Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

10
můžeš / číslo 6 - 2014
TÉMA: Rehabilitace
Tedy musíme umět včas využít plasticitu
mozku apracovat sním. Včas atak dlouho,
dokud se pacient zlepšuje. Například těžká
poranění mozku jsou nejčastější příčinou
nejen úmrtí, ale itrvalé invalidity mladých
mužů. Rehabilitace může trvat idva roky.
Ale výsledky jsou pozoruhodné!
Dá se vůbec zlepšení takového stavu
změřit?
Jistě. Ale musí se používat jednotná me-
todika. Oto se nyní snažíme. Vhodným
zázemím pro včasnou aúčinnou rehabilitaci
jsou velké nemocnice. Potřebujete spoustu
klinických odborníků. Azhruba po třech
měsících nemohou přejít do léčebny dlou-
hodobě nemocných, ale musíme pokračovat
vmenším, odborně připraveném zařízení,
ato jsou regionální lůžková rehabilitační
zařízení, která vČeské republice vznikají.
Takové regionální rehabilitační pracoviš-
tě pak umí dokončit dobrou práci nemoc-
nice avýsledky jsou nakonec velmi přesně
měřitelné, ale hlavně viditelné pro samot-
ného pacienta ajeho okolí, které také může
účinně spolupracovat.
Počítáte do tohoto okolí také např. úřad
práce, sociální odbory adalší, které se
musí postarat, až se člověk po rehabili-
taci vrátí domů?
Bez této spolupráce můžeme výsledky
rehabilitace iztratit. Musí se upravit byt,
naučit využívání nejrůznějších pomůcek,
individuálně indikovat dlouhodobé sociální
dávky apodpory, zvážit případné vhodné
pracovní uplatnění atd. Atady není zdaleka
všechno vyřešeno – člověk potřebuje další,
často dlouhodobou ambulantní rehabilitaci,
ale jak aza co se tam dopraví?
Už od roku 1999 se připravuje zákon
orehabilitaci, který by měl do naší praxe
plně promítnout příslušnou úmluvu OSN
oprávech lidí sdisabilitou, která je součástí
inašeho právního řádu. Tedy když končí
naše práce, měli bychom právě my, kteří
jsme spacientem prožili celé měsíce, po-
soudit, jaké skutečné sociální služby, jakou
materiální idalší podporu, jaké změny
vbydlení apráci bude potřebovat.
Žádná sociální pracovnice nemůže, při
veškeré úctě, objektivně posoudit potřeby
jedince pro sociální, pedagogickou ipra-
covní rehabilitaci, toto je možné posoudit
avyzkoušet pomůcky, posoudit jeho schop-
nosti vaktivitách denního života apod.
Mluvíte omnoha odborných imateriál-
ních předpokladech. Anaše zdravot-
nictví acelý systém stále naříkají nad
nedostatkem peněz. Obhájíte si takové
změny?
Docela dobře. Příspěvek na péči pobíra
skoro všichni senioři nad osmdesát let. Udě-
lali jsme průzkum na pražských Vinohra-
dech uvíce než dvou set takových příjemců.
Zjištění jsou jednoznačná – odstraňte
vjejich bytech prahy, dejte jim chodítka
adalší pomůcky aslužby aobejdou se bez
institucionální péče.
VNěmecku mají dobré propočty ještě
zdob marky. Pět let dobré komplexní reha-
bilitace zajistilo zjedné marky promyšlených
investic do rehabilitace patnáct marek úspor.
Už proto, že je třeba mnohem méně velkých
ústavů sdlouhodobou péčí. Amy jsme právě
vpočtu lůžek na obyvatele vléčebnách, ústa-
vech adalších zařízeních na prvním místě
vEvropě. Unás máme ve zdravotnictví velký
nedostatek ergoterapeutů, kteří provádějí
funkční diagnostiku atrénink aktivit denního
života sindikací pomůcek aevaluaci bytu
anávrh bezbariérových změn, aby se člověk
ze zdravotního systému mohl dostat domů
anežít vrezidenčních zařízeních zdravotnic-
kého nebo sociálního typu.
Je to už docela obehraná písnička –
peníze na zdravotnictví jsou úplně jiné než
peníze na sociální systém ajedny neumějí
nahradit druhé, tyto systémy nejsou unás
propojené. Ale člověk je jen jeden aměl by
být vcentru pozornosti obou systémů, které
se musí vzájemně doplňovat.
Řekla byste dokonce, že dobrá kvalifiko-
vaná rehabilitace je – promiňte to slovo
– zisková?
Samozřejmě. Moderní medicína umí léčit
idříve beznadějné diagnózy. Ovšem mezi
vyléčením anávratem do co nejlepšího
osobního apracovního života je obrovský
prostor pro kvalifikovanou rehabilitaci,
kterou nenahradíte.
Třeba utěžkých případů potřebujete na
jednoho pacienta denně jednoho až dva
fyzioterapeuty vtandemu sergoterapeutem,
protože tato vysoce odborná rehabilitace je
fyzicky náročná pro personál, ale pracuje
scílem obnovy funkcí pacienta nebo zmírnění
následku onemocnění či úrazu. Vyhnete se
tak budoucím měsícům arokům bezmocného
člověka vléčebně dlouhodobě nemocných.
Do rezidenčního zařízení by se měl dostat
jen pacient/klient, který není schopen ani
svyužitím pomůcek asociálních služeb žít
doma. Nakonec zcela jistě veřejné pro-
středky ušetříte. Aještě kzačátku našeho
rozhovoru – lázně jsou jistě příjemné
aobyvatelé naší země je mají rádi. Nic proti
tomu. Jenomže opravdová rehabilitace
se ve vířivce, vbahně ana promenádním
koncertu opravdu dělat nedá. Ale stále unás
jsou lázně, které provádějí rehabilitaci, ne
jen wellness.
Unás rehabilitace vlastně vznikla vlázních.
Atoto chápání do značné míry trvá dodnes,
takže obecně tím myslíváme fyzioterapii,
fyzikální léčbu adalší postupy.
Kdo je doc. MUDr.
Olga Švestková, Ph.D.
Přednostka Kliniky rehabilitačního lékařst
. lékařské fakulty UK aVFN vPraze.
Členka mnoha mezinárodních odborných
společností. Přednáší na prestižních
světových fórech apůsobí ijako oponent
mezinárodních vědeckých studií. Aktivně
pomáhá ineziskovým organizacím vČR.
info
jen vinterprofesním rehabilitačním týmu
(lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, klinický
psycholog, klinický logoped, speciální pe-
dagog, sociální pracovnice, event. logoped,
nutriční terapeut adalší). Sociální pracov-
ník má jediný nástroj, ato je komunikace
sčlověkem sdisabilitou, nemůže ho vyšetřit
Můžeš