Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27

mohou dělat pro radost nebo si také

mohou přivydělávat. Jistě, každý, kdo

se u nás naučí modelovat sochy, ne-

bude sochař. Přesah závisí na tom,

jak student dokáže nabyté dovednosti

využít. Každý rok máme různý počet

studentů, ti mají odlišnou rychlost,

jiné dotazy, pokroky i realizaci.

Výuka probíhá formou internátu…

ŠA:

Už jsme v Tasově bydleli, když

jsme tady pod barokním kostelem

našli nevyužívanou starou budovu

měšťanské školy. I po velké rekon-

strukci, na které se podílela mimo

jiné obec s osvíceným starostou

nebo Konto Bariéry, zůstávala otáz-

ka: Dojede sem někdo za námi? Při

přijetí studentů jsme měli tak trochu

zvláštní podmínku, udělat si večeři

a snídani. Myslíme si, že sebeobsluž-

nost na našich týdenních turnusech

patří k velmi potřebnému vybavení

našich studentů.

OPOLEDNÍ PAUZE

Aby byl Tasov dostupný pro nevidící

i zdaleka, pořádají Axmanovi svozy

z okolních zastávek. Naučí studenty

orientovat se nejen v prostoru školy,

ale dojít si i do jídelny místní základ-

ní školy na oběd a nakoupit si na ná-

městí. Prožívám s Terezou a Štěpá-

nem běžný rytmus jednoho dne.

V dílně pracují dvě studentky, jed-

na oslepla v průběhu života, druhá je

slepá od narození. Jedna ze Šumavy,

druhá z Opavy. Nahoře mají ubytová-

ní, jezdí sem vždy na týden v měsíci.

Pracuje se podle sil i do pěti, do šesti,

probíhají intenzivní konzultace. Ab-

solventka Alena Stanická, pro všech-

ny Alča, pracuje v modrákách, je tady

zaměstnaná. Rázná, energická, ale zá-

roveň i kreativní Alča učí tento týden

místo Terezy studentku Ivanu Strán-

skou stavbu figury. Nevidomá Alča

o své práci říká: „Víte, měla jsem kera-

miku ve škole, ale tohle je docela jiná

práce. Já nové zaučuju, jak věci posta-

vit řemeslně. Napřed jde o řemeslo,

bez toho to nejde. Nového studenta

učím, jak zvládat tvary… A pak se pře-

chází dál. Když jsem končila studium,

nabídka od Axmanových, abych tady

pracovala, mě oslovila, jsem se svým

životem fakt spokojená.“

Sleduji, jak se kolem poledního

obě studentky za pomoci asistentky

oblékají, a vyrážím s nimi na oběd do

místní školy. Mladé ženy se pohybují

po obci zcela suverénně. Odpoledne

projdeme malý školní pozemek plný

žardinek a pítek pro ptáky (z hoto-

vých děl studentů) i rozsáhlý depo-

zitář uvnitř. Paní Tereza k nabídce

dílek, která jsou na prodej, dodává,

že výtěžek z prodeje jde na platy ne-

vidících zaměstnanců. „Nevytváříme

Aliterra

Více ovýuce

podle českého

patentu techniky

modelování,

Axmanovy

techniky

modelování

– vzdělání

pro zdravé

ihandicapované

– naleznete na

www.aliterra.eu

(Aliterra

navazuje

svou činností

od roku 

na občanské

sdružení

Slepíši).

pouze menší věci, dělali jsme také

velkou fontánu s proudící vodou.“

Zhlédneme také na různých varian-

tách figur skoro desetiletý vývoj jed-

noho studenta, který nakonec zvládl

i kráčející postavu v pohybu.

ALITERRA = ALITER

(latinsky nově, jinak)

+ terra (hlína, země)

Vaši Slepíši dostali vroce 2017

jiné jméno – Aliterra, tedy

vpřekladu „hlína jinak“. Oč jste

poslání sdružení obohatili?

ŠA:

Chtěli bychom nyní poznatky zís-

kané ze společné cesty předávat dál.

Tedy dále učit nevidící, ale také umož-

nit vidícím zájemcům nahlédnout do

hmatového světa. Připravili jsme zá-

žitkové kurzy pro veřejnost. O tenhle

nový směr se pokoušíme už druhý

rok. Nabízíme workshopy, výstavy,

zaměstnáváme, vyučujeme, ale to vše

v malém. Jsme myslím v našich cílech

i postojích unikátní. Naše vyučování je

nyní přístupné každému, zdravému

i na vozíčku (prvním takovým absol-

ventem byl Radek Urbánek).

Mohli byste shrnout výsledky

vaší práce?

TA:

Vešli jsme ve známost, ale náš

cíl je stejný: aby studenti byli schopní

vtisknout myšlenku do hlíny. Vymo-

delovat ji, naučit se řemeslo… Aby to

dokázali svobodně ztvárnit. My dva

si vážíme toho, co umí ten druhý –

Štěpán má vizi, umí se dívat dál, a já

hledám cestičky, jak to dostat do ži-

vota. Stále o tom diskutujeme a kaž-

dá zkušenost nás cizeluje.

ŠA:

Máme za sebou konkrétní reali-

zace, na výstavách se nám podařilo

zhmotnit krásné myšlenky. Hledáme

pro výstavy adekvátní prostory i velké

galerie – například Hmatové portréty

nebo Svět v sochách. Divácky oblíbe-

ná byla Hudba rukama, sochy vytvo-

řené na oblíbenou hudbu, kterou si

mohli i pustit. Neviditelné bytosti byl

jeden z našich posledních projektů.

Představuje lidem, jak mohou vypa-

dat bytosti, které nikdo nevidí. Pro

velký ohlas plánujeme letos v červnu

jejich výstavu v přírodě.



Učitel modeluje,

žák si to rukama prohlíží

a zkouší to modelovat

sám, ale na svém

stojanu – pořád jsou

napojení.