Strana 10
10
můžeš / číslo 6 - 2014
TÉMA: Rehabilitace
Tedy musíme umět včas využít plasticitu
mozku apracovat sním. Včas atak dlouho,
dokud se pacient zlepšuje. Například těžká
poranění mozku jsou nejčastější příčinou
nejen úmrtí, ale itrvalé invalidity mladých
mužů. Rehabilitace může trvat idva roky.
Ale výsledky jsou pozoruhodné!
Dá se vůbec zlepšení takového stavu
změřit?
Jistě. Ale musí se používat jednotná me-
todika. Oto se nyní snažíme. Vhodným
zázemím pro včasnou aúčinnou rehabilitaci
jsou velké nemocnice. Potřebujete spoustu
klinických odborníků. Azhruba po třech
měsících nemohou přejít do léčebny dlou-
hodobě nemocných, ale musíme pokračovat
vmenším, odborně připraveném zařízení,
ato jsou regionální lůžková rehabilitační
zařízení, která vČeské republice vznikají.
Takové regionální rehabilitační pracoviš-
tě pak umí dokončit dobrou práci nemoc-
nice avýsledky jsou nakonec velmi přesně
měřitelné, ale hlavně viditelné pro samot-
ného pacienta ajeho okolí, které také může
účinně spolupracovat.
Počítáte do tohoto okolí také např. úřad
práce, sociální odbory adalší, které se
musí postarat, až se člověk po rehabili-
taci vrátí domů?
Bez této spolupráce můžeme výsledky
rehabilitace iztratit. Musí se upravit byt,
naučit využívání nejrůznějších pomůcek,
individuálně indikovat dlouhodobé sociální
dávky apodpory, zvážit případné vhodné
pracovní uplatnění atd. Atady není zdaleka
všechno vyřešeno – člověk potřebuje další,
často dlouhodobou ambulantní rehabilitaci,
ale jak aza co se tam dopraví?
Už od roku 1999 se připravuje zákon
orehabilitaci, který by měl do naší praxe
plně promítnout příslušnou úmluvu OSN
oprávech lidí sdisabilitou, která je součástí
inašeho právního řádu. Tedy když končí
naše práce, měli bychom právě my, kteří
jsme spacientem prožili celé měsíce, po-
soudit, jaké skutečné sociální služby, jakou
materiální idalší podporu, jaké změny
vbydlení apráci bude potřebovat.
Žádná sociální pracovnice nemůže, při
veškeré úctě, objektivně posoudit potřeby
jedince pro sociální, pedagogickou ipra-
covní rehabilitaci, toto je možné posoudit
�
avyzkoušet pomůcky, posoudit jeho schop-
nosti vaktivitách denního života apod.
Mluvíte omnoha odborných imateriál-
ních předpokladech. Anaše zdravot-
nictví acelý systém stále naříkají nad
nedostatkem peněz. Obhájíte si takové
změny?
Docela dobře. Příspěvek na péči pobírají
skoro všichni senioři nad osmdesát let. Udě-
lali jsme průzkum na pražských Vinohra-
dech uvíce než dvou set takových příjemců.
Zjištění jsou jednoznačná – odstraňte
vjejich bytech prahy, dejte jim chodítka
adalší pomůcky aslužby aobejdou se bez
institucionální péče.
VNěmecku mají dobré propočty ještě
zdob marky. Pět let dobré komplexní reha-
bilitace zajistilo zjedné marky promyšlených
investic do rehabilitace patnáct marek úspor.
Už proto, že je třeba mnohem méně velkých
ústavů sdlouhodobou péčí. Amy jsme právě
vpočtu lůžek na obyvatele vléčebnách, ústa-
vech adalších zařízeních na prvním místě
vEvropě. Unás máme ve zdravotnictví velký
nedostatek ergoterapeutů, kteří provádějí
funkční diagnostiku atrénink aktivit denního
života sindikací pomůcek aevaluaci bytu
anávrh bezbariérových změn, aby se člověk
ze zdravotního systému mohl dostat domů
anežít vrezidenčních zařízeních zdravotnic-
kého nebo sociálního typu.
Je to už docela obehraná písnička –
peníze na zdravotnictví jsou úplně jiné než
peníze na sociální systém ajedny neumějí
nahradit druhé, tyto systémy nejsou unás
propojené. Ale člověk je jen jeden aměl by
být vcentru pozornosti obou systémů, které
se musí vzájemně doplňovat.
Řekla byste dokonce, že dobrá kvalifiko-
vaná rehabilitace je – promiňte to slovo
– zisková?
Samozřejmě. Moderní medicína umí léčit
idříve beznadějné diagnózy. Ovšem mezi
vyléčením anávratem do co nejlepšího
osobního apracovního života je obrovský
prostor pro kvalifikovanou rehabilitaci,
kterou nenahradíte.
Třeba utěžkých případů potřebujete na
jednoho pacienta denně jednoho až dva
fyzioterapeuty vtandemu sergoterapeutem,
protože tato vysoce odborná rehabilitace je
fyzicky náročná pro personál, ale pracuje
scílem obnovy funkcí pacienta nebo zmírnění
následku onemocnění či úrazu. Vyhnete se
tak budoucím měsícům arokům bezmocného
člověka vléčebně dlouhodobě nemocných.
Do rezidenčního zařízení by se měl dostat
jen pacient/klient, který není schopen ani
svyužitím pomůcek asociálních služeb žít
doma. Nakonec zcela jistě veřejné pro-
středky ušetříte. Aještě kzačátku našeho
rozhovoru – lázně jsou jistě příjemné
aobyvatelé naší země je mají rádi. Nic proti
tomu. Jenomže opravdová rehabilitace
se ve vířivce, vbahně ana promenádním
koncertu opravdu dělat nedá. Ale stále unás
jsou lázně, které provádějí rehabilitaci, ne
jen wellness.
Unás rehabilitace vlastně vznikla vlázních.
Atoto chápání do značné míry trvá dodnes,
takže obecně tím myslíváme fyzioterapii,
fyzikální léčbu adalší postupy.
Kdo je doc. MUDr.
Olga Švestková, Ph.D.
Přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství
. lékařské fakulty UK aVFN vPraze.
Členka mnoha mezinárodních odborných
společností. Přednáší na prestižních
světových fórech apůsobí ijako oponent
mezinárodních vědeckých studií. Aktivně
pomáhá ineziskovým organizacím vČR.
info
jen vinterprofesním rehabilitačním týmu
(lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, klinický
psycholog, klinický logoped, speciální pe-
dagog, sociální pracovnice, event. logoped,
nutriční terapeut adalší). Sociální pracov-
ník má jediný nástroj, ato je komunikace
sčlověkem sdisabilitou, nemůže ho vyšetřit