Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

16

můžeš / číslo 6 - 2014

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: JAN ŠILPOCH

V

životě jedenatřicetileté Hanky

Horálkové hrál adodnes hraje vý-

znamnou roli sport. Během našeho

rozhovoru se mě několikrát svese-

lým úsměvem sobě vlastním snaží

přesvědčit, že její sportovní ambice jsou

pouze rekreační. Výsledky zjejích cyklis-

tických závodů, které při pečlivém hledání

najdete na internetu, však naznačují, že jde

přece jen oněco málo víc než ovíkendové

vyjížďky do přírody. Hanka také od dětství

tancovala, dnes aktivně plave, jezdí na běž-

kách apokukuje po triatlonu. Nejvíce však

do jejího života promluvilo už zmíněné kolo.

Možná více, než by si sama přála.

Hanka se narodila adodnes žije ve

Slaném, malém městečku blízko Prahy.

Vystudovala tu základní školu igymnázium,

po maturitě se jí však otevřela příležitost

vblízkém hlavním městě. Začala pracovat

jako asistentka vadvokátní kanceláři ave

volném čase sportovala. Vášní se pro ni stalo

hlavně horské kolo. Původně záliba, ke které

ji přivedl partner, se brzy proměnila ivúčast

včeských cyklistických soutěžích.

Toho osudného dne roku 2011 však Han-

ka žádný závod nejela. Značenou turistickou

trasu na Kokořínsku, stezku, která se roz-

kládá několik kilometrů od její chaty, moc

dobře znala už zdřívějška. Měla dva týdny

nové kolo, jela hlavně pro radost anebyl

žádný důvod riskovat. Před nebezpečným

úsekem, kde si Hanka nebyla jistá, zastavila

arozhodla se zkola slézt. Noha zaseknutá

vpedálu ashoda několika dalších nešťast-

ných náhod ale vyústily vpád do desetimet-

rové propasti atříštivou zlomeninu obratle

spoškozením míchy.

Schody? Není problém!

Po pádu do rokle následoval životní kolotoč.

Spinální jednotku vystřídala rehabilitace

vKladrubech. Hanka přemýšlela, co bude

dál. Sdiagnózou paraplegie (ochrnutí dol-

ních končetin) se ale svervou sobě vlastní

smířila poměrně rychle azačala hned hledat

cesty zpět do života.

Překážek kběžné samostatnosti bylo

několik, tou nejpalčivější se ihned stala do-

prava. Do zaměstnání Hanka před úrazem

dojížděla denně ze Slaného, auto tedy měla.

Bylo ale malé apřepravovat se vněm isin-

validním vozíkem se bez pomoci druhých

ukázalo jako nemožné. Skoro celý rok trva-

lo, než bylo nové auto, kam už se vozík bez

problémů vejde, upraveno ručním řízením

adalšími nezbytnostmi. Dnes Hanka pomoc

nepotřebuje adopraví se sama, kamkoli je

potřeba.

Štěstí měla mladá vozíčkářka ive vstříc-

ném zaměstnavateli. Advokátní kancelář,

ve které před úrazem pracovala, přislíbila,

že se na své pracovní místo může vrátit.

Vyřešit však bylo nutné přístup do kanceláře

sídlící vhistorické budově uprostřed Prahy.

Majitel domu už tak vstřícný nebyl ažádné

větší stavební úpravy pro překonání schodů

nedovolil. Vyjednat se nakonec podařilo ale-

spoň pevnou plošinu, do které Hance kaž dé

■ Úraz páteře zavinil nešťastný pád zkola.

■ Už krátce po úraze se vrátila do práce ido svého domu.

■ Bez sportu si svůj život neumí představit.

Doktorka vKladrubech

mi stále říkala, abych

si žádný drahý vozík

nekupovala, že to

rozchodím. Tak mám

ještě pořád tenhle vrak.

Závodnice

na trase

do života