04/2019

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  4/2019

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  STUDENTI

  O „JEDLI“:

  Volíme

  samostatnost!

  (s. 6)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Už kdysi jsem se tady zamýšlel nad

  moderní image slova ústav a jaký vliv

  má na zařízení, kterým stále nále-

  ží. Schválně, co si pod slovem ústav

  představíte vy?

  Už samozřejmě nelze čekat zavře-

  né brány a tajuplné historky. Hned

  v úvodní reportáži se můžete dozvě-

  dět, jak vypadá dnes Jedličkův ústav

  a školy, zařízení s více než stoletou

  historií. A možná budete překvapeni,

  když od leckterých studentů s po-

  stižením uslyšíte, že si právě tohle

  zařízení cíleně vybírají pro svá stře-

  doškolská studia. Nejen proto, že tu

  mohou očekávat stoprocentně bezba-

  riérové prostředí a žádné úlevy z tě-

  locviku, ale hlavně bonus daleko dů-

  ležitější – získání sebejistoty pro další

  samostatný život, nalezení nových

  přátel a spoustu mimoškolních aktivit.

  K rozsáhlé diskusi o smyslu ústav-

  ních zařízení lze dodat vlastně jediné:

  každý zkrátka potřebuje něco jiného.

  Třeba Jedličkův ústav už se ve své roli

  dlouhodobě osvědčil, protože svým

  studentům s postižením nabízí řadu

  věcí, na které běžná škola, byť sebevíc

  nakloněná inkluzi, zkrátka nemá pro-

  stor a možnosti. Jiným zase vyhovuje

  zařadit se mezi ostatní vrstevníky bez

  postižení a je to tak dobře. Měli bychom

  o zachování takové diverzity stát.

  Určitě bych vás rád pozval i k dal-

  ším textům z tohoto vydání, kupří-

  kladu k reportáži o důležité službě

  rané péče, k inspirativnímu rozho-

  voru s manželi Axmanovými, autory

  speciální metodiky modelování pro

  nevidící, či na setkání s dobrodruhem

  Leošem Fučíkem, který vymyslel

  a vydupal ze země perfektně bezba-

  riérový karavan, který si dnes může

  půjčit každý cestovatel, i ten s těžkým

  pohybovým postižením.

  Milí čtenáři, užívejte si spolu s námi

  jaro. A až své Můžeš dočtete, pošle-

  te jej dál – rodině, kamarádům nebo

  prostě jen náhodnému kolemjdoucí-

  mu.

  

  Nechci do ústavu?

  Raná péče. Důležitá včasná pomoc

  pro rodiny s dítětem s postižením.

  S vozíkem do stanu?

  Proč ne! Třeba na Lužická jezera

  k německým sousedům.

  Apríl 365 dní v roce? Projekt Médiím na kloub aneb Na co si dát

  nejen v pozdějším věku pozor.

  strana 12–15

  strana 20–21

  strana 10–12

  Dívat se rukama.

  Manželé Axmanovi a ojedinělá

  metoda modelování pro nevidící.

  Na toulkách s Charleym. Bezbariérový

  karavan si můžete půjčit i vy.

  strana 25–27

  strana 22–24

  Impuls pro Dominika. Příběh

  Dominika Kubiny a pomůcky,

  která ho vrací do života.

  strana 16–18

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Vstupte do našeho světa

  Filip Zápotočný je jedním zklientů Integračního centra Sasov, které

  založili jeho rodiče. Sleduje obrázky zvířat vtelevizi ana YouTube tak

  dlouho, až si vytvoří vhlavě svoji představu, kterou potom namaluje.

  Proto je hroch prostě někdy modrý – tak to ve Filipově světě chodí.

  Jeho díla idíla dalších autorů s autismem byla kvidění na výstavě

  Vstupte do našeho světa, kterou každoročně pořádá spolek Autistik

  vTiché kavárně vpražských Ďáblicích, tentokrát upříležitosti

  25 let své existence.

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Nemáme klapky

  na očích

  Vdubnu si pražský Jedličkův

  ústav aškoly připomíná 106 let

  od svého založení, především je

  to ale letos 150 let od narození

  profesora Rudolfa Jedličky, který stál

  uzrodu tohoto nejstaršího zařízení

  pro děti amládež stělesným

  postižením vČechách. Osoučasnosti

  ibudoucnosti „Jedle“ nám při

  procházení jejími chodbami pověděl

  současný ředitel Petr Hrubý.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Od dob profesora Jedličky se mnohé

  změnilo. Začínal s 11 dětmi, dnes jich

  sem do různých typů škol, od základ-

  ní školy po maturitu, chodí na 180,

  dalších 30 dětí navštěvuje mateřskou

  školu a speciálně-pedagogické cent-

  rum podporuje přibližně tři stovky žáků

  s tělesným postižením v běžných ško-

  lách. Přibylo personálu, budov, vybavení

  i možností.

  Zároveň se ale také za sto let výraz-

  ně proměnila skladba žáků. Některá

  postižení díky medicíně zmizela, jiných

  naopak přibylo. Tehdy se děti v rámci

  výuky věnovaly složité řemeslné prá-

  ci, jejich handicapy byly většinou ve

  srovnání se současností výrazně menší.

  Dnes převládají žáci s dětskou mozko-

  vou obrnou, mnohdy v kombinaci s dal-

  ším postižením. Vzrůstá počet těch, kte-

  ří potřebují větší a větší podporu. Tento

  trend se viditelně prohloubil po konci

  komunistické totality.

  „Za posledních 20 let je v tomto ohle-

  du vidět výrazný posun. Řada tehdejších

  žáků by dnes navštěvovala běžnou ško-

  lu. Velký podíl na tom má posun ve vní-

  mání společnosti, kdy se přibližujeme

  rovnoprávnému prostředí,“ říká ředitel

  Jedličkova ústavu a škol Petr Hrubý.

  On sám zde od poloviny 90. let působil

  v roli vychovatele.

  Přesto neplatí, že by „Jedle“ vnímala

  inkluzi na běžných školách jako konku-

  renci nebo že by existence takové spe-

  ciální školy pozbývala smyslu. Zdá se,

  že je tomu právě naopak. „Pro určitý typ

  žáků inkluze určitě funguje, což je bez-

  Vzdělávání je jedním z pilířů

  nabízených služeb.

• Strana 7

  7

• Strana 8

  REFLEKTOR / JEDLIČKŮV ÚSTAV A ŠKOLY

  vadné! Ale zároveň je tu řada těch,

  pro které to není ideální řešení, nebo

  těch, kteří to vyzkoušeli a moc se to

  nepovedlo. Na prvním stupni je začle-

  nění žáčka se specifickými potřebami

  do běžné třídy určitě snazší. Děti jsou

  malé, mají jednu paní učitelku, vět-

  šinou na tuto situaci dobře připrave-

  nou. Na druhém stupni a především

  na střední školu k nám však běžně

  přicházejí žáci, kteří tu chtějí konečně

  zažít plnohodnotné zapojení do všech

  aktivit, najít kamarády, jak sami říka-

  jí,“ podotýká Petr Hrubý.

  OSAMOSTATNĚNÍ JAKO PLÁN

  Nejde přitom jen o to, že v Jedličkově

  ústavu a školách nebudou uvolněni

  z tělocviku, jak se to v běžné škole

  často děje. Především se tu plnohod-

  notně zapojují do veškerého dění,

  získají sebevědomí mezi vrstevníky,

  handicap tak jako by „trochu nebyl“.

  „Zdraví“ puberťáci snadno v rozletu

  svého věku zapomenou přibrat do

  party spolužáka, který je pomalejší

  a leccos nezvládne. Zdejší zařízení je

  totiž nejen o škole a komplexní reha-

  bilitaci, ale také o pestré škále volno-

  časových aktivit.

  Jakkoliv to může někomu znít pa-

  radoxně, řada zdejších středoškolá-

  ků říká, že si tuhle školu vybrali kvů-

  li osamostatnění. Zhruba polovina

  žáků je zde ubytována od pondělí do

  pátku a díky tomu mají prostor k při-

  rozenému rozvolnění pout s rodinou,

  jejíž péče může být pro dospívajícího

  člověka závislého na pomoci příliš

  svazující. Tady mohou být s nezbyt-

  nou podporou vychovatelů a ostat-

  ních pracovníků samostatnějšími

  tvůrci svého volného času, navazují

  přátelství, vztahy, věnují se sportu,

  hudbě, divadlu…

  V lavicích i mimo ně zažívají

  úspěch, který třeba do té doby nepo-

  znali. „Jsme plnohodnotná varianta

  k běžné škole, navíc s velkou přida-

  nou hodnotou. Pro někoho jsme tak

  lepší volbou. Potkávají se zde pohle-

  dy z množství oborů a poskytujeme

  komplexní podporu. Od vzdělávání

  přes rehabilitaci po různé terapie

  a zájmovou činnost. Kromě toho zde

  máme i tranzitní program připravu-

  jící žáky na život po dokončení stu-

  A dodává, že díky setkávání růz-

  ných odborníků kolem každého jed-

  notlivce se občas daří nacházet ve

  složitých momentech řešení, která

  by třeba jinde nevznikla. Tuto pro-

  pojovací funkci lze označit za jednu

  z klíčových úloh podobných zařízení.

  Potkávají se zde totiž služby vzděláva-

  cí, zdravotní i sociální. Tak, jako nám

  škola někdy rozkouskovala svět na

  jednotlivé předměty, i jednotlivé obo-

  ry mají tendenci vidět z člověka vždy

  jen určitou výseč. Jeden řeší vzdělá-

  vání, jiný zdravotní stav, další sociál-

  ní služby, bydlení, dávky nebo kom-

  penzační pomůcky. „U nás se tohle

  všechno potkává. Řešíme situa ci kaž-

  dého člověka z různých úhlů, ale jako

  celku, nikoliv jen nějaký jeho kus. Je

  samozřejmé, že každý odbor na úřa-

  dě se soustředí na svůj obor. My ale

  nemáme klapky na očích, abychom

  viděli jen část problému, a máme

  dobrou oporu v našem zřizovateli.

  Nejsme úzce zaměření, což je výhoda,

  vnímáme ale jako důležité zachování

  specializace na jeden druh primární-

  ho postižení. V našem případě to tě-

  lesné,“ zdůrazňuje ředitel Hrubý.

  ÚSTAV BEZ ZAVŘENÉ BRÁNY

  Jak vypadá běžný den žáka Jedličko-

  va ústavu a škol? Ranní vstávání pro

  ty, kteří tu přes týden bydlí, je od šes-

  ti ráno, od osmi pak začíná výuka,

  která se svojí délkou ani předměty

  nijak neliší od běžných škol. Velký

  dia. Funguje zde program nácviku

  samostatného bydlení a ve spolu-

  práci s některými neziskovkami zde

  působí i tréninková pracoviště, na

  to běžná škola pochopitelně nemů-

  že mít kapacity,“ vyjmenovává Petr

  Hrubý.

  Ze školy vyrážejí

  studenti za dalšími

  aktivitami.

  Cvičné bydlení

  iergoterapie učí

  zvládat činnosti

  každodenního

  života.

• Strana 9

  9

  rozdíl je v počtu žáků ve třídě, který

  se pohybuje od čtyř do maximálně

  deseti. Důvodem je snaha o indivi-

  duální přístup. Vedle vyučujících zde

  působí také asistenti pedagoga.

  Během výuky jednotliví žáci také

  docházejí na různé terapie, například

  fyzio nebo ergo, které jsou součástí

  služeb. Ti, kdo dojíždějí každý den

  (především děti ze základní školy),

  mohou odpoledne trávit v „Jedli“

  také. Ten, kdo tu bydlí přes pracovní

  týden, tráví volný čas s vychovateli,

  ale i bez nich. Záleží na věku a míře

  samostatnosti.

  Základní zdravotní péči zajišťu-

  jí sestřičky, které však chodí v ci-

  vilnějším oblečení – nikdo nestojí

  o prostředí připomínající nemocnici.

  Zejména když se snaží o odbourání

  negativní image slova ústav. „Jedle“

  je této tradiční negativně vnímané

  představě o uzavřeném prostředí

  plném podivínů na hony vzdálená.

  Areál je otevřený lidem z okolí, včet-

  ně tréninkové Ta Kavárny. Do bazénu

  chodí plavat maminky s miminky,

  pořádá se zde řada akcí pro veřej-

  nost.

  Z pohledu ředitele je pak složi-

  tým úkolem legislativa scházející se

  z nezávislých oborů bez vzájemného

  prolínání. „Musíme občas hledat uni-

  kátní cesty, jak dál dobře dělat svoji

  práci. Zároveň vzhledem k současné

  nízké nezaměstnanosti prožíváme

  náročnější období při hledání nových

  kvalitních kolegů odborníků, nabíd-

  ka na trhu práce je hodně limitova-

  ná,“ vypočítává Petr Hrubý.

  EVOLUCE NA MÍSTĚ REVOLUCE

  Když se zeptáme na další směřování

  „Jedle“, ředitel Petr Hrubý odpovídá,

  že žádnou revoluci v plánu nemá:

  „Prostě dál poctivě dělat to, proč

  tu jsme už od dob pana profesora

  Rudolfa Jedličky. Chci pokračovat

  v další spolupráci různých oborů,

  což neznamená, že se vždycky musí

  všichni na všem shodnout. Tuhle

  myšlenku už jsem opustil. Přimě-

  řené pracovní pnutí je v pořádku

  a tvůrčí. Snad už v blízké budouc-

  nosti nás čeká stavba další budovy,

  což opět rozšíří naše kapacity, mož-

  nosti a nabídku.“

  Dobrou zprávou ze zdejšího areálu

  jistě je, že speciální školy mají stále

  své místo v systému a rozumní lidé

  nechtějí jejich činnost utlumovat.

