Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27

Váš život mi připomíná dobro-

družný román.

Víte, všude je chleba stejný, o dvou

kůrkách. Portfolio, které jsem vy-

budoval, se začalo formovat v indic-

ké Goe, kde jsem měl popartovou

výstavu na téma bollywoodských

hvězd. Zjistil jsem tam, že moje ex-

pozice má velkou návštěvnost, po-

měrně slušný komerční úspěch,

a na to jsem navázal. Zhruba jednou

za rok si najmu v zahraničí prostor,

postarám se o instalaci, jsem si sám

galeristou i umělcem, selfmadema-

nem. Adresa studia je stále pohybli-

vá, a to celosvětově, Studio Augustin

funguje tam, kde jsem právě já, je vá-

záno na moji osobu. A na můj pobyt

tam…

Jak dlouhé jsou části roku, které

trávíte vČesku avzahraničí?

V posledních třech letech jsem byl

v Česku jen asi měsíc. Během dlou-

hodobých pobytů v každé nové lo-

kalitě otvírám své studio, tvořím

zde a pracuji. Z posledních šlo o můj

dvouletý pobyt na Mallorce a roční

v indické Goe. Samotný tvůrčí pro-

ces neberu jako zaměstnání, když

maluji, dělám přesně to, co mě napl-

ňuje. Vytvořit originální obraz, který

má náboj, ohlas i prodejní potenciál,

je pro mě pořád paráda.

Předpokládám, že vaším zákaz-

níkem může být jak turista, tak

sběratel. Co vše kromě tvůrčí

práce děláte, abyste své obrazy

dostal ktak širokému spektru

zákazníků?

Obrazy je třeba zarámovat, nala-

kovat, nafotit, zabalit, publikovat,

vystavovat, přepravovat, skladovat

a samozřejmě prodat. Ten koloběh

musím udržovat v pohybu, s dalšími

sezonami to naštěstí zvládám lépe.

Pokud pracujete na Bali, vIndii

nebo na Mallorce, není možné, že

by se ty odstíny exotických loka-

lit itémata nedostaly do vašich

pláten?

Ano, je to tak: já sám vyhledávám

životní prostředí, které se vyznačuje

určitou krásou, harmonií a barev-

ností. Mám rád džungli, slunce, ze-

leň. Možná proto se jedná o cesty, jež

směřují především do Asie.

Říkáte, že se svašimi obrazy

dobře žije, protože nejsou zpovědí

depresivního umělce, ale člověka,

který vnímá svět pozitivně…

Maluju obrazy především pro lidi,

a možná to vyzní trochu komerčně,

ale já rád přináším do jejich domo-

vů barevnost, pozitivní ladění. To

se snažím vytvářet nejen ve svém

vlastním životě, ale také v umělec-

kých dílech.

Poznáte okamžik, kdy můžete

obraz signovat?

Ve své tvorbě to dobře poznám, pro-

tože podstatná část obrazu vzniká při

skicování námětu. Na plátně už pra-

cuju s barevnými odstíny, v rámci jed-

notlivých ploch, pak ještě v rámci dnů

koriguji nějaké chyby. Potom obraz

signuji a považuji jej za hotový. Sám

jsem ovšem hodně obrazů nepustil,

některé jsem i zničil, a to především

v těch prvních letech, pokud jsem

s nimi nebyl spokojený. Dnes je to už

docela jiné, protože malovat je moje

řemeslo, snažím se vytvářet pouze

obrazy, které považuji za dobré.

Slyšela jsem, že cestujete srodi-

nou…

Nejdřív jsem cestoval s manželkou,

teď už také s naší malou dcerou, což

je najednou něco zcela jiného. Nese

to jiné nároky, než když jsem cesto-

val sám. S mou ženou, které můj „ko-

čovný“ způsob života vůbec nevadí,

jsme se hledali, až jsme se našli. Stalo

se to během Silvestra na pláži v in-

dické Goe, moje žena je bývalá profe-

sionální tenistka. Myslím, že životní

styl umělců a sportovců má hodně

společných paralel. V naší malé ro-

dině jsme se na tom shodli, bez toho

by to prostě nešlo. Žijeme život, kte-

rý chceme žít. I když narození dítěte

změní zřejmě náš prozatímní styl ži-

vota. Brzy se vracím domů a rádi by-

chom tu strávili čas až do podzimu,

možná i déle.

Odvíjí se mimo jiné od velké

změny ve vašem životě izměna

námětů?

Než se nám narodila dcera, při-

pravoval jsem knihu pro malé děti

– dodnes se mi ji nepodařilo vydat.

Jistě, narození dítěte vneslo do mého

myšlení další náměty. A pak, právě

v posledních dvou letech se objevu-

je v mých tématech daleko víc malé

dítě nebo andílci. Prostě motivy, kte-

ré by mě dříve nenapadlo malovat.

Obraz Spící anděl se také objevil

jako motiv na tradiční Vánoční po-

hlednici Konta Bariéry 2017.

Když mě z Konta Bariéry oslovili,

zda bych jim nevytvořil zásadní vá-

noční námět, potěšilo mě to. Dospěli

jsme při komunikaci k tomu, že by

měl vzniknout nový motiv, aby nešlo

o obraz, který se již na nějaké vý-

stavě objevil. Nakonec vznikl obraz

Spící anděl, myslím, že je celosvěto-

vě pochopitelný, dobře srozumitelný

mezinárodnímu publiku. Andělíček

má sice rovnítko s křesťanským

symbolem, ale v zemích, kde pobý-

vám, je dobře čitelný. A podobné to

bývá i s mými dalšími obrazy.



Kdo je Richard Augustin

Český nezávislý malíř agrafik, designér. Narodil se vjižních

Čechách (), vroce  vystudoval Západočeskou

univerzitu, věnoval se celé řadě oborů, především fotografii

agrafice, od roku  vytváří autorská plátna aručně

tištěné serigrafie (sítotisk).

Malíř tvoří vrůzných destinacích po celém světě. Asi deset

let spolupracuje sKontem Bariéry avěnuje svá díla na

pravidelné aukce.

www.studio-augustin.eu

Už na studiích jsem obdivoval

dílo Josefa Čapka, Jana Zrzavého,

Pabla Picassa, Andy Warhola

a později také Henriho Matisse.

Jejich obrazy jsou mi blízké.