Strana 16
ŽIVOT
Text: LUCIE NEKVASILOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Zkušený uživatel prý zvládne vzít
bionickou rukou slepičí vajíčko,
aniž by ho rozmáčkl, popichuji Hon-
zu Kříže během návštěvy v Radimi
u Jičína, kde bydlí. Hned se nadše-
ně zvedá od stolu: „Můžu to zkusit,
mami?“ „Opovaž se! Slepice nene-
sou. A taky nevím, jak bych vejce z té
ruky myla,“ směje se Marie Křížová.
Protéza samotná se totiž nesmí na-
močit a speciální silikonové rukavice
hoch teprve dostane.
Honza má bionické protézy od
začátku letošního roku. O vlast-
ní ruce ho před pěti lety připravi-
la drtička větví. V zapnutém stroji
Bojovník
s bionickýma
rukama
Drtička větví dokázala Jana Kříže
připravit o obě ruce, jeho vůli vést
plnohodnotný život ale nezlomila.
Tragický úraz vzal dnes už skoro
patnáctiletý kluk jako výzvu. Přes
svůj handicap se učí hrát na
pozoun – chce být profesionální
muzikant. A krutému osudu
ukazuje s novými bionickými
protézami paroháče.
skončil nešťastnou náhodou při hře
s míčem. „Měl hodně rozbitou i hla-
vu, potrhanou kůži. Lékaři mluvili
i o transplantaci kůže, nakonec se to
ale rychle zahojilo samo,“ vzpomíná
na strašlivý úraz svého tehdy ani ne
desetiletého syna paní Křížová. Do
nemocnice v Hradci Králové vezl
Honzu vrtulník a lékaři mu amputo-
vali obě ruce – levou u zápěstí, pra-
vou ještě o kousek výš.
Nikdo z rodiny ze začátku netušil,
co bude s Honzou dál. Veselé vyhlíd-
ky na plnohodnotný život totiž zmr-
začenému klukovi nedávali bezpro-
středně po úrazu ani šokovaní lékaři.
Honza se ale ukázal jako bojovník.
Když se druhý den po úraze probí-
ral z narkózy, popsal tátovi, co se mu
zdálo: „Honzík mi řekl, že byl ve škole
a měl takové ,udělávátko‘, se kterým
psal,“ vzpomíná Vratislav Kříž. Rodiče
Honzovi speciální držák na tužku ob-
ratem vyrobili a pátý den po operaci
už chlapec i přes velké bolesti psal.
Vzkaz „ahoj tati“ mají Křížovi stále vy-
stavený v obývacím pokoji. Do školy
se Honza vrátil už za tři týdny.