  Byla by to nejspíše chyba, byť jsou

  na mnohý vkus až příliš chráněným

  prostředím. Pro některé žáky jde na-

  konec o tu nejlepší variantu, i když

  třeba jen na omezenou dobu, po kte-

  rou to potřebují. „Jak nás bude do bu-

  doucna ovlivňovat inkluze, uvidíme,

  stejně tak, jak to bude se směřová-

  ním školství v této oblasti dál. Máme

  co nabídnout a své místo v systému.

  Šikovní a nadaní žáci si k nám stále

  cestu dokáží najít, důkazem je na-

  příklad mimo jiné současný první

  ročník našeho maturitního oboru so-

  ciální činnost. Zároveň pracujeme se

  žáky, kteří potřebují podporu velkou,

  a jsme jedno z opravdu mála řešení,“

  zamýšlí se Petr Hrubý.

  Co by na současnost svého ústavu

  řekl profesor Jedlička, se můžeme

  jen dohadovat. Každopádně z něko-

  lika obrazů se dívá na dění kolem

  v celém areálu, jako kdyby to všech-

  no tak trochu hlídal a zároveň laska-

  vě sledoval. „Dívá se tu na mě každý

  den,“ říká s úsměvem Petr Hrubý.

  „Nechodím se ho sice osobně ptát,

  řešení stejně musíme hledat tady

  a teď, ale v některých momentech

  s úctou chvíli rozjímat v jeho přítom-

  nosti je nenahraditelné. Je naprosto

  přirozené, že člověk občas cítí po-

  chybnosti při této komplikované, byť

  často radostné práci. Je pro mne čest,

  že jsem dostal na chvíli příležitost na

  něco velkého navázat a dál to rozví-

  jet,“ uzavírá současný ředitel Jedlič-

  kova ústavu a škol.

  

  Jedličkův ústav aškoly

  Veškeré informace ozařízení ajeho službách

  najdete na www.jus.cz.

  I cestou

  do školy

  může být

  veselo.

  Ředitel Petr Hrubý

  s portrétem zakladatele

• Strana 10

  REFLEKTOR / MÉDIÍM NA KLOUB

  Text: LUCIE NEKVASILOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jaké jsou nejnovější triky inter-

  netových útočníků?

  Poslední dobou je v kurzu ransom-

  ware a psychologická hra přezdíva-

  ná RAT. Ransomware je podvodná

  praktika, při které vám útočník hro-

  zí, že pokud nezaplatíte do daného

  termínu určitou sumu, zašifruje vaše

  data tak, že se k nim už nedostane-

  te. Někdy vám data opravdu zašifruje

  a pak nabízí, že po platbě vše napra-

  ví, ale nenapraví. RAT naproti tomu

  funguje tak, že čelíte výhrůžkám –

  pokud nezaplatíte, útočník zveřejní

  vaše citlivé a intimní informace jako

  třeba záznamy z webkamery. Typic-

  ky ale nemá v ruce vůbec nic. Řada

  Apríl 365 dní v roce

  lidí se na to nachytá, protože částka,

  kterou útočník požaduje, bývá tako-

  vá, že lidé jsou ochotni ji pro svůj klid

  zaplatit. Jednoznačná rada ale zní nic

  neplatit, schovávat důkazy a pravi-

  delně si zálohovat data.

  Je nebezpečný iobyčejný spam,

  tedy nevyžádaná e-mailová

  pošta?

  Spam může mít mnoho podob. Běž-

  ný příklad je situace, kdy vám ně-

  kdo s nadšením oznamuje, že něco

  vyhráváte. Je to však jen další způ-

  sob, jak nachytat lidi. Nebezpečí tkví

  v tom, že pokud na spam odpovíte,

  dáte najevo, že svou e-mailovou

  schránku aktivně využíváte. To je

  dobrý signál pro intenzivní zasílá-

  ní reklamy. Spam navíc může být

  kombinovaný s phishingem. Takový

  e-mail pak zpravidla obsahuje od-

  kaz na podvrženou stránku určenou

  k získání přihlašovacích údajů a he-

  sel k různým účtům, typicky k inter-

  netovému bankovnictví, nebo údajů

  z platebních karet.

  Jak phishingový e-mail poznat?

  Dřív platilo, že jde o e-mail psaný lá-

  manou češtinou, plný typografických

  a gramatických chyb, se zvláštními

  odkazy, které jsou buď zkrácené,

  nebo skryté za slova jako „klikněte

  zde“. Dnes chodí phishingové e-mai-

  NA INTERNETU JE TO JAKO NA SILNICI: KDYŽ NEDODRŽUJETE

  ZÁKLADNÍ PRAVIDLA, NĚKDO DO VÁS NABOURÁ NEBO NABOURÁTE

  SAMI. NA CO SI NA SÍTI DÁVAT POZOR, RADÍ NEJEN SENIORŮM

  VPROJEKTU MÉDIÍM NA KLOUB DAVID KUDRNA ZNÁRODNÍHO

  ÚŘADU PRO KYBERNETICKOU A INFORMAČNÍ BEZPEČNOST.

  Mgr. David Kudrna (*)

  Vystudoval informační studia a knihovnictví v profilaci

  technologie ve vzdělávání na Masarykově univerzitě v Brně.

  Nadšenec do inovativního a alternativního vzdělávání.

  Pracuje pro Národní úřad pro kybernetickou ainformační

  bezpečnost (NÚKIB), kde připravuje on-line kurzy

  ainteraktivní lekce, jejichž cílem je rozvoj informační

  gramotnosti.

  Společně se SenSenem nyní vzdělává seniory vrámci

  projektu Médiím na kloub.

  Mluvit

  obezpečnosti je

  potřeba už sdětmi

  ve školce, tvrdí

  David Kudrna.

  Měly by poznat,

  že jim něco může

  hrozit, třeba když

  je chce někdo

  vylákat ven pod

  falešným profilem

  vrstevníka.

• Strana 11

  11

  ly podstatně propracovanější. Někdy

  napoví už samotná adresa, ze které

  e-mail přišel. Sledujte, jestli v ní není

  „m“ zaměněné za „nn“, „i“ za „l“ a po-

  dobně. Zajímejte se, kam odkazy ve

  zprávě skutečně směřují – po najetí

  myší na odkaz se ukáže adresa v le-

  vém dolním rohu prohlížeče. V řád-

  ku s webovou adresou také hledej-

  te zelený zámeček – symbol, který

  ukazuje, že je webová stránka opat-

  řena bezpečnostním certifikátem.

  Skutečná banka ale nikdy nebude

  a ani nemůže chtít přihlašovací údaje

  a hesla k vašemu účtu.

  Ajak na takové zprávy reagovat?

  Phishingové e-maily je nejlepší vů-

  bec neotvírat. Pokud už je otevřu, na

  nic neklikat, a když už kliknu, nikde

  nic nevyplňovat. A když se stane i to,

  zavolat do banky a požádat, ať můj

  účet zablokují, a pak oznámit věc

  policii. Záchrannou brzdou, nejen

  u internetového bankovnictví, je mít

  nastavené vícefaktorové ověřování

  a potvrzovat přihlášení či platby ješ-

  tě kódem, který vám přijde do SMS

  zprávy.

  Základem bezpečného pohybu na

  internetu je podle vás silné heslo.

  Máte tip, jak ho vytvořit, aby se

  dalo isnadno zapamatovat?

  Alespoň 12 znaků, kombinace ma-

  lých i velkých písmen, čísel a spe-

  ciálních znaků – třeba hvězdička.

  Jedním ze způsobů je vzít filmovou

  hlášku, zkomolit ji a doplnit o spe-

  ciální znaky. Třeba „pane4,Vy2jste-

  4vdova5!“. Čísla označují počet pís-

  men předchozího slova. Vznikne tak

  na jednu stranu bláznivý řetězec, na

  druhou stranu poměrně dobře za-

  pamatovatelná věc. Dobrý ochranný

  prvek může být i hrubka, která zvýší

  odolnost hesla před takzvaným slov-

  níkovým útokem, který se snaží najít

  shodu mezi získanými zakódovaný-

  mi hesly a slovníkovými pojmy.

  Další možnost je používat správce

  hesel, program, který hesla generuje

  a rovnou i ukládá. Pak si stačí pama-

  tovat jen jedno superheslo.

  Možnost uložit si heslo nabízejí

  ijednotlivé internetové stránky

  – třeba když se člověk přihlašuje

  do e-mailu. To je nebezpečné?

  Nemusí to být nebezpečné, ale zále-

  ží na kontextu a není ojedinělé, že se

  u této volby zobrazuje poznámka, že

  tím uživatel přebírá zodpovědnost.

  Problém může nastat především při

  odcizení nezabezpečeného zařízení,

  třeba telefonu bez PIN kódu, note-

  booku bez hesla. Pak všechny účty,

  u kterých máte uložená hesla, vysta-

  vujete riziku. Hesla byste si také nikdy

  neměli takto ukládat na veřejných za-

  řízeních – třeba na počítači v kavárně.

  Internet je plný informací snad

  ovšem, na co si člověk vzpome

  -

  ne. Jak se vnich ale vyznat?

  Chovejte se tak, jako by byl každý

  den apríl. Přemýšlejte o informacích

  v kontextu a snažte se je ověřovat.

  Nečtete jen samotné titulky a nadpi-

  sy, které mají leckdy za úkol šoko-

  vat. Vyplatí se sledovat, kdo zprávu

  napsal, co v ní je a co není, pro koho

  autor zprávy píše, a komu dané mé-

  dium - ať už noviny, web, rozhlas

  nebo televize - patří a zda nemůže

  být zaujaté. Důležité také je, zda vů-

  bec zpráva uvádí autora a jestli se

  odkazuje na nějaké zdroje. I zdroje

  je ale potřeba prověřovat, protože to

  pořád může být jen šikovně ukrytá

  reklama odkazující na studii, která

  třeba neexistuje. Upravené mohou

  být i fotky nebo dokonce celá videa.

  Asi každému občas přijde do

  e-mailu nějaké varování sdo

  -

  větkem „Tohle musíš sdílet!“.

  Jak zjistit, jestli nejde ofalešný

  poplach?

  Přijďte médiím na kloub

  Jak se vyznat ve světě fake news, dezinformací, hoaxů

  adalších nástrah internetu, radí nový projekt Médiím na

  kloub. Jeho cílem je probudit zejména vseniorech zájem

  ofungování médií anaučit je kriticky hodnotit jejich obsah.

  Do série besed vsedmi českých amoravských městech se už

  vbřeznu zapojily osobnosti ze světa žurnalistiky iodborníci

  na internetovou bezpečnost. Již . dubna projekt vyvrcholí

  konferencí vPraze.

  Médiím na kloub připravil SenSen Nadace Charty  avidea

  zbesed ivýukové materiály najdete na www.sensen.cz.

  Senioři mají smůlu,

  že s internetem

  a technologiemi

  nevyrůstali.

  Pro internetové

  útočníky jsou tak

  často snadným

  cílem.

• Strana 12

  REFLEKTOR / RANÁ PÉČE

  Hlavně přijít včas

  Rodina, do které se narodí dítě

  se zdravotním postižením,

  se ocitá v situaci, s níž si mnohdy

  neví rady. Vtakové chvíli je vnější

  podpora doslova záchranou.

  Navštívili jsme Středisko

  rané péče vPardubicích,

  které mezi takové služby patří.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  U zrodu zdejší služby stála dnešní ře-

  ditelka Blanka Brandová. A jak tomu

  v případě podobných organizací ne-

  zřídka bývá, za vším stál osobní pří-

  běh. Její dceru postihl ve 13. měsíci

  kolaps v důsledku nádorového one-

  mocnění na srdci a následné kóma

  způsobilo dítěti trvalé zdravotní ná-

  sledky. Ona i celá rodina si prošla šo-

  kem, ale i následným hledáním vhod-

  né péče. Zjistila tak, že v jejím bydlišti

  chybějí organizace, které by rodičům

  v podobné situaci pomohly.

  Tak začala Blanka Brandová pra-

  covat na vzniku Střediska rané péče,

  které v Pardubicích a okolí poskytuje

  svoje služby už od začátku roku 2003.

  Nejprve to byly jen tři poradkyně rané

  péče, postupně se začal rozrůstat po-

  čet klientů i zaměstnanců stejně jako

  oblast, kterou služba pokrývá. Dnes

  se desítka poradkyň (z toho osm te-

  rénních) stará o 120 rodin v celém

  Pardubickém kraji. Ze své jediné, par-

  dubické centrály váží za svými klienty

  někdy až stokilometrové cesty.

  OD HRAČKY PO FORMULÁŘ

  Do rodin poradkyně rané péče dojíž-

  dí přibližně jednou za měsíc. Musejí

  mít odborné vysokoškolské vzdělání

  a přinášejí pomoc z širokého spektra

  oborů – od sociálního a zdravotního

  poradenství přes podporu na poli

  pedagogiky a psychologie až po ryze

  praktické a technické rady. Dokáží

  zprostředkovat kontakt s odborní-

  ky a službami, poradí s výběrem

  vhodných pomůcek či hraček (jež

  i půjčují), informují o tom, na co mají

  děti i rodiče nárok, pomohou v ko-

  munikaci s úřady nebo prostě jen

  vyslechnou, co koho trápí.

