Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 6 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

tuto původně vojenskou technologii díky

spolupráci sNadačním fondem REGI BASE.

Uzrodu fondu stál nadpraporčík Jiří „REGI“

Schams, který roku 2008 ochrnul po těžkém

zranění vAfghánistánu. Přístroj bude

nyní sloužit především pacientům zřad

bezpečnostních azáchranných složek, ale

bude kdispozici iostatním, kteří pobývají

vKladrubech.

Bohaté zkušenosti snovými metodami

rehabilitace má fyzioterapeut Jakub Pě-

tioký. „Soustředíme se na funkčně orien-

tovanou rehabilitaci. Ustupujeme od léčby

patologie asnažíme se dosáhnout cílů,

které jsou pro pacienta vživotě důležité.

Využíváme neuroplasticitu mozku. Ten

ipo poškození hledá nové strategie, jak

splnit úkol. Funkce postižené končetiny se

dá například zlepšit omezením hybnosti

té zdravé, která má tendenci přebírat její

úlohu. Je to podobný princip jako uoklu-

zoru na brýlích, kdy zdravé oko zakryjete,

aby se to slabé víc snažilo,“ vysvětluje

Jakub Pětioký. Stimuly přitom musejí být

intenzivní ačasté, což nelze ambulantně

navodit. Důležité je také stanovení priorit.

Co je (a)sociální

Rehabilitace je po následcích či projevech

nemoci nebo po úrazu alfou aomegou co

nejkvalitnějšího návratu do každodenního

běžného života. Nejdůležitější je pocho-

pitelně rehabilitace, která je aplikována

bezprostředně po stabilizaci pacienta.

Uvědomme si, že umnohých pacientů

je pobyt na nemocničním lůžku často

imnohaměsíční. Následná rehabilitace,

aslovo následná myslím doslova, tedy

přímý převoz pacienta znemocnice do

lázeňského zařízení, je nezbytná. Bohužel

realita je mnohdy jiná. Pacient je velmi

často po špičkovém lékařském ošetření

arehabilitaci ještě ve zdravotnickém

zařízení propuštěn domů, kde sobčasným

docházením na ambulantní rehabilitaci

čeká na intenzivní rehabilitaci itýdny,

ne-li měsíce.

Samozřejmě, že po pobytu vlázních musí

následovat iudržovací péče. Uněkoho

může stačit ambulantní péče, některé dia-

gnózy však vyžadují pravidelný, většinou

každoroční pobyt vlázních.

Před lety bohužel neprošel Parlamentem ČR

zákon ozdravotních službách, který toto

uzákoňoval. Nebyla vté době (řekněme)

politická vůle. Ale to zde rozebírat nechci.

Před lety jsem se setkala se švýcarským

projektem Nottwill, komplexním paraple-

gickým centrem – www.nottwill.ch. Toto

centrum je dosud zcela ojedinělé. Jeho

výjimečnost spočívá vtom, že do tohoto

zdravotnického zařízení je pacient převe-

zen ihned po úrazu páteře nebo hlavy či

po mozkové příhodě, na místě je ošetřen

zhlediska odborné lékařské péče, aco je

nejdůležitější, je od prvního dne pobytu

irehabilitován.

Na místě jsou idalší odborníci, kteří

zajišťují péči při komplikacích – například

urologických nebo kožních. Pacientovi je

poskytována ipsychologická asociální

rehabilitace, která má dopomoci knavrá-

cení do života tak, aby se zněj stal opět

plátce daní. Když jsem tuto větu řekla před

lety prvně, byla jsem označena za asociála,

který myslí jen na zisk, ane na blaho

pacienta. Když se ale nad tím zamyslíte,

zjistíte, že je naopak velmi sociální. Zna-

mená, že pacient je vrámci možností opět

navrácen do běžného života, ato vtakové

míře, že může opět pracovat, byť mnohdy

somezeními. Aco více si mohou jak pa-

cient, tak společnost přát?

Škoda, že proti tomuto projektu, který

se tady snažila prosadit česko-švýcarská

lékařka, byli mnozí zástupci odborné

lékařské společnosti. Pro mě postoj zcela

nepochopitelný.



Autorka je senátorka.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Ambulance možná stačí na rekondici, ale

nikoliv na změnu či zlepšení funkce.

Nejen rehabilitace

Pobyt vKladrubech nebo podobném zařízení

má ineocenitelný sociální rozměr. Nehledě

na odbornou péči je důležité ito, že se zde

potkávají lidé spodobným osudem. Úspěchy

zkušených pacientů mohou být motivací pro

nováčky. „Snažíme se ubytovávat na pokojích

tak, aby dvojici tvořil člověk stěžším ačlověk

slehčím handicapem. Podněcujeme tak

vzájemnou kooperaci,“ vysvětluje ředitel.

Pacienti se zde také věnují sportům, které jim

pomáhají udržovat kondici apřátelské vztahy

sdalšími lidmi. Nezáleží přitom, jestli jde

obocciu, florbal nebo třeba handbike. Ostat-

ně Kladrubské sportovní hry se staly pojmem

asvou premiérou vdubnu 1948 předběhly

ihry vanglickém Stoke Mandeville. Ty jsou

přitom neoficiálně považovány za počátek

paralympionismu. Anení bez zajímavosti, že

tehdy vBritánii stála uzrodu soutěží skupina

válečných veteránů rehabilitujících vnemoc-

nici. Tedy rovněž vpobytovém zařízení.



Někdy může ambulance stačit, jindy následně

doplní jinou léčbu, ale oúplném avšeobecném

nahrazení pobytů prý nelze uvažovat.

JAKUB PĚTIOKÝ je zkušeným fyzioterapeutem,

který své poznatky čerpal i při práci v zahraničí.