Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT / PŘÍBĚH

Raná péče

Zrození nového života, kdy se

narodí krásné zdravé miminko,

není samozřejmost, je to veliký

dar. Od oplodnění vajíčka spermií

při vývoji nového života je tolik,

tolik možných „křižovatek“, kdy se

embryo a později miminko vyvíjí

v mateřském lůně jinak – a narodí

se nový človíček, který potře

-

buje zdravotníky již od prvního

nadechnutí. A najednou se ze

šťastné a očekávané chvíle může

stát velké drama. Pro narozené

miminko, jeho rodiče, zdravotníky,

kteří se o miminko starají, a také

pro sourozence a celou zbývající

rodinu. Po prvotním šoku a zděše

-

ní nastupují obavy, co bude dále.

Dokud je miminko v nemocnici,

je péče zajištěna, ale co potom,

co bude potřeba, kdo pomůže, jak

nová rodina vše zvládne? V ne

-

mocnici rodičům vše vysvětlí,

nejistota maminky může být veliká

a miminko potřebuje odbornou

péči a „svůj tým“ specialistů.

Raná péče poskytuje odborné po

-

radenství, konzultace v přirozeném

prostředí rodiny, doporučí specia

-

listy a potřebné ambulantní služby,

posiluje rodinu, nabízí vzdělání

a informace v oblasti problematiky

jejich dítěte, aby se miminko roz

-

víjelo podle svých možností, a učí

rodiče, jak svému dítěti s disabilitou

v rozvoji pomáhat, nabízí psycho

-

logickou podporu a celý komplex

služeb včetně sociálního a právního

poradenství. A také velice důležitý

kontakt a sdílení s ostatními rodiči

podobně postižených dětí. Raná

péče je „světlem v tunelu“ pro

mnoho rodin i pro mnoho rodičů,

kteří zůstali na péči sami (častěji

maminky než tatínkové).

Díky všem, kteří v rané péči dobře,

odborně a kvalitně pracují a po

-

máhají rodinám v jejich nelehké

situaci.



Autorka je lékařka,

členka Rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

Malý pomocník pro jistý krok

Funkční elektrický neurostimulátor WalkAide je

kompenzačně-rehabilitační pomůcka, která usnadňuje chůzi

pacientům se syndromem padající špičky. Malý přístroj

připevněný manžetou pod kolenem postižené nohy dráždí

podkolenní nerv, čímž dochází kreflexnímu stahu svalů na

bérci aaktivnímu zvednutí špičky.

Díky dvěma čidlům (gyroskopu aakcelerometru), které

řídí elektrickou stimulaci, ktomu dochází vždy voptimální

fázi kroku. WalkAide je vhodný zejména pro pacienty

sroztroušenou sklerózou, po cévní mozkové příhodě, po

úrazech mozku amíchy ataké při dětské mozkové obrně,

ato už pro děti od čtyř let.

Na míru každému pacientovi ho musí naprogramovat

odborník, následná obsluha je ale jednoduchá. Nevýhodou

pomůcky je vysoká cena. WalkAide vyjde na  tisíc korun

azatím ho nehradí zdravotní pojišťovny.

Více informací o přístroji například na www.move.cz

mluvčí VZP Tichý a dodává, že na čás-

tečné proplacení stimulátoru dosáhl

v minulosti jeden její pojištěnec. Na

konci roku 2016 pak proběhla médii

informace o žalobě jedné pacientky

na VZP v souvislosti s WalkAidem,

soudní spor ale dosud neskončil.

VELKÉ PLÁNY DO BUDOUCNA

Dominik má na padající špičku od

pojišťovny gumičku, kterou si palec

chodidla přitáhne ke koleni. Služ-

bu tahle jednoduchá pomůcka po-

dle chlapcovy maminky udělá, ale

s neurostimulátorem se měřit nemů-

že. Třeba do školy, kde se potřebuje

na jistý krok spolehnout, Dominik

nosí výhradně WalkAide. Neoce-

nitelná je také rehabilitační funkce

pomůcky a s ní zvyšující se naděje,

že se opakovanou stimulací jednou

chlapci mozková spojení obnoví.

Mnohem horší prognózu dali lé-

kaři Dominikovi v případě ochrnuté

pravé ruky, která i rok po mrtvici zů-

stává nehybná a chlapec – pravák –

ji nejenže nezdvihne, ale ani v ní nic

neudrží. „Nejvíc mi chybí počítač,“

stěžuje si Dominik, který má rád po-

čítačové hry. „A taky PlayStation. Ale

to teď vůbec nejde,“ dodává jeho ma-

minka. K jiné zálibě – kreslení – se

ale Dominik alespoň částečně vrací.

I když hodiny v kolínské základní

umělecké škole musí zatím oželet

a tužku přendal do levé ruky.

Mrtvice sice Dominikovi obráti-

la život naruby, plány do budoucna

mu ale zůstaly. Jednou chce jít stu-

dovat psychologii. „Až dostuduju,

chtěl bych se vrátit zpět a pracovat

v kolínské nemocnici,“ líčí Dominik

a vůbec nevadí, že dřív, než zkusí

přijímací zkoušky na gymnázium,

si ještě jednou zopakuje 9. třídu zá-

kladní školy v Kolíně, do které teď

chodí.



Bez doprovodu

se Dominik

neobejde. Doma

mu pomáhá

maminka

(na snímku),

ve škole má

asistenta.