  Vedle toho Středisko rané péče

  v Pardubicích zprostředkovává dů-

  ležitý kontakt s rodinami v podobné

  situaci. „Zpočátku jsou v tom rodiny

  opravdu samy,“ vysvětluje ředitelka

  Blanka Brandová a dodává: „Mo-

  hou být v šoku, hledají cestu, tápou,

  Středisko rané péče

  vPardubicích o. p. s.

  Bělehradská ,   Pardubice

  E-mail: stredisko@ranapece-pce.cz

  Tel.: -

  www.ranapece-pce.cz

  Alena Novotná má

  radost z pokroků,

  které Eliška dělá.

  Masově rozesílaným poplašným

  zprávám se říká hoax, česky kach-

  na. Těží z toho, že v lidech vzbuzují

  pocit strachu či sounáležitosti, což

  pak podporuje chuť varovat ostatní

  nebo jim pomoci. Když vám taková

  zpráva přijde na e-mail, na stránce

  hoax.cz se dá snadno ověřit, zda

  nejde o nesmysl, který už dávno

  někdo vyvrátil. Takovou zprá-

  vu pak rozhodně neposílejte dál.

  A pokud vám ji poslal někdo, koho

  znáte, zdvořile ho upozorněte, ať

  se hoax dál nešíří. Průzkumy uka-

  zují, že pokud se do společnosti

  vypustí dezinformace a následně

  nápravná informace, zásah je 44

  ku 1 ve prospěch dezinformace.

  Velká část internetové komuni-

  kace se dnes přesouvá

  ze-mail ů na sociální sítě.

  Jak se na nich pohybovat bez-

  pečně?

  První rovina je komunikační,

  i v diskusi na síti by se měly do-

  držovat zásady slušného chování.

  Lidé si někdy neuvědomí, že jejich

  chování na internetu je může do-

  hnat v reálném životě a naopak.

  Druhá se týká dobře nastavené-

  ho soukromí, tedy s kým sdílíme

  svoje příspěvky a koho si přidá-

  váme do přátel. Nemusí v nich

  být každý, koho jste viděli dvakrát

  v životě. Kdo je přítel dnes, za pár

  let být nemusí a může využít to,

  co sdílíte, proti vám.

  Včem dělají lidé na síti největ-

  ší chyby?

  Nástrahy internetu si stále ne-

  uvědomuje třeba řada rodičů,

  kteří dávají na sociální sítě fotky

  svých miminek. Budují jim tak

  digitální stopu od dětských let.

  I dítě má právo na své soukromí

  a intimitu. Za pár let se může stát,

  že mu to bude vadit, najdou to

  spolužáci a budou se mu posmí-

  vat. Nepomůže ani to, že si sebelíp

  nastavíte soukromí a sdílíte něco

  třeba jen s pěti přáteli. Vždycky

  si někdo může udělat printscreen

  a poslat to dál. Nemusí to být ani

  se zlým úmyslem, jenže pak ztrá-

  cíte nad příspěvkem kontrolu.

  

• Strana 13

  13

  REFLEKTOR / RANÁ PÉČE

  propadají skepsi, někdy situaci ne-

  zvládají. Často to souvisí s finanční

  situací rodiny, která je velmi složitá.

  Rodiče nevědí, na co mají nárok, ně-

  kdy se ostýchají žádat o finanční i ji-

  nou podporu, čelí otázkám a reakcím

  svého okolí, ocitají se v sociální izo-

  laci. Proto přicházíme my, abychom

  je podpořili. Důležité přitom je, aby to

  bylo, pokud možno, co nejdříve.“

  Mnoho lidí však na počátku vů-

  bec netuší, kam se o pomoc obrátit.

  Kdo sociální službu nepotřebuje, ten

  ji nehledá, dokonce má někdy pocit,

  že to je něco nevábného, spojeného

  se sociálně vyloučenými. „Rodiny se

  o nás dozvídají různě, někdy od pe-

  diatrů a odborných lékařů, jindy si to

  maminky řeknou mezi sebou napří-

  klad během pobytu v lázních,“ sdělila

  ředitelka Blanka Brandová. Je výho-

  dou, když už pediatr, ortoped nebo

  třeba neurolog má pacienta využí-

  vajícího službu raná péče. Ten pak

  ví, co služba ve skutečnosti nabízí

  a poskytuje, a informuje o tom včas

  a cíleně další rodiny.

  Střediska rané péče napříč re-

  publikou se navíc potýkají i s nedo-

  statkem poskytovatelů služeb, ke

  kterým své klienty potřebují smě-

  rovat. Výrazně se nedostává napří-

  klad kapacit respitní péče. Rozdíl

  v dostupnosti služeb je pochopitelně

  také závislý na velikosti obce, kde

  rodina žije. Větší města nabízejí víc

  možností, na vesnicích zase fungují

  komunitní vztahy, bohužel se tu také

  déle drží předsudky. Pro mnohé je

  Zpočátku jsou v tom rodiny samy.

  Mohou být v šoku, hledají, tápou.

  Proto přicházíme my, abychom

  je podpořili.

• Strana 14

  Co je raná péče

  Jedná se oterénní službu, popřípadě doplněnou

  oambulantní formu, poskytovanou dítěti do sedmi let věku

  arodičům dítěte, které má zdravotní postižení nebo jehož

  vývoj je ohrožen vdůsledku nepříznivého zdravotního stavu.

  Služba je definována v§  zákona č. / Sb.,

  osociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

  Je zaměřena na podporu rodiny avývoje dítěte sohledem

  na jeho specifické potřeby.

  REFLEKTOR / RANÁ PÉČE

  tak zpočátku těžší vyjít na procház-

  ku s postiženým dítětem. „Hodně zá-

  leží i na osobnosti rodičů,“ popisuje

  Martina Petelíková, zástupkyně ředi-

  telky. „Roli hraje, jestli jsou komuni-

  kativní nebo extro/introverti. To má

  vliv na prožívání celé situace.“

  DŮLEŽITÁ DŮVĚRA

  Snad i na základě zkušeností s oko-

  lím se maminky na počátku rané

  péče často zajímají o podrobnosti ze

  života poradkyně, která k nim bude

  docházet. „Výhodou pro naši práci

  může být osobní zkušenost s péčí

  o vlastní děti nebo o někoho blízkého

  s postižením, citlivý způsob komu-

  nikace může pomoci při navázání

  důvěry,“ líčí Jana Nováková, terénní

  poradkyně. Zhruba polovina sociál-

  ních pracovnic Střediska rané péče

  v Pardubicích má pak osobní zku-

  šenost s postižením z vlastní rodiny.

  Dalším důvodem počáteční ne-

  důvěry je i přístup mnoha zdravot-

  níků, se kterými se rodina malého

  dítěte s postižením setkává primárně

  a nejčastěji. „Je zarážející, s jakým

  nepochopením lékařů a zdravotníků

  se ještě v dnešní době setkáváme.

  Často rodičům radí, ať dítě odlo-

  ží do ústavní péče a neničí si život,“

  podivuje se Jana Nováková. „Cílem

  rané péče je podpořit celou rodinu,

  aby zvládla nelehkou péči o své dítě

  vlastními silami. Za šestnáct let po-

  skytování služby jsme podpořili více

  než 500 rodin s dětmi s postižením

  a víme pouze o jednom případu, kdy

  rodina svěřila dítě do ústavní péče.

  I na takové rozhodnutí má však ro-

  dina právo a nikomu nepřísluší ji za

  to soudit,“ vypočítává Martina Pete-

  líková. „O službu raná péče musí ro-

  diče požádat sami. Ideální je, když ji

  začnou využívat co nejdříve,“ dodává

  Jana Nováková. To je i případ dvou

  rodin, podporovaných Střediskem

  rané péče v Pardubicích, kam jsme

  zavítali.

  VERONIKA ČAPKOVÁ (33)

  APETRA (4)

  Paní Veronika je původní profesí

  zdravotní sestra. Přesto její vyprávě-

  ní dokládá zcela negativní zkušenos-

  ti se zdravotníky. Její dceři Petře při

  porodu kleštěmi způsobili otok, kte-

  rý utlačil krční míchu v oblasti C2.

  Trvalo několik dní, než se na to při-

  šlo, takže způsobil trvalé následky.

  Petra ochrnula na celé tělo, dokonce

  musela být napojena na dýchací pří-

  stroj, který má dodnes. „V nemocni-

  ci, kde jsem sama dřív pracovala, mě

  zcela nepokrytě přesvědčovali, ať se

  o ni raději dál nestarám a pořád za

  ní nechodím. Prý jsem mladá, jedno

  dítě už mám a určitě si ještě nějaké

  další zdravé pořídím,“ vypráví paní

  Veronika.

  Další dítě si skutečně pořídila, ale

  Petru si v devíti měsících přivez-

  la domů a začala se o ni s manže-

  lem starat. Dnes se kolem postele

  v obýváku rodinného domku na vsi

  u Pardubic plazí osmiměsíční Jindří-

  šek a kouká na svoji sestřičku, která

  sice leží s dýchacím přístrojem, ale

  je nedílnou součástí rodiny. A i když

  nemůže mluvit, zajímá se o dění ko-

  lem sebe, poslouchá audiopohádky

  a postupně se její stav zlepšuje. „Za-

  čala hýbat rukama, už také cítí celé

  tělo. Pravidelně cvičíme a snažíme

  se rozpoznat, co nefunguje proto,

  že jde o důsledek poškození míchy,

  a co nejde proto, že dlouho nedo-

  kázala některé svaly používat,“ říká

  maminka.

  Petru příští rok čeká povinná do-

  cházka do posledního ročníku škol-

  ky. I to rodina řeší s paní Novákovou

  z rané péče. „Kromě toho nám také

  půjčili knížky či hračky, pomohli

  s příspěvkem na mobilitu, řekli nám,

  na co všechno máme nárok, a se-

  psali s námi odvolání proti zamítnutí

  nákupu očního senzoru k ovládání

  počítače. Taky nám pomohli s no-

  vým autem speciálně upraveným

  i na přepravu dýchacího přístroje,“

  vyjmenovává paní Veronika.

  Veronika Čapková

  s Petrou a již

  třetím přírůstkem

  do rodiny

  Jindříškem.

• Strana 15

  Staří lidé,

  média a stát

  Náš postoj k veřejnosti, předpisům

  a informacím ovlivňují nejen

  naše znalosti či profese, ale i náš

  věk. Každý člověk vědomě či

  podvědomě sám sebe přiřazuje

  buď k mladým revoltujícím či

  hledajícím svoje místo, nebo

  ke střední generaci, která musí

  obstát, vydržet a udržet se

  a reprodukovat to, co zná. A pak

  je tu věková skupina lidí starých,

  kteří tuší, že jejich zde vyměřený

  čas je omezen a dalších velkých

  změn se nedožijí. Znovu začínat

  již není možné, proto se v jejich

  řadách již nerodí revolucionáři,

  noví kritici „šturmující“ na

  barikády, ale ti, kteří mlčí nebo

  sledují takové články a informace,

  které převážně potvrzují to, co si

  oni sami myslí. Ani nemají rádi

  přílišnou kritiku vůči současnému,

  neboť chtě nechtě jsou si vědomi,

  že na společnosti, ale i chybách,

  které ji formovaly, se i oni sami

  nějak podíleli. Přímo či nepřímo,

  třeba jen tím, že klidně žili. Není

  to nějaký konzervativismus stáří,

  jak se obvykle uvádí, ale spíše

  postoj těch, kteří chtějí s relativně

  klidným svědomím to, co se

  děje, neměnit, ale jen dožít. Proto

  v článcích a knihách vnímají

  a dalším předávají především

  informace, které potvrzují, že to,

  co žijete, je dobré a třeba i „jedině

  možné“. Z textu vyzvedávají to,

  co potvrzuje skutečnost, neboť

  postavit se proti tomu, co kolem

  vidíte a slyšíte, na to již nemají

  ani sílu, ani čas. Kritikou by se

  stavěli proti tomu, na čem se také

  podíleli. Proto staří lidé především

  vyhledávají, pamatují si a opakují

  jiné informace, jiné zprávy než

  generace mladší. Platí to po celém

  světě, asi ve všech typech kultur.

  

  Autorka je socioložka, předsedkyně

  Správní rady Nadace Charty 77.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  15

  Zajímavostí je, že do rodiny dochá-

  zí kromě Jany Novákové také dobro-

  volník ze sdružení Konej dobro. Mla-

  dý muž, který přijde pomoci, s čím je

  potřeba.

  ALENA NOVOTNÁ (41)

  AELIŠKA (5)

  Ani paní Alena nemůže hovořit

  o zrovna nejlepších zkušenostech

  se zdravotnictvím. Její dcera Eliška

  má vzácné onemocnění Rettovým

  syndromem způsobené poškoze-

  ním genu CDKL5. Na to si ale mu-

  sela maminka přijít prakticky sama

  za pomoci internetu. Když její dítě

  začalo mít ve dvou měsících křeče

  a silné epileptické záchvaty, nikdo

  nebyl schopen diagnostikovat původ

  celého stavu. Až když našla skupinu

  lidí s těmito dětmi na Slovensku, vše

  prostudovala a natočila na mobil ty-

  pické projevy, mohla konečně lékaře

  přesvědčit, že má pravdu.

