Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

můžeš / číslo 6 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Štěstí měla mladá vozíčkářkave vstřícném zaměstnavateli.

Advokátní kancelář, ve které před úrazem pracovala,

přislíbila, že se na své pracovní místo může vrátit.

ráno pomáhá vrátný. Dnes je to naštěstí

jediná překážka. Kolegové ji přijali zpět bez

jakýchkoli řečí, firma jí dokonce zařídila

ivyhrazené parkovací místo přímo vulici,

atak to má Hanka zauta do práce jen přes

jeden přechod. Vstříc jí vyšla firma inabíd-

kou volnější pracovní doby.

Čím déle si sHankou povídáme, tím více

se ukazuje, že si jako aktivní mladá žena,

zvyklá zatnout zuby, ze svého postižení

vrásky nedělá. Vkavárně jedním pohybem

přeskočí do pohodlného křesla ase smí-

chem ukazuje na svůj mechanický vozík,

který proti dnešní konkurenci jeví již notné

známky stáří aneobratnosti. „Doktorka

vKladrubech mi stále říkala, abych si žádný

drahý vozík nekupovala, že to rozchodím.

Tak mám ještě pořád tenhle vrak,“ směje se.

Druhý, ještě horší, má prý doma ve

Slaném. Žije vřadovém domku ado patra

vedou schody, které denně překonává, jak

sama říká, po zadnici. Na jednom vozíku

knim přijede, vpatře pak usedá na druhý,

který kdysi koupila repasovaný za pár tisíc

korun. Každé ráno absolvuje stejnou cestu

dolů. Na moji poznámku, že zapomenout

vpatře něco důležitého před odchodem

do práce může být pěkně fyzicky nároč-

né akrajně frustrující, jen vesele pokrčí

rameny, jako bych mluvil oproblému, nad

nímž se dá mávnout rukou. Sama ale dodá,

že ideální to není, aspřítelem, který sní už

osmým rokem žije, přemýšlejí, jak bydlení

dále řešit. Jako ujakéhokoli jiného mladého

páru jsou izde hlavní překážkou peníze.

Sportem do života

Stejně jako před úrazem je idnes Hančiným

koníčkem hlavně sport. Vrátila se kněmu už

při pobytu vKladrubech. Ve zdejším bazénu

začala splaváním apozději se dostala pod kří-

dla organizace Kontakt bB, která se plavcům

shandicapem cíleně věnuje. Dnes trénuje

každý týden ve skupině sportovních plavců

aněkolikrát do roka se úspěšně účastní pla-

veckých závodů. Uvidíme ji plavat na letních

paralympijských hrách vRio de Janeiru za dva

roky? „Na to už jsem asi moc stará,“ žertuje

snadhledem jedenatřicetiletá sportovkyně.

Ke kolu se Hanka také vrátila, aktivně

jezdí na handbiku, speciálním kole sruč-

ním pohonem. První jízdu si vyzkoušela už

krátce po úrazu, od návratu kcyklistice ji ale

odradila pořizovací cena speciálního kola.

„Byla jsem všoku. Běžné kolo nestojí obvyk-

le ani dvacet tisíc, akdyž chcete skutečně

profesionální stroj zlehkých materiálů anej-

novějších technologií, dostanete jej klidně

za třicet až čtyřicet tisíc. Handbike naproti

tomu stojí přes sto tisíc – arozhodně není

zkosmických materiálů. Zařekla jsem se, že

si ho vživotě nekoupím,“ vypráví pohorše-

ně. Láska kcyklistice však byla silnější, apo

roce, kdy si handbike pouze půjčovala, si ho

přece jen koupila. Snezbytnou částkou jí po-

mohlo iKonto Bariéry adnes můžete Hanku

znovu potkat na cyklistických závodech.

Stýmem Černých koní se pere ovýsledky na

silnici ivterénu.

Konto Bariéry podpořilo Hanku ve spor-

tovních aktivitách ipodruhé. Na charita-

tivním turnaji vgolfovém resortu Beřovice

ujejího rodného města Slaný zdejší golfisté

vybrali na pořízení speciálních sáněk spři-

pojenými běžkařskými lyžemi. Díky tomu

může Hanka sportovat ivzimě: do sáněk

snadno usedne apohánějíc se zkrácenými

hůlkami se vydá do krajiny. „Je to nesmírně

hezký sport, hlavní ale je, že se můžu aktiv-

ně hýbat ipřes zimu, což je pro vozíčkáře

spíše utlumenější období,“ pochvaluje si

Hanka zkušenosti zběžkařské stopy.

Sportu by se chtěla do budoucna věnovat

iprofesionálně jako trenérka. Bakalářský ti-

tul voboru management sportu atrenérství,

který získala už před úrazem na Univerzitě

Palackého vOlomouci, si teď doplňuje na

magisterském stupni. Ajako by toho nebylo

už tak dost, pokukuje Hanka ipo paratriat-

lonu, což je obdoba triatlonu pro handica-

pované. „Velmi by mě to bavilo, bohužel to

vČesku prakticky nikdo netrénuje anejsou

vhodné podmínky. Mám tedy zatím smůlu,“

stěžuje si. Se smíchem však dodává, že po-

kud mezitím příliš zestárne, existují naštěstí

sporty, kde věk nehraje takovou roli. Třeba

rozvíjející se handigolf.



KOLO VE VŠECH SVÝCH PODOBÁCH

je neoddělitelnou součástí Hančina života.

Sportovní ambici naplňuje dnes vtýmu Černých koní.

ŽIVOTEM PROPLOUVÁ svrozeným optimismem.

Astejně jako na kole je doma ivplaveckém bazénu.