Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT / ROZHOVOR – VĚRA JORDÁNOVÁ

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Čím to je, že svět české pohádky

je přes všechny proměny mediál-

ního prostoru nesmrtelný?

Na to není úplně jednoduchá od-

pověď. Jako bychom si zvykali, že

v životě všechno projde. Každá

špatnost, omezenost, bezohlednost

i zrada. Jenomže já byla vždy pře-

svědčená, že hrůzy malé i velké,

lži a zlodějiny mají a musí mít své

hranice. Nepřekročitelné a znovu

a znovu zpevňované. Lidská sluš-

nost se koneckonců přece dá udržet.

Ale musíme se snažit. A síla české

pohádky je v tom, že žádná lumpár-

na neprojde. Vždyť ty naše pohádky

jsou už možná dvě století staré. Ale

jejich příklad, chcete-li poselství,

je naprosto současné. Žij tak, abys

neškodil a pokud možno pomáhal

dobru. To je skoro všechno.

Ale my hledáme tajemství české

pohádky, něco zázračného…

Není žádné tajemství. Každý člověk

se rodí jako dobrá bytost. Pak se do-

stane do nějakého prostředí – buď

tam, kde se lidské hodnoty uznávají,

Dobro

není zázrak

Krátce slegendární televizní

afilmovou režisérkou

Věrou Jordánovou, která nedávno

vplné síle asvěžesti oslavila

89. narozeniny, otajemství

pohádek avýhodách času

vseniorském věku.

nebo nemá štěstí a dostane se mezi

gaunery, kteří ho zformují k obrazu

svému. To vůbec nesouvisí s bohat-

stvím nebo původem. Každá rodina

je jiná, ale jedno je společné – malý

človíček potřebuje dobrý příklad.

Příběh z literatury, filmu nebo televi-

ze takovým příkladem může být, ale

jen moc těžko nahradí přítomnost

živého člověka, rodiče, příbuzného,

učitele… Když česká pohádka ukazu-

je dobro a jeho nositele, také spoléhá

na jistotu, že se v okolí malého divá-

ka najde živý nositel dobra. Jinak by

zůstala jen příběhem ze světa, který

neexistuje.

Takže vtom je možná to tajem-

ství….

Největší tajemství tvorby pro děti je

právě ve schopnosti dovést diváka

k otázce: Proč tato postava byla dob-

rá a jiná zlá? Jaká je souvislost? A ne-

bylo to možné jinak? Nemohl někdo

víc pomáhat? Tady je i moje odpověď

na častou otázku – má nebo mělo by

umění mít smysl? Když někdo od-

poví „ne“, pak mi ho je líto. Takový

tvůrce totiž vůbec nedošel k podsta-

tě a smyslu života. Nedošel, protože

si sám zavřel cestu.

Souhlasila byste stezí, že naše

současnost je ale spíše zavalena

Největší tajemství tvorby pro děti

je právě ve schopnosti dovést diváka

k otázce: Proč tato postava byla dobrá

a jiná zlá? Jaká je souvislost?

A nebylo to možné jinak?

Nemohl někdo víc pomáhat?