  Čelit pak musela velmi skeptic-

  ké prognóze. „Když se konečně ve

  dvou a půl letech diagnóza potvrdila,

  vlastně se mi ulevilo. Konečně jsem

  věděla s jistotou, jak máme s Eliškou

  pracovat, co můžeme čekat. Hod-

  ně mi pomáhá kontakt s komunitou

  na Slovensku. A přestože má Eliška

  mentální retardaci, nechodí a špatně

  vidí, dělá pokroky. Je vidět, jakou ra-

  dost jí například udělal počítač, který

  může ovládat zrakem (systém Tobii).

  Taky záchvaty se výrazně omezily.

  Těžko říct, co bude dál. Ale vím, že

  jsou děti, které se i s Rettovým syn-

  dromem naučily chodit,“ říká paní

  Alena.

  V červenci 2014 se stala jednou

  z prvních klientek Jany Novákové.

  Na ranou péči ji nasměrovali v praž-

  ské Thomayerově nemocnici. „Do té

  doby jsem neměla ponětí, že něco

  takového je. Musela jsem si to hle-

  dat na Googlu,“ vzpomíná paní Ale-

  na, která je ve vyhledávání informací

  neobyčejně schopná. „Konečně bylo

  s kým mluvit o každodenních pro-

  blémech a podělit se o své nejistoty,

  například jestli změnit lékaře. A člo-

  věk byl také zaskočený, do té doby

  jsme například neřešili pomůcky.

  Dostali jsme informace o různých

  dávkách a příspěvcích, začali jsme

  víc plánovat, co bude možné zařídit.

  Užitečné bylo i nasměrování na od-

  borníky docházející do centra v Par-

  dubicích. Netušila jsem, že mi neu-

  rologoped poradí s krmením. Fajn

  jsou také rodinné společenské akce,“

  vypočítává paní Alena.

  

  Cílem rané péče je podpořit

  celou rodinu, aby zvládla nelehkou

  péči o své dítě vlastními silami.

  Blanka Brandová

  - zakladatelka

  a ředitelka

  organizace

• Strana 16

  ŽIVOT

  Impuls

  pro Dominika

  Zatímco jeho spolužáci řeší

  přijímačky na střední školu,

  Dominik Kubina se pere

  snásledky mrtvice. Vykročit

  jistěji do života mu pomáhá

  elektrický neurostimulátor.

  Text: LUCIE NEKVASILOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Cévní mozková příhoda každoročně

  postihne zhruba 30 tisíc lidí. Nejvíc

  nemocných je mezi seniory, one-

  mocnění se ale nevyhýbá ani mlad-

  ším ročníkům, dokonce ani dětem.

  V roce 2017 dostalo mrtvici 53 pa-

  cientů mladších 15 let, tedy jedno

  dítě týdně. Loni se do této smutné

  statistiky zapsal i Dominik Kubina.

  Bylo mu čerstvě 14 let, když mu

  v noci praskla cévka v hlavě.

  Pro Kubinovy to byl šok. „Způsobila

  to vrozená vada, o které do té doby

  nikdo nevěděl. Dominik neměl žádné

  potíže, žádné bolesti hlavy,“ vypráví

  chlapcova maminka Jana Kubinová.

  Přesně před rokem si šel Dominik

  večer lehnout jako normální zdravý

  kluk a probudil se až o deset dní poz-

  ději v nemocnici s ochrnutou polovi-

  nou těla. Z prasklé cévy krvácel do

  mozku celou noc, až ráno ho našla

  v posteli v bezvědomí babička. „Měli

  jste zrovna někam jet, viď?“ pokyvu-

  je paní Kubinová směrem k synovi

  a je jasné, že tahle vzpomínka ji i po

  roce hodně bolí.

  Dominikovi zůstala po mrtvi-

  ci zcela nehybná pravá ruka, noha

  i polovina tváře. Na otázku, co se

  mu po probuzení honilo hlavou, jen

  krčí rameny. „Myslím, že si to ne-

  uvědomoval, lékaři mu museli stále

  opakovat, co se stalo,“ zastupuje ho

  ve vyprávění maminka. V nemocni-

  ci chlapec nakonec strávil dlouhé tři

  měsíce – pro celou rodinu ty nejtěžší

  v životě. Vrozená vada se totiž netý-

  kala jen jedné cévy, ale celého klub-

  ka, z nichž u každé hrozilo prasknutí.

  Lékaři mu tedy tuto malformaci mu-

  seli chirurgicky odstranit.

  POMOCNÍK UKRYTÝ

  POD KOLENEM

  Co by jiného skolilo, vzal ovšem

  Dominik jako výzvu. Dennodenním

  cvičením, elektrostimulací i návště-

  vami logopeda docílil toho, že se jeho

  stav pomalu zlepšuje, rozmluvil se

  a chodí o holi. „Obrovský pokrok je,

  že už chodí i do školy, i když jen na

  čtyři hodiny denně,“ říká paní Kubi-

  nová. Bez cizí pomoci se ale chlapec

  neobejde, všude potřebuje doprovod.

  Doma mu pomáhá hlavně maminka,

  ve škole asistent. A taky jeden malý

  pomocník – WalkAide.

• Strana 17

  17

  WalkAide je elektrický neuro-

  stimulátor umístěný pod kolenem,

  který Dominikovi pomáhá zvednout

  v pravý čas špičku postižené nohy.

  Díky němu může chlapec lépe cho-

  dit a nezakopává. „Dozvěděli jsme se

  o něm v Janských Lázních, kde byl

  Dominik po propuštění z nemocnice

  rehabilitovat,“ vysvětluje paní Kubi-

  nová. Od té doby přístroj synovi pro-

  najímá. Měsíční výdaj ve výši téměř

  šest a půl tisíc korun je ale pro ro-

  dinný rozpočet dlouhodobě neudr-

  žitelný a pořízení vlastního přístroje

  za 130 tisíc korun z vlastních pro-

  středků nereálné. Proto Dominikovi

  pomohlo Konto Bariéry.

  „Bohužel právě cena je zatím nej-

  větší překážkou rozšíření pomů-

  cek funkční neuroelektrostimulace.

  Nejsou pro každého, ale například

  v období růstu u dětí či v případě

  progresivních neurologických one-

  mocnění, jako je roztroušená skle-

  róza, je význam těchto pomůcek

  podpořen i rehabilitačním efektem

  zachování kontraktility svalu a an-

  tispastickým efektem,“ vysvětluje

  lékař Pavel Maršálek, předseda Spo-

  lečnosti pro rehabilitační a fyzikální

  medicínu České lékařské společnos-

  ti Jana Evangelisty Purkyně.

  BLÍŽÍ SE ZMĚNA?

  Už v květnu 2017 proto zmíněná

  lékařská společnost vydala oficiál-

  ní stanovisko, které podporuje čás-

  tečnou úhradu funkčních neuro-

  stimulátorů (bez ohledu na výrobce)

  z prostředků zdravotního pojištění.

  V novele zákona o veřejném zdravot-

  ním pojištění, která vstoupila v plat-

  nost letos a kterou se řídí zdravotní

  pojišťovny, se ale pomůcka WalkAide

  neobjevila. „Součástí novely je i nový,

  podrobně členěný kategorizační

  strom, který stanovuje nové indikač-

  ní a úhradové podmínky zdravotnic-

  kých prostředků, na jejichž úhradu

  mají pacienti nárok… Zdravotnický

  prostředek WalkAide do něj v sou-

  časné době není zařazen, z hlediska

  právní úpravy ho nelze standardně

  uhradit,“ říká mluvčí největší tuzem-

  ské pojišťovny VZP Oldřich Tichý.

  Ministerstvo zdravotnictví ar-

  gumentuje, že výrobce WalkAidu

  dosud nedodal podklady nezbytné

  k posouzení možnosti vytvoření

  nové úhradové skupiny hrazené-

  ho zdravotnického prostředku na

  poukaz. „Očekáváme, že v průbě-

  hu letošního roku by se komise pro

  kategorizaci a úhradovou regulaci

  zdravotnických prostředků moh-

  la touto technologií zabývat. Avšak

  záleží především na dodavateli, aby

  komisi poskytl nutnou součinnost,“

  uvádí tisková mluvčí resortu Gabrie-

  la Štěpanyová.

  Případnou žádost o WalkAide zatím

  proto pojišťovna posuzuje striktně in-

  dividuálně. „Úhradu je možné přiznat

  pouze ve zcela výjimečných přípa-

  dech, kdy nelze použít zdravotnické

  prostředky standardně hrazené,“ říká

  Co by jiného skolilo, vzal

  Dominik jako výzvu.

  Dennodenním cvičením,

  elektrostimulací

  i návštěvami logopeda

  docílil toho, že se jeho

  stav pomalu zlepšuje,

  rozmluvil se a chodí

  o holi.

  Následkem mrtvice Dominik ochrnul

  na pravou polovinu těla. Nohu se mu teď

  pomalu daří rozhýbat.

• Strana 18

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Raná péče

  Zrození nového života, kdy se

  narodí krásné zdravé miminko,

  není samozřejmost, je to veliký

  dar. Od oplodnění vajíčka spermií

  při vývoji nového života je tolik,

  tolik možných „křižovatek“, kdy se

  embryo a později miminko vyvíjí

  v mateřském lůně jinak – a narodí

  se nový človíček, který potře

  -

  buje zdravotníky již od prvního

  nadechnutí. A najednou se ze

  šťastné a očekávané chvíle může

  stát velké drama. Pro narozené

  miminko, jeho rodiče, zdravotníky,

  kteří se o miminko starají, a také

  pro sourozence a celou zbývající

  rodinu. Po prvotním šoku a zděše

  -

  ní nastupují obavy, co bude dále.

  Dokud je miminko v nemocnici,

  je péče zajištěna, ale co potom,

  co bude potřeba, kdo pomůže, jak

  nová rodina vše zvládne? V ne

  -

  mocnici rodičům vše vysvětlí,

  nejistota maminky může být veliká

  a miminko potřebuje odbornou

  péči a „svůj tým“ specialistů.

  Raná péče poskytuje odborné po

  -

  radenství, konzultace v přirozeném

  prostředí rodiny, doporučí specia

  -

  listy a potřebné ambulantní služby,

  posiluje rodinu, nabízí vzdělání

  a informace v oblasti problematiky

  jejich dítěte, aby se miminko roz

  -

  víjelo podle svých možností, a učí

  rodiče, jak svému dítěti s disabilitou

  v rozvoji pomáhat, nabízí psycho

  -

  logickou podporu a celý komplex

  služeb včetně sociálního a právního

  poradenství. A také velice důležitý

  kontakt a sdílení s ostatními rodiči

  podobně postižených dětí. Raná

  péče je „světlem v tunelu“ pro

  mnoho rodin i pro mnoho rodičů,

  kteří zůstali na péči sami (častěji

  maminky než tatínkové).

  Díky všem, kteří v rané péči dobře,

  odborně a kvalitně pracují a po

  -

  máhají rodinám v jejich nelehké

  situaci.

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  Malý pomocník pro jistý krok

  Funkční elektrický neurostimulátor WalkAide je

  kompenzačně-rehabilitační pomůcka, která usnadňuje chůzi

  pacientům se syndromem padající špičky. Malý přístroj

  připevněný manžetou pod kolenem postižené nohy dráždí

  podkolenní nerv, čímž dochází kreflexnímu stahu svalů na

  bérci aaktivnímu zvednutí špičky.

  Díky dvěma čidlům (gyroskopu aakcelerometru), které

  řídí elektrickou stimulaci, ktomu dochází vždy voptimální

  fázi kroku. WalkAide je vhodný zejména pro pacienty

  sroztroušenou sklerózou, po cévní mozkové příhodě, po

  úrazech mozku amíchy ataké při dětské mozkové obrně,

  ato už pro děti od čtyř let.

  Na míru každému pacientovi ho musí naprogramovat

  odborník, následná obsluha je ale jednoduchá. Nevýhodou

  pomůcky je vysoká cena. WalkAide vyjde na  tisíc korun

  azatím ho nehradí zdravotní pojišťovny.

  Více informací o přístroji například na www.move.cz

  mluvčí VZP Tichý a dodává, že na čás-

  tečné proplacení stimulátoru dosáhl

  v minulosti jeden její pojištěnec. Na

  konci roku 2016 pak proběhla médii

  informace o žalobě jedné pacientky

  na VZP v souvislosti s WalkAidem,

  soudní spor ale dosud neskončil.

  VELKÉ PLÁNY DO BUDOUCNA

  Dominik má na padající špičku od

  pojišťovny gumičku, kterou si palec

  chodidla přitáhne ke koleni. Služ-

  bu tahle jednoduchá pomůcka po-

  dle chlapcovy maminky udělá, ale

  s neurostimulátorem se měřit nemů-

  že. Třeba do školy, kde se potřebuje

  na jistý krok spolehnout, Dominik

  nosí výhradně WalkAide. Neoce-

  nitelná je také rehabilitační funkce

  pomůcky a s ní zvyšující se naděje,

  že se opakovanou stimulací jednou

  chlapci mozková spojení obnoví.

  Mnohem horší prognózu dali lé-

  kaři Dominikovi v případě ochrnuté

  pravé ruky, která i rok po mrtvici zů-

  stává nehybná a chlapec – pravák –

  ji nejenže nezdvihne, ale ani v ní nic

  neudrží. „Nejvíc mi chybí počítač,“

  stěžuje si Dominik, který má rád po-

  čítačové hry. „A taky PlayStation. Ale

  to teď vůbec nejde,“ dodává jeho ma-

  minka. K jiné zálibě – kreslení – se

  ale Dominik alespoň částečně vrací.

