Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

19

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 6 - 2014

Kdo je Josef Mžyk

Narodil se vr.  ve Vídni. Malíř, kreslíř,

grafik ailustrátor, zaměřený na syntézu prvků

klasické moderny sprvky pop-artu.

Absolvent Akademie výtvarných umění

vPraze aÉcole des Beaux-Art vPaříži.

Věnuje se především malbě, je účastníkem

stovek výstav doma ivzahraničí, se

zastoupením ve sbírkách po celém světě.

Držitel Masarykovy ceny za malbu,

udělovanou Českou akademií věd.

Manželka, doc. PhDr. Marie Mžyková, CSc., je

významná historička umění, vydavatelka

ašéfredaktorka časopisu Cour d´honneur

(hrady, zámky, paláce). Její specializací je

francouzské umění amalířství . století.

Dcera Alice je historička umění, působila

jako kulturní atašé Českého velvyslanectví

ve Švýcarsku, jako konzulka vNěmecku

adiplomatka vBruselu. Dcera Klára

je sochařka amalířka, Josef Mžyk sní

opakovaně vystavoval.

info

dostal na studijní pobyt, francouzská vláda

tenkrát vypisovala místa pro zahraniční zá-

jemce. Dva roky to ale vypadalo, že nikam

nepojedu. Až jeden můj známý zakademie

zašel na Svaz českých výtvarných umělců

azeptal se: Jak to, že ten Mžyk ještě nemůže

vyjet do té Paříže? Tajemník se zamyslel

apravil, dodnes si to pamatuji: (napodobí

vážnou úřední řeč) „Soudruh Mžyk je ve vy-

sokém stadiu připravenosti“ (směje se). Nic-

méně ledy se tím pohnuly aze šuplíku jsem

se dostal na stůl, ze stolu pak do Francie.

Psal se rok 1981.

Jaké to je studovat na francouzské vý-

tvarné akademii?

VPaříži byla akademie obrovská, mnoho atelié-

rů, malířských, sochařských, restaurátorských.

Každý ztěch ateliérů měl navíc jiné vedení

ijiný výtvarný projev. Neustále tam také pro-

bíhaly celkem ostré výměny názorů na to, co

vlastně je umění. Visely tam třeba obrazy vel-

kých salonních malířů z19. století, akdyž jste

procházel okolo, všiml jste si, že jsou probo-

dány, prořezány. To byla demonstrace názorů

umělecké mládeže, která to cítila jinak.

To zní jako pěkně divoké prostředí. Do-

kázal jste se vněm prosadit?

Za mého pobytu vznikla řada kreseb isa-

mostatná výstava. Během dalších let jsem

pak vystavoval po celé Francii, dokázal

jsem iněco prodat. Jednoduché to ale ne-

bylo. Oumělecké Francii sice převládají

velmi romantické představy, je to ale ve

skutečnosti velmi tvrdé prostředí. Pařížané

iFrancouzi obecně jsou poměrně nevníma-

ví klidskému utrpení astrádání. Kdo tam

chce uspět, musí žít nesmírně skromným

životem. Ne každý to vydrží; vzpomínám si

třeba na japonské studenty, kteří tam byli

se mnou adoslova se zhroutili. Francouzi

vás nepodpoří, pokud nejste zvelké země,

která se snimi může měřit. Nejste-li na

ten šrumec připraveni, Paříž vás doslova

semele.

Nemá ale umělec tvrdý chleba všude?

Francie je specifická. Je romantická, ale zá-

roveň velmi tvrdá adobrodružná. Kdybych

ale měl volit, kde budu žít, Paříž by byla jasná

volba. To místo má nesmírné kouzlo apřes

všechny okolnosti, dobré izlé, je to pořád

místo, kde to stojí za to vydržet. 

Delší varianta rozhovoru na www.muzes.cz

Konto Bariéry připravuje . aukční salon výtvarníků.

Aukce proběhne vprosinci  vpražském Veletržním paláci

avýtěžek půjde napodporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením.

Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, nawww.kontobariery.cz

Nejste-li na ten šrumec

připraveni, Paříž vás

doslova semele.