Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

REFLEKTOR / RANÁ PÉČE

propadají skepsi, někdy situaci ne-

zvládají. Často to souvisí s finanční

situací rodiny, která je velmi složitá.

Rodiče nevědí, na co mají nárok, ně-

kdy se ostýchají žádat o finanční i ji-

nou podporu, čelí otázkám a reakcím

svého okolí, ocitají se v sociální izo-

laci. Proto přicházíme my, abychom

je podpořili. Důležité přitom je, aby to

bylo, pokud možno, co nejdříve.“

Mnoho lidí však na počátku vů-

bec netuší, kam se o pomoc obrátit.

Kdo sociální službu nepotřebuje, ten

ji nehledá, dokonce má někdy pocit,

že to je něco nevábného, spojeného

se sociálně vyloučenými. „Rodiny se

o nás dozvídají různě, někdy od pe-

diatrů a odborných lékařů, jindy si to

maminky řeknou mezi sebou napří-

klad během pobytu v lázních,“ sdělila

ředitelka Blanka Brandová. Je výho-

dou, když už pediatr, ortoped nebo

třeba neurolog má pacienta využí-

vajícího službu raná péče. Ten pak

ví, co služba ve skutečnosti nabízí

a poskytuje, a informuje o tom včas

a cíleně další rodiny.

Střediska rané péče napříč re-

publikou se navíc potýkají i s nedo-

statkem poskytovatelů služeb, ke

kterým své klienty potřebují smě-

rovat. Výrazně se nedostává napří-

klad kapacit respitní péče. Rozdíl

v dostupnosti služeb je pochopitelně

také závislý na velikosti obce, kde

rodina žije. Větší města nabízejí víc

možností, na vesnicích zase fungují

komunitní vztahy, bohužel se tu také

déle drží předsudky. Pro mnohé je

Zpočátku jsou v tom rodiny samy.

Mohou být v šoku, hledají, tápou.

Proto přicházíme my, abychom

je podpořili.