Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / JEDLIČKŮV ÚSTAV A ŠKOLY

vadné! Ale zároveň je tu řada těch,

pro které to není ideální řešení, nebo

těch, kteří to vyzkoušeli a moc se to

nepovedlo. Na prvním stupni je začle-

nění žáčka se specifickými potřebami

do běžné třídy určitě snazší. Děti jsou

malé, mají jednu paní učitelku, vět-

šinou na tuto situaci dobře připrave-

nou. Na druhém stupni a především

na střední školu k nám však běžně

přicházejí žáci, kteří tu chtějí konečně

zažít plnohodnotné zapojení do všech

aktivit, najít kamarády, jak sami říka-

jí,“ podotýká Petr Hrubý.

OSAMOSTATNĚNÍ JAKO PLÁN

Nejde přitom jen o to, že v Jedličkově

ústavu a školách nebudou uvolněni

z tělocviku, jak se to v běžné škole

často děje. Především se tu plnohod-

notně zapojují do veškerého dění,

získají sebevědomí mezi vrstevníky,

handicap tak jako by „trochu nebyl“.

„Zdraví“ puberťáci snadno v rozletu

svého věku zapomenou přibrat do

party spolužáka, který je pomalejší

a leccos nezvládne. Zdejší zařízení je

totiž nejen o škole a komplexní reha-

bilitaci, ale také o pestré škále volno-

časových aktivit.

Jakkoliv to může někomu znít pa-

radoxně, řada zdejších středoškolá-

ků říká, že si tuhle školu vybrali kvů-

li osamostatnění. Zhruba polovina

žáků je zde ubytována od pondělí do

pátku a díky tomu mají prostor k při-

rozenému rozvolnění pout s rodinou,

jejíž péče může být pro dospívajícího

člověka závislého na pomoci příliš

svazující. Tady mohou být s nezbyt-

nou podporou vychovatelů a ostat-

ních pracovníků samostatnějšími

tvůrci svého volného času, navazují

přátelství, vztahy, věnují se sportu,

hudbě, divadlu…

V lavicích i mimo ně zažívají

úspěch, který třeba do té doby nepo-

znali. „Jsme plnohodnotná varianta

k běžné škole, navíc s velkou přida-

nou hodnotou. Pro někoho jsme tak

lepší volbou. Potkávají se zde pohle-

dy z množství oborů a poskytujeme

komplexní podporu. Od vzdělávání

přes rehabilitaci po různé terapie

a zájmovou činnost. Kromě toho zde

máme i tranzitní program připravu-

jící žáky na život po dokončení stu-

A dodává, že díky setkávání růz-

ných odborníků kolem každého jed-

notlivce se občas daří nacházet ve

složitých momentech řešení, která

by třeba jinde nevznikla. Tuto pro-

pojovací funkci lze označit za jednu

z klíčových úloh podobných zařízení.

Potkávají se zde totiž služby vzděláva-

cí, zdravotní i sociální. Tak, jako nám

škola někdy rozkouskovala svět na

jednotlivé předměty, i jednotlivé obo-

ry mají tendenci vidět z člověka vždy

jen určitou výseč. Jeden řeší vzdělá-

vání, jiný zdravotní stav, další sociál-

ní služby, bydlení, dávky nebo kom-

penzační pomůcky. „U nás se tohle

všechno potkává. Řešíme situa ci kaž-

dého člověka z různých úhlů, ale jako

celku, nikoliv jen nějaký jeho kus. Je

samozřejmé, že každý odbor na úřa-

dě se soustředí na svůj obor. My ale

nemáme klapky na očích, abychom

viděli jen část problému, a máme

dobrou oporu v našem zřizovateli.

Nejsme úzce zaměření, což je výhoda,

vnímáme ale jako důležité zachování

specializace na jeden druh primární-

ho postižení. V našem případě to tě-

lesné,“ zdůrazňuje ředitel Hrubý.

ÚSTAV BEZ ZAVŘENÉ BRÁNY

Jak vypadá běžný den žáka Jedličko-

va ústavu a škol? Ranní vstávání pro

ty, kteří tu přes týden bydlí, je od šes-

ti ráno, od osmi pak začíná výuka,

která se svojí délkou ani předměty

nijak neliší od běžných škol. Velký

dia. Funguje zde program nácviku

samostatného bydlení a ve spolu-

práci s některými neziskovkami zde

působí i tréninková pracoviště, na

to běžná škola pochopitelně nemů-

že mít kapacity,“ vyjmenovává Petr

Hrubý.

Ze školy vyrážejí

studenti za dalšími

aktivitami.

Cvičné bydlení

iergoterapie učí

zvládat činnosti

každodenního

života.