Strana 9
9
rozdíl je v počtu žáků ve třídě, který
se pohybuje od čtyř do maximálně
deseti. Důvodem je snaha o indivi-
duální přístup. Vedle vyučujících zde
působí také asistenti pedagoga.
Během výuky jednotliví žáci také
docházejí na různé terapie, například
fyzio nebo ergo, které jsou součástí
služeb. Ti, kdo dojíždějí každý den
(především děti ze základní školy),
mohou odpoledne trávit v „Jedli“
také. Ten, kdo tu bydlí přes pracovní
týden, tráví volný čas s vychovateli,
ale i bez nich. Záleží na věku a míře
samostatnosti.
Základní zdravotní péči zajišťu-
jí sestřičky, které však chodí v ci-
vilnějším oblečení – nikdo nestojí
o prostředí připomínající nemocnici.
Zejména když se snaží o odbourání
negativní image slova ústav. „Jedle“
je této tradiční negativně vnímané
představě o uzavřeném prostředí
plném podivínů na hony vzdálená.
Areál je otevřený lidem z okolí, včet-
ně tréninkové Ta Kavárny. Do bazénu
chodí plavat maminky s miminky,
pořádá se zde řada akcí pro veřej-
nost.
Z pohledu ředitele je pak složi-
tým úkolem legislativa scházející se
z nezávislých oborů bez vzájemného
prolínání. „Musíme občas hledat uni-
kátní cesty, jak dál dobře dělat svoji
práci. Zároveň vzhledem k současné
nízké nezaměstnanosti prožíváme
náročnější období při hledání nových
kvalitních kolegů odborníků, nabíd-
ka na trhu práce je hodně limitova-
ná,“ vypočítává Petr Hrubý.
EVOLUCE NA MÍSTĚ REVOLUCE
Když se zeptáme na další směřování
„Jedle“, ředitel Petr Hrubý odpovídá,
že žádnou revoluci v plánu nemá:
„Prostě dál poctivě dělat to, proč
tu jsme už od dob pana profesora
Rudolfa Jedličky. Chci pokračovat
v další spolupráci různých oborů,
což neznamená, že se vždycky musí
všichni na všem shodnout. Tuhle
myšlenku už jsem opustil. Přimě-
řené pracovní pnutí je v pořádku
a tvůrčí. Snad už v blízké budouc-
nosti nás čeká stavba další budovy,
což opět rozšíří naše kapacity, mož-
nosti a nabídku.“
Dobrou zprávou ze zdejšího areálu
jistě je, že speciální školy mají stále
své místo v systému a rozumní lidé
nechtějí jejich činnost utlumovat.
Byla by to nejspíše chyba, byť jsou
na mnohý vkus až příliš chráněným
prostředím. Pro některé žáky jde na-
konec o tu nejlepší variantu, i když
třeba jen na omezenou dobu, po kte-
rou to potřebují. „Jak nás bude do bu-
doucna ovlivňovat inkluze, uvidíme,
stejně tak, jak to bude se směřová-
ním školství v této oblasti dál. Máme
co nabídnout a své místo v systému.
Šikovní a nadaní žáci si k nám stále
cestu dokáží najít, důkazem je na-
příklad mimo jiné současný první
ročník našeho maturitního oboru so-
ciální činnost. Zároveň pracujeme se
žáky, kteří potřebují podporu velkou,
a jsme jedno z opravdu mála řešení,“
zamýšlí se Petr Hrubý.
Co by na současnost svého ústavu
řekl profesor Jedlička, se můžeme
jen dohadovat. Každopádně z něko-
lika obrazů se dívá na dění kolem
v celém areálu, jako kdyby to všech-
no tak trochu hlídal a zároveň laska-
vě sledoval. „Dívá se tu na mě každý
den,“ říká s úsměvem Petr Hrubý.
„Nechodím se ho sice osobně ptát,
řešení stejně musíme hledat tady
a teď, ale v některých momentech
s úctou chvíli rozjímat v jeho přítom-
nosti je nenahraditelné. Je naprosto
přirozené, že člověk občas cítí po-
chybnosti při této komplikované, byť
často radostné práci. Je pro mne čest,
že jsem dostal na chvíli příležitost na
něco velkého navázat a dál to rozví-
jet,“ uzavírá současný ředitel Jedlič-
kova ústavu a škol.
Jedličkův ústav aškoly
Veškeré informace ozařízení ajeho službách
najdete na www.jus.cz.
I cestou
do školy
může být
veselo.
Ředitel Petr Hrubý
s portrétem zakladatele