  I když hodiny v kolínské základní

  umělecké škole musí zatím oželet

  a tužku přendal do levé ruky.

  Mrtvice sice Dominikovi obráti-

  la život naruby, plány do budoucna

  mu ale zůstaly. Jednou chce jít stu-

  dovat psychologii. „Až dostuduju,

  chtěl bych se vrátit zpět a pracovat

  v kolínské nemocnici,“ líčí Dominik

  a vůbec nevadí, že dřív, než zkusí

  přijímací zkoušky na gymnázium,

  si ještě jednou zopakuje 9. třídu zá-

  kladní školy v Kolíně, do které teď

  chodí.

  

  Bez doprovodu

  se Dominik

  neobejde. Doma

  mu pomáhá

  maminka

  (na snímku),

  ve škole má

  asistenta.

• Strana 19

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné předplatné

  nadva roky za380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 220 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince 800 300 302

  ON-LINE: na adrese: www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese: Česká pošta, s. p., Oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  19

• Strana 20

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – LUŽICKÁ JEZERA

  Text: EMMA ROBINSON

  Foto: ARCHIV AUTORKY

  Jsme na místě, je všední den, na lou-

  ce určené pro stany v Hafencampu je

  nás momentálně asi šest. Do tohoto

  kempu jsme se chtěli vrátit, když

  jsme se tu před dvěma lety zastavili

  na zmrzlinu. Mimochodem, čoko-

  ládovou s chilli. Byl tenkrát plný lidí

  na úžasných outdoorových vozících

  s tlustými nebo zdvojenými koly,

  s přídavným motorem nebo bez, vo-

  zili se v tandemu navzájem z kopce

  a do kopce, který vedl přímo k ma-

  lému přístavu, kde kotvily ve vodách

  Senftenberger See motorové čluny

  a plachetnice, ale i šlapadla a kánoe.

  Dnes tu potkáváme pana doktora

  Zvonka s rodinou z brněnské Masary-

  kovy univerzity, střediska pro pomoc

  studentům se specifickými potřebami,

  který zkoumá možnosti pro výjezd

  svých handicapovaných studentů. Ná-

  hoda? Ale kdepak. Svět je malý a spor-

  tovně založení Češi to tu dávno milují.

  Ráj, co by

  kamenem

  dohodil

  VYSOKÝ STANDARD

  Kemp je částečně v borovicovém

  lese, který poskytuje dost stínu

  i možností uvázat houpací síť.

  V umývárnách, které jsou ukáz-

  kově bezbariérové, je člověk skoro

  vždy sám. Německý standard čistoty

  je mimořádně příjemný. Auto máme

  od stanu dvacet metrů na uzavřeném

  parkovišti.

  Je nádherné počasí a čeká nás po-

  řádná jízda. A na to je vhodné se dob-

  ře vyspat. Německé kempy obecně

  mají rády určitou štábní kulturu,

  takže po desáté je tu opravdu klid.

  Nemáte pocit, že byste byli ne ustále

  v hledáčku nějakých kamer, ale ur-

  čitě cítíte bezpečí své i svých věcí.

  Samozřejmostí je elektřina, pokud

  si tedy vezete s sebou navíjecí kabel.

  Můžete si zaplatit místo v kuchyni,

  my preferujeme vlastní elektrický

  gril a rychlovarnou konvici. Ostatně

  nemusíte bydlet ve stanu. Kemp na-

  bízí různé druhy ubytování a chatek,

  a to i stromové, kam jsme ovšem

  logicky s vozíkem nelezli. Milujeme

  Z PRAHY TA CESTA TRVÁ NĚCO

  MÁLO PŘES DVĚ HODINY, ZDRTIVÉ

  VĚTŠINY PO DÁLNICI. LUŽICKÁ

  JEZERA, REKULTIVOVANÁ OBLAST

  BÝVALÝCH POVRCHOVÝCH DOLŮ,

  DNES VYHLEDÁVANÉ REKREAČNÍ

  MÍSTO. ČISTÁ HLUBOKÁ VODA, BÍLÝ

  PÍSEK AKILOMETRY AKILOMETRY

  CYKLOTRAS / INLINE STEZEK, JAK JE

  LIBO, PODÉL BŘEHU APOD KORUNAMI

  STROMŮ.

  náš stan a vlastní svobodu pohybu.

  Protože frčí paddleboard, můžete si

  ho tu nejen půjčit, ale také si zaplatit

  krátký instruktážní kurz, jak na to.

  Zhruba pět set metrů po cyklo-

  stezce je kemp nazvaný Familien-

  park, a jak už název napovídá, je více

  zaměřený pro rodiny s dětmi. My

  jsme se tam naučili jezdit do obcho-

  du pro snídani. Němci milují čerstvé

  koláče a v tom se dobře shodnou

  s mým synem. Najdete tam několik

  restaurací, a tak i o oběd nebo ve-

  čeři máte postaráno. A samozřejmě

  nezbytné prolézačky a zábava pro

  děti všeho druhu. Němci kempování

  opravdu milují, a když k tomu připo-

  čteme bezpečnost cyklostezek, kte-

  ré v drtivé většině vedou zcela mimo

  silnice, je to ideální dovolená pro hy-

  peraktivní děti i jejich rodiče. Kemp,

  V umývárnách, které jsou ukázkově

  bezbariérové, je člověk skoro vždy

  sám. Německý standard čistoty je

  mimořádně příjemný.

  Hafencamp,

  přístaviště

• Strana 21

  21

  ač opravdu prostorný, byl evidentně

  plně obsazený.

  Pokud milujete komfort a preferu-

  jete klid, dokonce i ten polední, po-

  kud uvítáte celkově starší klientelu,

  přesně ohraničenou parcelu a vodu

  a elektriku u sebe, pokud chcete

  vlastní klíč k bezbariérovému zá-

  chodu s koupelnou, nabízí se ještě

  Komfortcampingplatz. Je to klidné,

  komfortní a příjemné místo s ob-

  chůdkem a restaurací, kde jsme se

  ubytovali úplně poprvé a zkušenost

  to byla příjemná. Také je asi nejblíže

  k prázdninovému městečku Senf-

  tenberg, které nabízí všechny služby

  a obchody, na které si vzpomenete.

  Dojedete do něj na kole asi za deset

  minut.

  ENERGII SSEBOU

  A teď tedy k naší cyklocestě: zvo-

  lili jsme trasu, která ve výsledku

  měřila přibližně 35 km. Brnkačka,

  dalo by se říci. Odpolední projížďka

  „na pohodu“. Po cestě celá řada míst

  k občerstvení, ale ta mohou být přes

  týden zavřená. A tady může přijít

  kámen úrazu. Vzdálenosti, které se

  jeví jako malé, s protivětrem a bez

  svačiny, s vozíkem bez elektrické-

  ho pohonu mohou způsobit, že vám

  opravdu dojde šťáva. Nám sice nedo-

  šla, protože taháme vodu a svačinu

  s sebou, ale párkrát bychom se za

  elektrický pohon opravdu nestyděli.

  Přístup k lidem s handicapem

  je v Německu jiný. Obecně je tato

  skupina obyvatel oproti té naší lépe

  Lužická jezera

  Více informací o rekreační oblasti a jednotlivých kempech

  najdete na: www.senftenberger-see.de

  Speciální kolo:

  Van Raam Opair (s možností elektrického pohonu)

  finančně zabezpečená, takže slevy

  pro ZTP tu opravdu nehledejte. Zato

  se vám tu dostane přirozeně důstoj-

  ného zacházení bez zbytečného po-

  divování. Na stezkách také potkáte

  mnohem více kolegů na různých

  typech vozíků. Tandemové stroje se

  dají dokonce půjčit.

  Minulé léto jsme se synem pod sta-

  nem strávili na různých místech přes

  dvacet krásných dnů, byly báječně

  teplé noci. V čem je stanování s člo-

  věkem se spastickou kvadruparézou

  a epilepsií jiné?

  Je to fyzicky náročnější, ano. Vozí-

  me s sebou pro Jakuba super poho-

  dlnou polohovací kempingovou po-

  stel, a to ze dvou důvodů: vstávání ze

  země je přece jen mnohem nároč-

  nější a péče samozřejmě též. Jakub

  má k dispozici celou jednu velkou

  „místnost“, aby kolem něj byl dosta-

  tek prostoru. Vozíme si s sebou také

  vlastní mobilní záchod.

  Používáme velký stan, který je ale

  nafukovací a velice rychle a lehce

  postavitelný. Do deseti minut bez

  přehánění. Je prima, když počítáte

  i se špatným počasím, můžete se ve

  stanu postavit a normálně fungovat.

  Je dobré mít předsíň, kam zapar-

  kujete elektrický nebo jiný vozík.

  Vozíme si skládací stolek na věci

  do kuchyně, rychlovarnou konvici,

  elektrický gril, kafe…

  Protože to ranní kafe v houpací

  síti, na dohled stříbrná hladina a před

  vámi nádherný den plný větru ve

  vlasech za nějakou námahu prostě

  stojí. Život je krásný, když se to člo-

  věk nebojí trochu odpracovat.

  

  S vozíkem pod

  stan? Jistě! Kempy

  u sousedů jsou

  připravené.

• Strana 22

  ŽIVOT / AUTO MOTO – BEZBARIÉROVÝ KARAVAN

  Na toulky sCharleym

  Jak hezké by bylo pro vozíčkáře mít

  ssebou za humny vždy po ruce vyhovující

  WC, sprchu apohodlnou postel…

  Není to nesplnitelné. VČR vznikl unikátní

  bezbariérový obytný vůz Charley Tramp

  anaše redakce měla možnost ho vyzkoušet.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Obytný přívěs nebo vůz upravený

  pro vozíčkáře není ve světě úplnou

  novinkou. Například světoznámý

  výrobce Hymer před několika lety

  přišel s vozem Paravano, který lze

  bez nadsázky označit za luxusní

  pojízdnou bezbariérovou garsonku.

  Pořízení takového dopravního pro-

  středku však představuje pro drtivou

  většinu smrtelníků jen nedostižný

  sen. Alternativu představuje zapůj-

  čení, v domácích luzích a hájích bys-

  te však donedávna po takové mož-

  nosti pátrali marně.

  Motoristickému expertovi naší re-

  dakce Petru Bučkovi se však poda-

  řilo objevit bezbariérový obytný vůz

  s názvem Charley Tramp. Jedinečný

  je hned v několika směrech: vznikl

  z osobní iniciativy jednoho člověka

  v České republice coby prototyp,

  který snad jako jediný v Evropě dis-

  ponuje stropním závěsným systé-

  mem umožňujícím přesun imobil-

  ního cestovatele po celém interiéru.

  A půjčit si jej může každý zájemce

  s postižením za přijatelnou cenu

  1500 korun na den.

  DVA ROKY DOBRODRUŽSTVÍ

  Camper Charley Tramp je doslova dí-

  tětem Leoše Fučíka (65), který v sobě

  nezapře romantickou duši. Nemaje

  technického vzdělání, pustil se do

  finančně a konstrukčně náročného

  projektu, aby své dceři Haně (26), se

  svalovou dystrofií, mohl ukázat mís-

  ta v milované Francii, která ve svém

  mládí procestoval. Auto přitom po-

  křtil podle pudla z cestopisu Johna

  Steinbecka Toulky s Charleym.

  Osobní zkušenost s dcerou, ka-

  marádem z mládí i vlastní neuropatií

  v nohou ho navíc v roce 2016 při-

  vedly k myšlence, že by rád umožnil

  Leoš Fučík

  ukazuje plošinu

  vozu v akci.

• Strana 23

  23

  cestování i dalším lidem, kteří to mají

  s pohybem komplikované. Myslel při-

  tom hlavně na maminky, které se bez

  manžela starají o potomka na vozíku

  a vyrazit bez zázemí na dovolenou je

  pro ně náročná akce.

  Od prvotní myšlenky až k posled-

  nímu technickému povolení a první

  jízdě vedla dvouletá cesta. Pan Fu-

  čík musel najít firmu, která by byla

  ochotná a schopná vplout do zcela

  neprobádaných vod, kde bude nut-

  né vše udělat na míru a unikátně.

  Zároveň tuto firmu musela schválit

  a k technické dokumentaci pustit

  i společnost Opel, na základě jejíhož

  vozu Opel Movano měla obytná nad-

  stavba vzniknout.

  Mezi nejobtížnější úkoly patřilo

  udržet hmotnost vozu pod hranicí

  3,5 tuny, aby ho mohl řídit držitel

  řidičského průkazu na osobní auto-

  mobil, ale zároveň udělat konstrukci

  dostatečně pevnou, aby unesla strop-

  ní závěsný systém i plošinu, která

  vyveze elektrický vozík i s jeho ma-

  jitelem. To se nakonec podařilo díky

  využití speciálních odlehčených ma-

  teriálů vyvinutých původně pro vo-

  jenské vrtulníky.

  Jedinečná práce si však také vy-

  žádala jedinečné náklady. Konečná

  suma za Charleyho Trampa činí tři

  a tři čtvrtě milionu korun. Pochopitel-

  ně není na prodej, i když už se prý zá-

  jemci také našli. Na financování pro-

  jektu se podílelo také Konto Bariéry,

  a jelikož jde o bohulibý podnik, který

  má sloužit lidem, cena půjčovného

  byla nastavena tak, že nelze očekávat

  nějaké velké zisky. Byť je o vůz velký

  zájem, polovina příjmů z pronájmu

  padne na servis a údržbu.

