otevřu a přečtu si pár

titulků, mám často prostě vztek. Ale

i v médiích najdete pozitivní zprávy,

najdete optimistickou informaci. Dů-

ležité je snažit se.

Takže si každodenně dáváte

takový úkol?

Ano. Dobro totiž také musíte hledat.

Je to svého druhu práce. Žádným zá-

zrakem k vám nepřiletí…



Věra Jordánová (*)

Absolventka herectví na pražské

DAMU. Koncem padesátých let

. století nastoupila jako asistentka

režie do Československé televize,

dálkově vystudovala obor režie na

FAMU aod r.  pracovala téměř

čtyřicet let jako režisérka vRedakci

pro děti amládež ČST. Věnovala se

především pohádkám, ale itelevizním

přepisům klasických románů (mj.

Evženie Grandetová, Jana Eyrová,

Krkonošské pohádky adesítky dalších).

Své bohaté jazykové

auměleckohistorické znalosti uplatnila

vposledních letech ijako průvodkyně

zahraničních turistů.