Strana 32
kam cesta vede. Dostali jsme se do malé
skromné vesničky Bhuping Palace, kde
většinu času trávili pěstováním azpracová-
váním kávy. Ochutnávka byla nutností. Po
pauze jsme se vydali dál za vesničku, kde ale
asfaltová cesta končila. Vypadalo to sjízdně,
tak jsme se rozhodli, že to kousek zkusíme.
To jsme netušili, že nás čeká dobrých 50 km
džunglí anavigace nám po celé tři hodiny
ukazovala, že tudy žádná cesta nevede.
Nutno tady poděkovat toyotě aStaníkovi,
který se nebál poslouchat navigátora Míru.
Díky nim jsme úspěšně projeli celý Národní
park Su Thep.
Bez paliva vdžungli
ZChiang Mai jsme jeli ještě do oblasti Mae
Hong Son podél barmských hranic dolů do
města Tak, kde jsme chtěli jen přenocovat
apokračovat do Hua Hin kmoři. Měli jsme
před sebou asi 500 km. Oblast kolem barm-
ských hranic je skromný, exotický aopuš-
těný kraj snáročným kopcovitým terénem.
Chvilkami se jelo podél řeky ahned zase
nahoru. Silnice nebyly kvalitní, pokud vůbec
byly. Velký problém jsou sesuvy půdy vob-
32
můžeš / číslo 6 - 2014
dobí dešťů. Když jsme vjížděli do městečka
Khun Yuam District, stavili jsme se na jídlo
anaplánovali si doplnění paliva. Další nej-
bližší město Tak je totiž vzdáleno 400 km.
Ujeli jsme 60 km za město avzpomněli si,
že jsme nenatankovali. Silnice už posledních
20 km nebyla dobrá, umožňovala maximál-
ní rychlost 50 km/h. Byl jsem pro návrat,
ale navigátor rozhodl, že pokračujeme. Po
chvilkové diskusi se opravdu jelo dál po
cestě dlouhé 340 km spalivem na 180 km
anadějí, že na něco časem narazíme. Kdy-
bychom se vraceli, ztratili bychom hodinu
apůl, možná dvě. Někdo by si mohl říci, že
přece nejsme na závodech, ale sedět odvě
hodiny déle vautě také není výhra. Prý bude
sranda. Už jsem viděl, jak budeme sedět
někde vhorách ubarmských hranic ačekat
na Ramba, až nám přinese kanystr snaftou.
Trochu jsem propadl trudnomyslnosti. Vše
ale dobře dopadlo. Asi po 100 km jsme nara-
zili na malou osadu se školou aobchodem.
Obchod byl vybaven parádně, když si člověk
uvědomil, že je vzdálen 150 km od nejbližší
civilizace. Zeptali jsme se na palivo apro-
davač nám poskytl 20 litrů. Neuvěřitelné!
Cesta pak už byla samá legrace. Ovšem jen
do setmění, kdy zbývalo ještě 90 km do cíle.
Silnice sice byla už asfaltová, ale taky ve vý-
stavbě aponořená do temnot. Těšili jsme se
do pelíšku, kam jsme také nakonec zdárně
dorazili. ZTaku nás ještě čekalo 611 km do
Hua Hin, tedy nějakých sedm hodin jízdy.
Potápěči asloni
VHua Hin konečně moře, koupání, lehký
odpočinek apopíjení. Nebylo lehké najít
vhodné ubytování. Buď bylo předražené,
nebo levné, ale neobyvatelné. Jsem zhýč-
kaný, mám rád sprchu ve sladké vodě po
koupání vmoři. Sůl by mi možná nevadila,
ale písek, ten je všude. Nakonec jsme našli.
Pár schodů, ale sociální zařízení vpohodě.
Je zajímavé, jak umoře může být 40 stupňů
tepla, avám to vůbec nepřijde. Myslíte si,
jak to vůbec neopaluje, avečer začnete
brečet na tři dny.
Ještě nás čekala cesta dolů na ostrov Ko
Lanta, kde jsem měl domluvené potápění
sOctopus divers. Před námi byly poslední
dny. První den potápění nevyšlo, tak jsme
vyrazili za krmením slonů. Na druhý den
dive master domluvil potápění sjinou lodí
na lokalitu Ko Bi Da Nok. Ponory byly skvě-
lé. Poslední cíl expedice, bezpečný návrat
domů, se také vydařil. Nezbývá než všem
zúčastněným poděkovat za parádní výpravu
azážitky.
Chvilkami se jelo
podél řeky ahned zase
nahoru. Silnice nebyly
kvalitní, pokud vůbec
byly. Velký problém jsou
sesuvy půdy vobdobí
dešťů.
�
NACESTÁCH
FARMÁŘ V HORÁCH
u barmských hranic.
PRVNÍ KOUPANÍ
v Thajském zálivu ve městě Hua Hin
POHLED NA MÍRU ze zadních sedaček