  Charley Tramp už je v provozu

  rok, za tu dobu si ho půjčilo 27 zá-

  kazníků a rezervace jsou už i na léto

  2020. Najel 35 tisíc kilometrů a po-

  díval se do sedmi zemí. Kromě těch

  sousedních to bylo ještě Maďarsko,

  Nizozemsko, Belgie a pochopitelně

  Francie. Všichni se podle pana Fučí-

  ka chovali k vozu ohleduplně a s vě-

  domím, že je to skvělá věc, která

  bude sloužit i dalším lidem v podob-

  né situaci. Přesto už došlo na drobné

  oděrky a jednu generální opravu au-

  tomatické převodovky, která dostá-

  vá, jak se říká, zabrat.

  Auto může řídit i sám vozíčkář, je

  upravené na ruční řízení. Zatím to

  však využili jen dva lidé. Ostatními

  zákazníky byli vozíčkáři po úrazu

  s doprovodem nebo maminky s dět-

  mi. Celkem vůz pobere jeden elek-

  trický vozík (uvnitř je i zástrčka na

  dobíjení), který lze bezpečně ukotvit

  k podlaze, dva cestující a jednoho

  řidiče. Do interiéru se pochopitelně

  vejde klidně ještě jeden či dva lidé na

  mechanickém vozíku, ovšem kvůli

  uchycení je nelze přepravovat v sou-

  ladu s předpisy.

  UŘÍDÍTE HO IVY!

  Během krátké testovací jízdy jsem

  si mohl řízení vozu vyzkoušet i já.

  Bez jakýchkoliv zkušeností s au-

  tem větším než kombík jsem neměl

  problém. Jen je potřeba opatrnosti

  a dávat si pozor na to, že Charley je

  mnohem širší, což komplikuje zatá-

  čení kolem rohů, zaparkovaných aut

  a podobně.

  Při parkování pomůže kame-

  ra a displej s barevným označením

  vzdálenosti od překážky. Brzdí se pá-

  kou na pravou ruku pod volantem, na

  níž je také páčka s plynem. Ovládá-

  ní bylo v kombinaci s automatickou

  převodovkou natolik ergonomické,

  že mi nečinilo potíže, přestože přes

  dvě desítky let jezdím s úplně jiným

  systémem ručního řízení. Příjemný je

  výhled z výše posazené kabiny.

  Charley Tramp

  Vůz bývá kvidění na různých

  tematických výstavách aveletrzích,

  nejblíže si ho lze prohlédnout na schůzi

  Společnosti C-M-T ve dnech .–. června

  vHotel Centru Mariapoli vPraze-Vinoři.

  Opus Lacrimosa, z. ú.

  Leoš Fučík

  ředitel, zakladatel ústavu

  E-mail: fucik.leos@gmail.com

  Tel.: +   

  Půjčovna Karavanem do světa

  www.karavanemdosveta.cz/

  obytna-auta/charley-tramp

  Kontaktní osoba pro nájem

  obytného vozu Charley TRAMP:

  Richard Bielko

  E-mail:richard@karavanemdosveta.cz

  Telefon: +  

  Dotované pronájmy pro ZTP/P

  Období / délka pronájmu – dny  dnů avíce

  Půjčovné na den   Kč   Kč

  Jednorázový manipulační poplatek  Kč  Kč

  Přistavení vozu na adresu určenou nájemcem  Kč/km

  Asistenční pes individuální schválení

  Chemie do WC atoaletní papír vceně pronájmu , l /  role , l /  role

  Kauce **   Kč

   km/den vceně pronájmu, další kilometry  Kč za každý další kilometr.

  Při pronájmech delších než sedm placených dnů se kilometry nepočítají.

  Vybavení

  interiéru

  je unikátně

  bezbariérové.

• Strana 24

  ŽIVOT / AUTO MOTO

  PRODEJCI

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru,

  Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /, Praha

  -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: michal.dolezal@autobond.cz

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská , Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@autobond.cz

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská ,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@autobond.cz

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan,

  Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -, Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@autobond.

  cz

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@autobond.cz

  TŘINEC (Toyota)

  Frýdecká , Třinec

  Tel.:   

  E-mail: toyotatrinec@autobond.cz

  AUTOCENTRUM

  DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční c, Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní , Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  ÚPRAVCI

  HURT

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  API CZ

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  INVACAR

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  MAVE

  www.mave.cz

  LIPTÁL

  Liptál 

  Tel.:   

  E-mail: mave@mave.cz

  FINANCOVÁNÍ

  ČSOB LEASING

  www.csobleasing.cz

  CELÁ ČR

  Na Pankráci /,   Praha 

  (ina ostatních pobočkách)

  Tel.: +   

  info@csobleasing.cz

  E-mail: petr.bucek@bariery.cz

  Partneři Auta bez bariér (projekt Konta Bariéry)

  poradí handicapovaným svýběrem vozu, sjeho úpravou,

  financováním, pojištěním isvyřízením státního příspěvku

  aodpočtu DPH – www.autabezbarier.cz.

  PRODEJCI AUT

  ÚPRAVCI

  FINANCOVÁNÍ

  Trochu obtížnější je však přesun na

  samotné místo řidiče. Sedačku si lze

  otočit směrem z kabiny do interiéru,

  kam vás vyveze plošina, ale na pře-

  houpnutí z vozíku bez použití nohou

  je přece jen trochu daleko. Odmítl

  jsem využít závěsný systém, který

  by vše vyřešil, a raději se přesunul

  přes sedadlo v druhé řadě za řidičem.

  Několikrát denně bych takovou gym-

  nastiku ale absolvovat nemusel.

  Naopak velmi snadno se mi přese-

  dalo levým bokem z vozíku na toale-

  tu s bidetem a na sousedící sedátko

  sprchy. I sem však lze využít jeden ze

  čtyř závěsných podsedáků stropního

  systému. Charley Tramp má nádrž na

  50 litrů vody a prý se bez civilizace

  obejde klidně dva dny. Občas je ovšem

  potřeba v kempu něco doplnit, něco

  zase upustit… Disponuje i vysílačkou,

  kdyby nebyl mobilní signál. Podle

  zkušeností Leoše Fučíka se praktic-

  ky všude v Evropě časem dokážete

  napojit na frekvenci českých řidičů

  kamionů, kteří v nouzi rádi pomohou.

  S jistou dávkou zručnosti by mohl

  cestu s Charleym absolvovat i samot-

  ný soběstačný vozíčkář, ale určitě je

  to lepší s chodícím doprovodem. Na-

  opak dva vozíčkáři by v prostorově

  úsporném vnitřku mohli mít problém.

  Vyhýbací manévry v úzké uličce ne-

  jsou možné. S promyšleným systé-

  mem přesunů si však lze představit

  i situaci, kdy bude jeden z vozíčkářů

  na sedadle a jeho vozík se složí.

  Každopádně je Charley Tramp

  ztělesněním snu o nezávislém ces-

  tování s mobilním bezbariérovým

  zázemím, o vařiči a lednici nemluvě.

  Nezbývá než se o tom přesvědčit na

  vlastní kůži!

  

  Charley Tramp má i ruční řízení.

• Strana 25

  KULTURA

  25

  Dívat se rukama…

  Na Moravě, vmalé obci Tasov, najdete inspirativní místo,

  kde modelují ze šamotové hlíny především nevidomí lidé.

  Podle českého patentu unikátní techniky se tady s trochou

  nadsázky učí dívat rukama a zhmotňovat své představy.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Ve zdejší bývalé měšťance je už dva-

  cet let sídlo Mezinárodního centra

  ATM (Axmanovy techniky modelo-

  vání). Navázalo na činnost bývalého

  brněnského Ateliéru modelování,

  které vedl Štěpán Axman od roku

  1994. Sem také poprvé vstoupila

  studentka architektury Tereza, dnes

  Axmanová. Vyvážené profesní i pri-

  vátní partnerství.

  ŽÁDNÝ VZOR, ŽÁDNÁ PŘÍRUČKA

  Ve vašem brněnském ateliéru

  začínal projekt ATM, který je

  chráněný patentem. Jak vůbec

  vznikl?

  Štěpán Axman (dále ŠA):

  Na počát-

  ku 90. let jsem se začal orientovat

  na prezentaci práce nevidomých.

  Moje práce měla výtvarné přesahy,

  zkoušel jsem, kam až lze s nevi-

  domým člověkem dojít – nešlo jen

  o lidi s očním problémem, vadou,

  ale skutečně nevidící. Zpočátku se

  jednalo o volnočasové aktivity, a to

  od předškolního věku po dospívající.

  Později, už společně s manželkou,

  jsme vybudovali školu v Tasově,

  kde nabízíme studio nevidícím

  lidem, kteří zde mohou studovat.

  Některé ze studentů také zaměstná-

  váme a pracujeme spolu na sériích

  zahradních nádob, domovních

  znamení nebo zahradních skřítků,

  vše v hmatovém designu.

  Nevidící Alena Stanická modeluje

  základ figury technikou ATM.

• Strana 26

  KULTURA / ŠTĚPÁN A TEREZA AXMANOVI

  Jak se měnil váš profesní život?

  ŠA:

  Pořád se motám kolem soch.

  Sám jsem sochařinu studoval

  v Uherském Hradišti, 12 let jsem

  odléval sochy. Úplný počátek práce

  s nevidomými začal v období, kdy

  jsem se živil jako galerista a uspo-

  řádal jsem výstavu bronzových

  soch s technologicky očištěným

  povrchem. Když se jich dotkla

  lidská ruka, zanechala na povrchu

  otisk. Cílem výstavy bylo přivést

  sochy k nevidícím, podle doteků

  návštěvníků jsme zjistili, co je na

  vystavených exponátech zajímá.

  Svět nevidících mě začal velmi

  zajímat, a tak jsem začal poznávat,

  jak žijí, jak vnímají svět, co je zajímá

  – orientoval jsem se na jejich hlubší

  poznání.

  Kdo se tehdy omodelování lidí

  shandicapem zajímal? Ajak jste

  se vy dva vůbec poznali?

  ŠA:

  Oslovili jsme všechna dostup-

  ná zařízení v republice, speciálně

  v Brně, Praze, Litovli i v Levoči. Na-

  bízela se především keramika, ale

  klasické modelování ne. Když jsem

  se modelování s nevidícími začal

  věnovat víc, zjistil jsem, že výtvarně

  tvoří na světě jen jedinci. Neexisto-

  vala žádná instituce, soukromá nebo

  státní, která by se věnovala oboru

  modelování nevidících (nejen zrako-

  vě postižených). Žádný vzor, příruč-

  ka, začínali jsme od nuly.

  Tereza Axmanová (dále TA):

  Když

  jsem v Brně studovala architekturu,

  jedno z mých zadání bylo Design pro

  handicap. Prošla jsem školská zaří-

  zení, tyflocentra – až jsem narazila

  na Štěpánův ateliér. Na jednom místě

  všechno potřebné: informace od ne-

  vidících i člověka, který hledal způ-

  sob, jak učit nevidící modelovat. Po-

  myslela jsem si, že toto snažení má

  skutečně potenciál. Za vstřícnost při

  práci jsem nabídla, že pokud by chtě-

  li něco z výtvarného světa vymode-

  lovat, ráda to udělám. Vymodelovala

  jsem třeba sochy z Velikonočního

  ostrova, aby „viděli“ jak vypadají. Po

  studiu jsem přijala Štěpánovu nabíd-

  ku založit školu modelování pro ne-

  vidící. Ta práce mi dávala smysl, byla

  taková objevitelská.

  Odkud přišli první studenti, jak

  jste je získali?

  ŠA:

  Začínal jsem se dvěma zájemci,

  kteří do ateliéru chodili denně. Ko-

  munita nevidících je mezi sebou pro-

  vázaná, informují se. Brzy se zájemci

  nabalovali, už jsme měli skupinku

  začátečníků i pokročilých, kterou

  modelování zaujalo. A když jsme se

  přestěhovali do Tasova, vzniklo kla-

  sické řemeslné studium. Studium je

  velmi individuální, vždy se snažíme

  člověku, který se rozhodne u nás

  studovat, přizpůsobit i v jeho potře-

  bách. V integrovaných školách nebý-

  vá tolik prostoru pro lidi bez zraku

  a výtvarná stránka zůstává v pozadí.

  Při přijímacím pohovoru zjišťujeme,

  jak jsou na tom hmatově, jestli ruka-

  ma „vidí“ nebo ne. Nabízíme řeme-

  slné kurzy ATM nebo řemeslo s vý-

  tvarnou nástavbou.

  Jste tedy unikátem vnašem

  vzdělávacím systému. Jak vznikl

  váš název Slepíši?

  ŠA:

  Přes naše sdružení jsme nabíze-

  li vzdělání studentům a získali jsme

  respekt mezi všemi, kteří nabízejí

  možnosti studia handicapovaným.

  Naše školné zdaleka nepokryje ná-

  klady (několik našich studentů zís-

  kalo studijní grant od Světlušky).

  O přijetí u nás rozhoduje především

  chuť učit se modelovat. Náš název

  Slepíši měl upoutat a také zároveň

  trochu provokovat.

  TA:

  Na žádnou klasickou školní

  akreditaci jsme nedosáhli, protože

  nesplňujeme požadovaný počet stu-

  dentů. Učíme prostě v malém. V po-

  čátcích studia je ideální jeden učitel

  na dva žáky. Učitel modeluje, žák si

  to rukama prohlíží a zkouší to mode-

  lovat sám, ale na svém stojanu – po-

  řád jsou napojení. Abychom studiu

  dodali váhu, nechali jsme techniku

  patentovat a žáci po ukončení získá-

  vají licenci.

