Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

TEXT: ZDENĚK JIRKŮ

FOTO: JAN ŠILPOCH

Když se před devětadvaceti lety na-

rodila Marcele Kurfirstové postižená

dcera, nebylo po diagnóze autismu

ani slechu. Odborníci hovořili o těžké

mentální retardaci, dětské mozkové

obrně… V roce 1990 se v Turnově

otevíralo dětské centrum, a tak se

děti ze čtyř rodin dočkaly jakési šan-

ce. První jiskřička pro rodiče, kteří jen

těžko přijímali nezvratný osud. A pak

se po dalších vyšetřeních vlastně po-

prvé objevilo slovo autismus.

Přeskočme pár let. V roce 2004

vzniká občanské sdružení, rodi-

če začínají řešit další problém – co

s dětmi, které už dospívají, co s by-

tostmi, které doživotně zůstanou

zaklety v krunýři těžkého postižení.

Nápadů bylo mnoho. A těžkostí ještě

víc. Z maminek se stávaly profesio-

nálky v péči, ale i v plánování nové-

ho centra, ve shánění peněz. Z paní

Kurfirstové, původně optičky, je dnes

jednatelka, z paní Charouskové, pů-

vodně prodavačky knih, je vedoucí

střediska. Naučily se nejen pečovat,

organizovat a ochraňovat dnes už

dospělé autisty, ale také administra-

tivu, žádost o granty, podrobnou do-

kumentaci o činnosti centra.

Zdálo by se, že celodenní péče

o sedm postižených lidí, jejichž ges-

ta, zvukové projevy, nekoordinované

pohyby i zvláštní pohledy jsou pro

návštěvníka spíš důvodem k údivu,

nemusí být tak těžká. Ale je. A kdyby

nemohli být zde, co by bylo? Marcela

Kurfirstová nechce takovou situaci

ani domyslet: „Jiné místo pro ně není.

Kdysi jsem si myslela, že děti budou

přecházet z jednoho zařízení do dru-

hého, že se najdou služby pro malé

i dospělé. Bohužel autismus není

nemoc, takže zdravotnický systém

neumí pomoci, sociální systém se

zaměřuje spíše na klienty, kde je ně-

jaká naděje na zlepšení. Takže jsme

tak trochu osamocení. Naše původ-

ní čtyři děti už jsou velké a já bych

si přála, aby jak spolu začínaly, také

spolu prožily léta, co jsou před nimi.“

KDYŽ ZA TO ŽENY VEZMOU

Autismus je vlastně „jen“ jiný svět.

Postižení mohou být naprosto ne-

Kdysi jsem si myslela,

že děti budou přecházet

z jednoho zařízení

do druhého, že se

najdou služby pro malé

i dospělé. Bohužel

autismus není nemoc,

takže zdravotnický

systém neumí pomoci,

sociální systém se

zaměřuje spíše na

klienty, kde je nějaká

naděje na zlepšení.

Takže jsme tak trochu

osamocení.

Paní Kurfirstová nelituje,

že se před lety vydala

těžkou cestou.

Důležitý je tu program, nuda škodí… Jan si umí najít zábavu. I muzika je dobrá věc.