Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

9

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 6 - 2014

Máme obrovské

možnosti, ale…

�

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Co vlastně dnes je aco není rehabilitace?

Víte, odpověď je třeba hledat vurčité národní tradici. Unás reha-

bilitace vlastně vznikla vlázních. Atoto chápání do značné míry

trvá dodnes, takže obecně tím myslíváme fyzioterapii, fyzikální

léčbu adalší postupy. Ale třeba vAnglii vznikla tato disciplína

zhygieny aepidemiologie; oni chtěli vědět, kolik mají lidí sdisa-

bilitou. Používám tento název proto, že lépe vystihuje problém

– uslova postižení nevíme přesně, zda je člověk nemocný nebo

zdravý, kdežto disabilita je složení ze dvou slov: able = schopný

apředpony dis = různě, takže jde o„postižení od minima do

maxima,“ tedy různé.

Jedná se ofyzické, psychické, intelektuální, smyslové, ale

isociální funkce člověka. Rehabilitace = „hability“ jsou schopnosti

a„re“ je návrat. Takže se snažíme opůvodní funkční stav před

úrazem, nemocí anebo – vpřípadě postižených od narození – nové

získání alespoň některých schopností důležitých pro současný

ibudoucí život, aproto se udětí používá termín habilitace. Aco re-

habilitace není? Jednoduše řečeno odstraňování příznaků různých

obtíží abolístek bez omezení funkce člověka. To jsou např. různá

cvičení aprotahování, když bolí od dlouhého sezení záda. Tím ne-

podceňuji pohyb aveškeré zdravé aktivity, ale orehabilitaci nejde,

jen ojejí část, ato je fyzioterapie.

Jenomže ve společnosti se nám to nějak popletlo. Avámi

zmíněná tradice jako by hlásala, že náš zdravotnický systém

musí zajistit iten obyčejný tělocvik…

Náš zdravotnický systém – přes všechny obtíže – umí adělá

mnohem víc! Máme např. 44 iktových center, tedy míst, kde je

připravena velmi dobrá zdravotní péče avčasná rehabilitace pro

pacienty smozkovou příhodou. Umíme nejen zachránit život, ale

vmnoha případech navrátit plně, nebo alespoň část dřívějších

schopností. To je obrovská změna proti dřívějšku. Vlastně všech-

ny klinické obory potřebují dnes účinnou rehabilitaci pacienta,

ovšem musí pro to být skutečně profesionální podmínky. To platí

pro onkologické pacienty, závažná onemocnění ledvin, stavy po

úrazech atd. Např. vNěmecku je zákon, který jasně říká, že před-

pokladem pro různé dávky občanům sdisabilitou je absolvování

rehabilitace.

Ukazuje se totiž, že alespoň částečný návrat schopností naráží

jen na jednu bariéru – čas. Když jsem mluvila omozkových

příhodách, první fáze léčení zachraňuje život na pracovišti se

zařízením za desítky milionů, další fáze se ale příliš často odehrává

vléčebně dlouhodobě nemocných, kde člověk leží, kouká do zdi

ajeho mozek velmi rychle ztrácí šanci kobnově svých schopností.

Umíme nejen zachránit život, ale vmnoha případech

navrátit plně, nebo alespoň část dřívějších schopností.

To je obrovská změna proti dřívějšku.

OLGA ŠVESTKOVÁ se stále věnuje iambulanci,

tedy bezprostřednímu kontaktu spacienty.