  Často jste prezentovali svou ori-

  ginální metodu vcizině – sjakým

  výsledkem?

  TA:

  Na konferencích prezentujeme

  ATM jako jednu z cest otevření krea-

  tivity pro nevidící lidi – účastníci hod-

  notí jedinečnost v našem dotažení,

  od řemeslného modelování až po so-

  chařství. Patentová ochrana metody

  byla nutná, protože jsme učili i v za-

  hraničí. Na workshopy spojené s vý-

  stavou jsme brali i naše nevidící stu-

  denty. Systematičnost metody jsme

  definovali ve vydané metodice (české

  i anglické). Klasická metoda mode-

  lování je taková, že člověk využívá

  zrakové měření a vizuální proporční

  principy. U naší metody je vizuální

  systém nahrazený hmatovým, a to

  do té míry, že učíme proporcionalitu

  na základě hmatových koster. Naší

  pracovní jednotkou je hmatový „had“,

  takže například stavba hlavy je v zá-

  kladu na 16 hadů. Ale to už se dostá-

  váme do speciální terminologie…

  ŠA:

  Po cestách do zahraničí nyní

  upřednostňujeme, aby zájemci při-

  jeli za námi. To, co se studenti naučí,

  Manželé Axmanovi

  vmístnosti

  svýukovými

  pracemi nevidících

  žáků

• Strana 27

  27

  mohou dělat pro radost nebo si také

  mohou přivydělávat. Jistě, každý, kdo

  se u nás naučí modelovat sochy, ne-

  bude sochař. Přesah závisí na tom,

  jak student dokáže nabyté dovednosti

  využít. Každý rok máme různý počet

  studentů, ti mají odlišnou rychlost,

  jiné dotazy, pokroky i realizaci.

  Výuka probíhá formou internátu…

  ŠA:

  Už jsme v Tasově bydleli, když

  jsme tady pod barokním kostelem

  našli nevyužívanou starou budovu

  měšťanské školy. I po velké rekon-

  strukci, na které se podílela mimo

  jiné obec s osvíceným starostou

  nebo Konto Bariéry, zůstávala otáz-

  ka: Dojede sem někdo za námi? Při

  přijetí studentů jsme měli tak trochu

  zvláštní podmínku, udělat si večeři

  a snídani. Myslíme si, že sebeobsluž-

  nost na našich týdenních turnusech

  patří k velmi potřebnému vybavení

  našich studentů.

  OPOLEDNÍ PAUZE

  Aby byl Tasov dostupný pro nevidící

  i zdaleka, pořádají Axmanovi svozy

  z okolních zastávek. Naučí studenty

  orientovat se nejen v prostoru školy,

  ale dojít si i do jídelny místní základ-

  ní školy na oběd a nakoupit si na ná-

  městí. Prožívám s Terezou a Štěpá-

  nem běžný rytmus jednoho dne.

  V dílně pracují dvě studentky, jed-

  na oslepla v průběhu života, druhá je

  slepá od narození. Jedna ze Šumavy,

  druhá z Opavy. Nahoře mají ubytová-

  ní, jezdí sem vždy na týden v měsíci.

  Pracuje se podle sil i do pěti, do šesti,

  probíhají intenzivní konzultace. Ab-

  solventka Alena Stanická, pro všech-

  ny Alča, pracuje v modrákách, je tady

  zaměstnaná. Rázná, energická, ale zá-

  roveň i kreativní Alča učí tento týden

  místo Terezy studentku Ivanu Strán-

  skou stavbu figury. Nevidomá Alča

  o své práci říká: „Víte, měla jsem kera-

  miku ve škole, ale tohle je docela jiná

  práce. Já nové zaučuju, jak věci posta-

  vit řemeslně. Napřed jde o řemeslo,

  bez toho to nejde. Nového studenta

  učím, jak zvládat tvary… A pak se pře-

  chází dál. Když jsem končila studium,

  nabídka od Axmanových, abych tady

  pracovala, mě oslovila, jsem se svým

  životem fakt spokojená.“

  Sleduji, jak se kolem poledního

  obě studentky za pomoci asistentky

  oblékají, a vyrážím s nimi na oběd do

  místní školy. Mladé ženy se pohybují

  po obci zcela suverénně. Odpoledne

  projdeme malý školní pozemek plný

  žardinek a pítek pro ptáky (z hoto-

  vých děl studentů) i rozsáhlý depo-

  zitář uvnitř. Paní Tereza k nabídce

  dílek, která jsou na prodej, dodává,

  že výtěžek z prodeje jde na platy ne-

  vidících zaměstnanců. „Nevytváříme

  Aliterra

  Více ovýuce

  podle českého

  patentu techniky

  modelování,

  Axmanovy

  techniky

  modelování

  – vzdělání

  pro zdravé

  ihandicapované

  – naleznete na

  www.aliterra.eu

  (Aliterra

  navazuje

  svou činností

  od roku 

  na občanské

  sdružení

  Slepíši).

  pouze menší věci, dělali jsme také

  velkou fontánu s proudící vodou.“

  Zhlédneme také na různých varian-

  tách figur skoro desetiletý vývoj jed-

  noho studenta, který nakonec zvládl

  i kráčející postavu v pohybu.

  ALITERRA = ALITER

  (latinsky nově, jinak)

  + terra (hlína, země)

  Vaši Slepíši dostali vroce 2017

  jiné jméno – Aliterra, tedy

  vpřekladu „hlína jinak“. Oč jste

  poslání sdružení obohatili?

  ŠA:

  Chtěli bychom nyní poznatky zís-

  kané ze společné cesty předávat dál.

  Tedy dále učit nevidící, ale také umož-

  nit vidícím zájemcům nahlédnout do

  hmatového světa. Připravili jsme zá-

  žitkové kurzy pro veřejnost. O tenhle

  nový směr se pokoušíme už druhý

  rok. Nabízíme workshopy, výstavy,

  zaměstnáváme, vyučujeme, ale to vše

  v malém. Jsme myslím v našich cílech

  i postojích unikátní. Naše vyučování je

  nyní přístupné každému, zdravému

  i na vozíčku (prvním takovým absol-

  ventem byl Radek Urbánek).

  Mohli byste shrnout výsledky

  vaší práce?

  TA:

  Vešli jsme ve známost, ale náš

  cíl je stejný: aby studenti byli schopní

  vtisknout myšlenku do hlíny. Vymo-

  delovat ji, naučit se řemeslo… Aby to

  dokázali svobodně ztvárnit. My dva

  si vážíme toho, co umí ten druhý –

  Štěpán má vizi, umí se dívat dál, a já

  hledám cestičky, jak to dostat do ži-

  vota. Stále o tom diskutujeme a kaž-

  dá zkušenost nás cizeluje.

  ŠA:

  Máme za sebou konkrétní reali-

  zace, na výstavách se nám podařilo

  zhmotnit krásné myšlenky. Hledáme

  pro výstavy adekvátní prostory i velké

  galerie – například Hmatové portréty

  nebo Svět v sochách. Divácky oblíbe-

  ná byla Hudba rukama, sochy vytvo-

  řené na oblíbenou hudbu, kterou si

  mohli i pustit. Neviditelné bytosti byl

  jeden z našich posledních projektů.

  Představuje lidem, jak mohou vypa-

  dat bytosti, které nikdo nevidí. Pro

  velký ohlas plánujeme letos v červnu

  jejich výstavu v přírodě.

  

  Učitel modeluje,

  žák si to rukama prohlíží

  a zkouší to modelovat

  sám, ale na svém

  stojanu – pořád jsou

  napojení.

• Strana 28

  SERVIS

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Jak se lze bránit

  proti rozhodnutí

  zdravotních pojišťoven

  Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

  V České republice slýcháme, že je zde

  zdravotní péče na velmi vysoké úrov-

  ni, ač v poslední době kvalitu péče na

  některých místech výrazně ovlivňuje

  nedostatek lékařů a dalšího zdravot-

  nického personálu. Na úhradu té nej-

  kvalitnější zdravotní péče však často

  pacienti nemusejí dosáhnout a začíná

  mnohdy dlouhý boj se zdravotní po-

  jišťovnou o úhradu péče.

  Velmi často je tato problematika

  řešena například v oblasti práv pa-

  cientů se vzácnými onemocněními

  na úhradu specifické péče a léků,

  v oblasti onkologických pacien-

  tů a inovativní léčby, ale také např.

  v oblasti přiznávání nároku na kom-

  penzační pomůcky či lázeňskou péči

  a doprovodu na ni.

  V některých případech, plynou-

  cích ze zákona č. 48/1997 Sb.,

  o veřejném zdravotním pojištění,

  zdravotní pojišťovna svým rozhod-

  nutím schvaluje poskytnutí zdravot-

  ní služby. Teprve na základě vyhově-

  ní žádosti se bude jednat o zdravotní

  službu hrazenou z prostředků veřej-

  ného zdravotního pojištění. Procesní

  postup pojišťoven při rozhodová-

  ní o žádostech se řídí zákonem č.

  500/2004 Sb., správním řádem.

  Proti rozhodnutí zdravotní pojiš-

  ťovny lze podat opravný prostředek,

  odvolání. Odvolání lze podat k odvo-

  lacímu orgánu ve lhůtě do 15 dnů

  ode dne oznámení (doručení) roz-

  hodnutí, a to prostřednictvím orgánu,

  který o žádosti rozhodoval v prvním

  stupni, tedy přímo pojišťovně.

  Odvolání by mělo napadat výrok

  rozhodnutí o žádosti, odvolání po-

  dané jen proti odůvodnění rozhod-

  nutí je nepřípustné. Do odvolání je

  potřeba kromě obecných náležitostí

  odvolání (tj. jméno, příjmení odvo-

  latele, datum narození, příp. číslo

  pojištěnce, trvalý pobyt, příp. do-

  ručovací adresa atd.) uvést, proti kte-

  rému rozhodnutí odvolání směřuje,

  v jakém rozsahu ho napadá a v čem

  je spatřován rozpor s právními před-

  pisy nebo nesprávnost rozhodnutí či

  řízení, jež mu předcházelo.

  Proti rozhodnutí o odvolání se ne-

  lze bohužel dále odvolat, rozhodnutí

  je pravomocné, jestliže bylo ozná-

  meno (doručeno) odvolateli.

  Některé zdravotní pojišťovny mají

  zřízenu vlastní funkci ombudsmana,

  obrátit se lze ale i na kancelář veřej-

  ného ochránce práv. V poslední době

  řešila kancelář úspěšně např. stíž-

  nost pacienta na zamítnutí doprovo-

  du při lázeňské péči.

  Zdravotní pojišťovna je v postavení

  správního orgánu, proto lze v případě,

  že osoba vyčerpá opravné prostřed-

  ky (odvolání), podat také žalobu pro-

  ti rozhodnutí. Podat ji může ten, kdo

  tvrdí, že byl zkrácen na svém právu

  rozhodnutím správního orgánu.

  

  Příspěvek

  na zakoupení

  motorového vozidla

  bez posuzování příjmu

  Česká asociace paraplegiků (dále CZE-

  PA), která pomáhá lidem po poranění

  míchy, usiluje o změnu zákona o dáv-

  kách pro osoby se zdravotním posti-

  žením, a to konkrétně u příspěvku na

  zakoupení motorového vozidla. V sou-

  časné zákonné úpravě se u dospělých

  osob s handicapem dokládá příjem

  společně posuzovaných osob a výše

  příspěvku se pak určuje s ohledem na

  tyto příjmy v rozmezí 200–100 tisíc

  korun. Výjimky tvoří nezletilé osoby

  s handicapem, kde je příspěvek vy-

  plácen automaticky v maximální výši

  200 tisíc na sedm let.

  CZEPA považuje dosavadní právní

  úpravu za nespravedlivou a demoti-

  vační vůči osobám se zdravotním po-

  stižením, které jsou aktivní na trhu

  práce. Tato úprava podle názoru CZEPA

  nepodporuje aktivní přístup k pracov-

  nímu uplatnění, neboť čím více bude

  osoba se zdravotním postižením a jeho

  blízcí pracovně aktivní, tím nižší příspě-

  vek na automobil žadatel dostane, bez

  automobilu se však obvykle při výkonu

  zaměstnání neobejde. Svým způsobem

  jsou tak vlastně „trestáni“ ti, kteří svou

  těžkou životní situaci zvládají, pracují,

  odvádějí odvody a daně a nejsou tak

  pouze pasivními příjemci dávek v rám-

  ci sociálního systému.

  Snahou organizace je tedy změnit

  současný systém stanovování výše

  příspěvku tak, aby byl příspěvek posu-

  zován podle funkčního stavu žadatele

  (rozsahu postižení) a všichni žadatelé,

  kterým vznikne na příspěvek nárok, jej

  získali v maximální výši 200 000 Kč na

  sedm let.

  

  Autorka je členkou předsednictva

  České asociace paraplegiků – CZEPA.

• Strana 29

  29

  Jedu na měsíc do lázní apobírám I. stupeň

  příspěvku na péči. Musím něco někam

  hlásit?

  ODPOVĚĎ: Ano, oznamovací povinnost máte

  na jakémkoliv stupni příspěvku, ato vždy při

  pobytu mimo vaše bydliště delším než osm

  kalendářních dnů, počítáno včetně víkendů.

