Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

ŽIVOT / AKTIVNĚ – HIPOTERAPIE

Ztepilý grošák stojí poklidně vedle

plošiny, ze které se lze snadno dostat

do sedla – na něm je vidět upevně-

né železné madlo. Čekáme na ma-

lou klientku, která sem, do Miráklu

v Holubicích (Praha-západ), dojíž-

dí s maminkou Ivanou Kučerovou.

Viktorka Petrová (13) s hřívou re-

zavých vlasů se evidentně na další

lekci s vodičkou Adélkou a Kateři-

nou Čapkovou těší. Blíží se ke koni

s výkřikem: „Jupí, Majda!“

„NEKLASICKÁ“ REHABILITACE

Během lekce se dozvídám víc o dcer-

ce paní Kučerové, která se před čtyřmi

lety stala účastnicí nešťastné autone-

hody. Její následky změnily svět obou

od základu: velký otok mozku s krvá-

cením, mnohočetné zlomeniny ruky,

levostranná spastická hemiplegie

a lehká mentální retardace…

Energická maminka ale nic nevzdá-

vá, vyhledává všechny možnosti, které

by dceru motivovaly a posunovaly ven

Jupí, Majda!

Projíždíme kolem

upoutávky: hipoterapie,

fyzioterapie, masáže,

psychoterapie. Vlogu

sdružení je otisk podkovy,

psí packy adětské nožky.

Jak líp vyjádřit, čím se

tady vMiráklu zabývají?

z psychického bloku. „Nebylo co řešit,

začínaly jsme jít dopředu skutečně po

malinkých krůčcích,“ glosuje své kro-

ky paní Kučerová. Hledala alternativy

rehabilitace bez bílých plášťů – třeba

kvalitní hipoterapii. „Přes internet jsem

našla letní tábor pro děti s postižením

a vloni jsme s Vikčou vyrazily k Jihlavě.

Intenzita, s jakou se tady dětem věno-

vali, mě hodně překvapila,“ vzpomíná

maminka. „Byla tam skupina asi pat-

nácti dětí s bezbariérovým přístupem

na ranč, ubytováním a stravou a také

celodenním programem. Všechny

děti, od miminek, začínaly denně hned

po snídani čištěním koní. Každé dítě si

mohlo vybrat kartáč a ,čistilo‘ s pomo-

cí terapeutek, šlo ale spíš o navázání

kontaktu a vzájemnou komunikaci.

Potom následovala překážková dráha,

děti v odborné přítomnosti šly s ko-

něm nebo se psem. Tým měnil přes

den metody – hiporehabilitaci střídala

canisterapie… Pobyt byl se vším všudy

profesionální.“

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

Viktorka se za účasti terapeutky

Katky Čapkové vítá před lekcí

s Majdou.