Strana 15
Staří lidé,
média a stát
Náš postoj k veřejnosti, předpisům
a informacím ovlivňují nejen
naše znalosti či profese, ale i náš
věk. Každý člověk vědomě či
podvědomě sám sebe přiřazuje
buď k mladým revoltujícím či
hledajícím svoje místo, nebo
ke střední generaci, která musí
obstát, vydržet a udržet se
a reprodukovat to, co zná. A pak
je tu věková skupina lidí starých,
kteří tuší, že jejich zde vyměřený
čas je omezen a dalších velkých
změn se nedožijí. Znovu začínat
již není možné, proto se v jejich
řadách již nerodí revolucionáři,
noví kritici „šturmující“ na
barikády, ale ti, kteří mlčí nebo
sledují takové články a informace,
které převážně potvrzují to, co si
oni sami myslí. Ani nemají rádi
přílišnou kritiku vůči současnému,
neboť chtě nechtě jsou si vědomi,
že na společnosti, ale i chybách,
které ji formovaly, se i oni sami
nějak podíleli. Přímo či nepřímo,
třeba jen tím, že klidně žili. Není
to nějaký konzervativismus stáří,
jak se obvykle uvádí, ale spíše
postoj těch, kteří chtějí s relativně
klidným svědomím to, co se
děje, neměnit, ale jen dožít. Proto
v článcích a knihách vnímají
a dalším předávají především
informace, které potvrzují, že to,
co žijete, je dobré a třeba i „jedině
možné“. Z textu vyzvedávají to,
co potvrzuje skutečnost, neboť
postavit se proti tomu, co kolem
vidíte a slyšíte, na to již nemají
ani sílu, ani čas. Kritikou by se
stavěli proti tomu, na čem se také
podíleli. Proto staří lidé především
vyhledávají, pamatují si a opakují
jiné informace, jiné zprávy než
generace mladší. Platí to po celém
světě, asi ve všech typech kultur.
Autorka je socioložka, předsedkyně
Správní rady Nadace Charty 77.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
15
Zajímavostí je, že do rodiny dochá-
zí kromě Jany Novákové také dobro-
volník ze sdružení Konej dobro. Mla-
dý muž, který přijde pomoci, s čím je
potřeba.
ALENA NOVOTNÁ (41)
AELIŠKA (5)
Ani paní Alena nemůže hovořit
o zrovna nejlepších zkušenostech
se zdravotnictvím. Její dcera Eliška
má vzácné onemocnění Rettovým
syndromem způsobené poškoze-
ním genu CDKL5. Na to si ale mu-
sela maminka přijít prakticky sama
za pomoci internetu. Když její dítě
začalo mít ve dvou měsících křeče
a silné epileptické záchvaty, nikdo
nebyl schopen diagnostikovat původ
celého stavu. Až když našla skupinu
lidí s těmito dětmi na Slovensku, vše
prostudovala a natočila na mobil ty-
pické projevy, mohla konečně lékaře
přesvědčit, že má pravdu.
Čelit pak musela velmi skeptic-
ké prognóze. „Když se konečně ve
dvou a půl letech diagnóza potvrdila,
vlastně se mi ulevilo. Konečně jsem
věděla s jistotou, jak máme s Eliškou
pracovat, co můžeme čekat. Hod-
ně mi pomáhá kontakt s komunitou
na Slovensku. A přestože má Eliška
mentální retardaci, nechodí a špatně
vidí, dělá pokroky. Je vidět, jakou ra-
dost jí například udělal počítač, který
může ovládat zrakem (systém Tobii).
Taky záchvaty se výrazně omezily.
Těžko říct, co bude dál. Ale vím, že
jsou děti, které se i s Rettovým syn-
dromem naučily chodit,“ říká paní
Alena.
V červenci 2014 se stala jednou
z prvních klientek Jany Novákové.
Na ranou péči ji nasměrovali v praž-
ské Thomayerově nemocnici. „Do té
doby jsem neměla ponětí, že něco
takového je. Musela jsem si to hle-
dat na Googlu,“ vzpomíná paní Ale-
na, která je ve vyhledávání informací
neobyčejně schopná. „Konečně bylo
s kým mluvit o každodenních pro-
blémech a podělit se o své nejistoty,
například jestli změnit lékaře. A člo-
věk byl také zaskočený, do té doby
jsme například neřešili pomůcky.
Dostali jsme informace o různých
dávkách a příspěvcích, začali jsme
víc plánovat, co bude možné zařídit.
Užitečné bylo i nasměrování na od-
borníky docházející do centra v Par-
dubicích. Netušila jsem, že mi neu-
rologoped poradí s krmením. Fajn
jsou také rodinné společenské akce,“
vypočítává paní Alena.
Cílem rané péče je podpořit
celou rodinu, aby zvládla nelehkou
péči o své dítě vlastními silami.
Blanka Brandová
- zakladatelka
a ředitelka
organizace