  Zpravidla to stačí nahlásit úřadu práce podle

  vašeho trvalého bydliště e-mailem, asi jeden

  až dva týdny před plánovaným termínem.

  Důležité je tuto skutečnost po návratu domů

  doložit, tedy ofotit první stranu vaší propouš

  -

  těcí zprávy abuď ji doporučeně poslat, nebo

  osobně doručit. Úřad práce zajímá pouze

  hlavička, tj. vaše jméno, rodné číslo adél

  -

  ka pobytu. Pokud chcete, všechny ostatní

  informace můžete překrýt, aby nebyly vidět,

  aokopírovat jen zmíněné informace – to je

  přípustné.

  Jsem starobní důchodce achci si požádat

  oprůkaz ZTP. Musím se ijá obracet na úřad

  práce?

  ODPOVĚĎ: Ano, musíte. Při podání žádosti

  opřiznání průkazu osoby se zdravotním

  postižením asoučasně žádosti opříspěvek

  na mobilitu není fakt, že jste ve starobním

  důchodu, nijak důležitý. Průkazy jsou vždy

  řešeny na spádovém úřadě práce, tedy na ÚP

  podle vašeho trvalého bydliště.

  Mám průkaz ZTP aparkovací průkaz.

  Bydlíme vlokalitě, kde je velký problém

  snedostatkem parkovacích míst. Přímo

  před naším domem je parkoviště radnice.

  Mimo pracovní dobu radnice je možné

  parkoviště neomezeně využívat pro

  potřeby veřejnosti. Ale během úředních

  hodin (denně min. od 7 do 16 hodin) je

  parkoviště ve statusu Reservé pro návště-

  vy radnice. Mohu podle potřeby parkovat

  na parkovišti Reservé?

  ODPOVĚĎ: Ne, to bohužel není možné.

  Parkovací průkaz poskytuje jeho držiteli

  řadu výhod, ale není všemocný. Pokud je

  ono parkovací místo speciálně vyhrazeno –

  rezervováno pro konkrétní subjekty (radnici,

  firmu atd.), parkovat tam mohou pouze ony.

  To itehdy, není-li na silnici žádné jiné volné

  parkovací místo.

  Dobrý den, vdubnu mi končí ZTP. Mohu

  si už nyní vlednu požádat oprodloužení

  průkazu?

  ODPOVĚĎ: Ano, je to vhodné. Bude se znovu

  posuzovat zdravotní stav, což může trvat.

  Podáte-li žádost ozměnu nároku na průkaz

  OZP (tedy oprodloužení průkazu) nyní, je

  pravděpodobné, že vám znovu přiznaný

  průkaz bude časově navazovat. Vyhnete se

  tak situaci, kdy usebe nemáte platný průkaz

  ZTP. To znamená, že byste nebyla držitelkou

  amusela byste platit vMHD plnou cenu

  jízdenky či nepoužívat parkovací průkaz

  do auta. Při žádosti oprodloužení průkazu

  se znovu nepodává žádost opříspěvek na

  mobilitu.

  Má přítelkyně má průkaz ZTP (špatně

  slyší). Chtěl bych se vás zeptat, jestli může

  parkovat na místech označených vozíčkem

  aZTP třeba na sídlištích (kde není uvedená

  registrační značka auta) nebo před super-

  markety. Předem děkuji za odpověď.

  ODPOVĚĎ: Vaše přítelkyně nemá nárok na

  parkovací průkaz pro vozíčkáře, protože

  není nijak snížena ani narušena hybnost.

  Její parkovací průkaz svyobrazeným uchem

  (pokud vlastní) ji kparkování na vyhrazených

  místech pro vozíčkáře neopravňuje. Bohužel,

  na parkovací průkaz pro vozíčkáře mají ze

  zákona nárok držitelé průkazu ZTP, kromě

  těch, kteří mají průkaz ZTP přiznaný zdůvo

  -

  du sluchového postižení.

  Jsem špatně chodící. Co mám dělat pro

  získání parkovacího průkazu?

  ODPOVĚĎ: Nejprve je nutné požádat na

  úřadě práce podle vašeho trvalého bydliště

  oprůkaz osoby se zdravotním postiže

  -

  ním. Bez tohoto průkazu totiž nelze vyřídit

  průkaz parkovací. Na úřadu práce vyplníte

  žádost oprůkaz osoby se zdravotním po

  -

  stižením ažádost opříspěvek na mobilitu.

  Formuláře jsou kdispozici na kterémkoliv

  úřadě práce anebo zdarma ke stažení na

  www.pohyblivost.cz, sekce formuláře ke

  stažení. Úřad práce musí přiznat ZTP nebo

  ZTP/P. Kprůkazu TP parkovací průkaz

  nenáleží. Jakmile budete mít fyzicky vruce

  průkaz ZTP nebo ZTP/P, můžete si nechat

  vystavit průkaz parkovací (zpravidla ho

  vydává sociální odbor magistrátu).

  Chtěla bych si požádat opřiznání průkazu

  ZTP amobilitu, ale žiji sama, špatně chodím

  ana úřad se nedostanu. Jak to mám udělat?

  ODPOVĚĎ: Vtakovém případě bude nejlepší

  zavolat na sociální odbor magistrátu avy

  -

  světlit svou situaci. Přijde za vámi sociální

  pracovnice, formuláře přinese, pomůže vám

  je vyplnit ataké je doručí na úřad práce podle

  vašeho trvalého bydliště.

  Dostali jsme již druhý (opakovaně) příspě-

  vek na auto, kdy platil zákon, že musíme

  zakoupené vozidlo vlastnit 10 let. Nyní

  platí novela zákona, že vozidlo musí být ve

  vlastnictví sedm let. Co se vztahuje na nás?

  Musíme provozovat vozidlo 10 let, nebo

  sedm let?

  Pečuji ozdravotně postižené nezletilé dítě.

  Dostala jsem dvě rozdílné odpovědi od

  jiných organizací, atak nevím, jak se dopát-

  rat té správné odpovědi.

  ODPOVĚĎ: Jednoznačně se na vás vztahuje

  sedmiletá lhůta. Opříspěvek na zvláštní

  kompenzační pomůcku (motorové vozidlo)

  můžete znovu požádat po uplynutí doby

  sedmi let ajednoho měsíce od data na

  rozhodnutí. Je tam ještě pár týdnů rezervy

  od data rozhodnutí kvůli právní moci. Pokud

  bude dítě vté době plnoleté asvéprávné,

  žádá samo na sebe. Zmínila jste, že se bude

  jednat oopakovanou žádost. Předpokládám,

  že je vám tedy známo, že bude-li přiznán

  příspěvek zúřadu práce jakékoli výše, lze se

  po koupi vozidla obrátit na spádový finanční

  úřad ažádat také ovrácení DPH, nejvýše

   tisíc korun.

  

  PORADNA Pohyblivost.cz

  Pohyblivost.cz

  Psychologická poradna pro handicapované,

  jejich rodiny apřátele, pro osoby po úrazech

  avšechny další zájemce nejen kpříspěvkům

  ajiným možným výhodám nebo dávkám.

  Se svými dotazy se můžete obracet

  na Mgr. Lenku Jiřičnou, tel.   

  nebo   , e-mail:poradna@pohyblivost.cz.

  Využít můžete ikontaktní formulář dostupný přímo

  na webu www.pohyblivost.cz.

• Strana 30

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 24 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 10x ročně.

  Toto číslo vychází vdubnu 2019.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Řídím velkou českou nadaci skoro dvacet

  let a vždycky s oblibou na poradách říkám

  novým kolegyním, co jsme všechno v na-

  daci vyzkoušeli, jakým způsobem jsme

  pomohli – a tím myslím, že nás nemůže

  nic překvapit, nic zaskočit. Když se ale

  stane, že mě něco překvapí, umím to při-

  znat a hledám z toho poučení.

  Internet, sociální sítě, média, to je

  vlastně to, co dnes hýbe světem, a věřte

  nebo nevěřte, tahle oblast hodně ovlivňu-

  je i charitu. Jsem ročník z poloviny mi-

  nulého století a žádný technický expert.

  Počítače mají ale v nadaci zelenou už od

  začátku devadesátých let, kdy nás k nim

  přivedl zakladatel nadace, jaderný fyzik

  František Janouch. Hodně jsem se od něj

  naučila a pořád platí, že všem novým vě-

  cem jsem otevřená a dávám jim v nadaci

  prostor.

  Víte třeba, kdo je to Nikol Štíbrová?

  Je to mladá a šikovná herečka, zpěvač-

  ka a bloggerka. A ne jen tak ledajaká.

  Na sociálních sítích ji sledují tisíce fa-

  noušků. Když je Nikol vyzve, aby něko-

  mu pomohli, je to smršť podpory a také

  peněz. Vyzkoušela si to před časem vo-

  zíčkářka Andrea, které Nikol pomohla

  získat neuvěřitelnou částku na automo-

  bil, který moc potřebovala. Teď tuhle

  vlnu pomoci zvedla pro desetiletou těžce

  mentálně i tělesně postiženou Karolínku

  a její rodinu. Neuvěřitelné, 1600 dárců

  a 330 000 korun za dva dny, to byl vý-

  sledek výzvy na instagramu #stibrovic-

  nikolka! Nechtěla jsem tomu věřit já, ro-

  dina… Děkujeme, milá Nikol!

  O síle médií netřeba přesvědčovat. Když

  ale skvělému sportovci Zbyňkovi Švehlo-

  vi ukradl nenechavec speciálně upravený

  handbike a reportáž odvysílala v pořa-

  du 168 hodin v České televizi Nora Fri-

  drichová, vzedmula se vlna solidarity, kte-

  rou jsem zatím v nadaci nezažila. Sbírku,

  kterou jsme vyhlásili, podpořil Český roz-

  hlas a jeho Ježíškova vnoučata i další ne-

  ziskové organizace. Během jednoho dne

  se podařilo dát dohromady celou částku

  na nový handbike a Zbyněk bude co nevi-

  dět brázdit silnice na novém kole.

  Třetí blesková sbírka vznikla v daleké

  Africe. V Malijské republice si přečet-

  li na webových stránkách nadace příběh

  studenta z Pardubic čeští vojáci, kteří tu

  působí v rámci zahraniční operace. Kon-

  krétně příslušníci 12. úkolového usku-

  pení nasazeného v rámci Výcvikové mise

  EU. Jejich rozhodnutí bylo rychlé a pro

  nás v Praze překvapivé. Pro Vláďu, kte-

  rý prodělal leukémii, vybrali mezi sebou

  86 000 korun, nádhernou částku, která

  rodině chyběla.

  Takže jaké je poučení z takových akcí?

  Jsme mnohem lepší společnost, než si

  běžně o sobě myslíme.

  

  Vaše Božena Jirků

  Bleskové sbírky

  SLOVO MÁ...

  Internet, sociální sítě, média,

  to je vlastně to, co dnes hýbe světem,

  a věřte nebo nevěřte, tahle oblast

  hodně ovlivňuje i charitu.

• Strana 31

  800 303 304

  V O L E J T E Z D A R M A

  www.altech.cz

  Rádi poradíme i ohledně vyřízení finančního příspěvku od ÚP na pořízení některého z našich zařízení

  • schodišťové plošiny

  • schodišťové sedačky

  • stropní zvedací systémy

  • schodolezy

  • nájezdové rampy

  • bazénové zvedáky

  Dodává:

  CZ. TECH –

  Čelákovice, a.s.

  Stankovského 1200/46, 250 88 Čelákovice

  tel.: 326 993 844, fax: 326 993 845

  e−mail: roho@cztech.cz, www.roho.cz

  Antidekubitní podložky

  zamezují vzniku proleženin

  a napomáhají při jejich léčbě.

  Podložky do vozíků jsou

  hrazeny VZP kód

  – 0000277

  sk. 13

  Čelákovice

  CZ.TECH

  Můžeš podpořit dobrou věc!

  INZERUJ

  VČASOPISE

  MŮŽEŠ

  OBJEDNÁVKY

  INZERCE:

  Veronika Vojtíková

  tel: 725 208 298

  veronika.vojtikova@muzes.cz

• Strana 32

  www.apicz.com

  www.flexiramp.com

  Automobily

  bez bariér

  — Bezbariérová vozidla

  — Ruční ovládání pedálů

  — Úpravy sedadel

  — Nakládání invalidního vozíku

  — Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | 391 76 Slapy u Tábora | T: +420 381 278 043 | M: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com | www.apicz.com | www.flexiramp.com

  muzes-210x138.indd 1 30.01.18 12:19

  Značka kvality

  v sociálních službách

  www.znackakvality.info

   Systém hodnocení provozovaný

  Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR

   Hodnotí se všechny důležité aspekty

  poskytování sociální služby z pohledu

  uživatele

   Výsledkem hodnocení je jednoznačná

  informace o tom, jakou kvalitu života mohou

  od daného zařízení očekávat klienti a jejich

  rodinní příslušníci

   Stejně jako se třídí hotely, tak i zařízení

  sociálních služeb získá v systému určitý počet

  hvězdiček

   Od roku 2013 součást vládního Programu

  Česká kvalita, který garantuje objektivitu

  a nezávislost seriózních značek kvality

  na českém trhu

  Pro jaké sociální služby

  je certi kace určená:

   domov pro seniory a domov

  se zvláštním režimem

   pečovatelská služba

   ambulantní služby pro osoby se zdravotním

  postižením – denní stacionáře, centra

  denních služeb, sociálně terapeutické dílny

  V rámci Značky kvality je v ČR

  certi kovanáno již více než 100 služeb.