Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

Vánoční pohlednice

Výtvarník se stal v loňském roce

tvůrcem originálního Vánočního přání.

Tyto pohlednice Konta Bariéry jsou již

dvacet let vyhledávanými miniaturami

prvotřídních uměleckých děl. Často

se stávají mimo jiné ivyhledávaným

sběratelským artiklem.

Tentokrát se jedná opůvabný obraz

Spící anděl, který se ve výsledném

podlouhlém tvaru dá složit do

trojrozměrného objektu. Zakoupením

pohlednice se napomáhá realizaci

některých zprojektů Konta Bariéry.

Celkový příjem zjejich prodeje přesáhl

za dvacet let existence dvacet dva

milionů korun.

Podědil jsem po něm malířský sto-

jan. Věnoval se obrazům amatérsky,

především v mládí, já už vídal jen

hotové věci. Moje pragmatická ma-

minka ovšem svou vůlí docílila, že

jsem ze vzdělávacího systému vyšel

nejdřív jako elektroinženýr.

Tušil jste, že to nebude to pravé.

Jaká byla vaše cesta ze Západo-

české univerzity kumění?

Pobýval jsem na vysoké škole v Plzni

během devadesátých let, myslím, že

tady jsem nasál jistou svobodu a ne-

spoutanost. Už tehdy mě ovládla vize,

kterou jsem později realizoval: ne-

chtěl jsem se dát omezovat místem,

zemí ani lidmi. Během studií jsem se

věnoval především grafice (tohle téma

jsem si vybral i pro svou diplomovou

práci) a fotografii. Z žijících fotografů

mě nejvíc ovlivnil reportážní fotograf

Antonín Kratochvíl. Pár let jsem se

skutečně fotografii věnoval, pracoval

jsem také na filmařských a grafických

projektech. Nakonec mi malířství spíš

přihrál osud, protože mě při jedné vý-

pravě do Španělska okradli o všechny

fotoaparáty. Abych se s tou obrovskou

ztrátou psychicky vyrovnal, rozhodl

jsem se, že budu malovat. Od té chvíle

jsem asi malířem…

Co bylo dál? Fotografování je

záznam okamžiku, má zcela jiné

dimenze aparametry než malba.

Dost brzy jste si vytvořil svébyt-

ný styl…

Především jsem zjistil, že mě obra-

zy neuvěřitelně lákají. Jde o vášeň,

která neustále trvá. Do mé práce se

reflektoval styl malířů období ku-

bismu, k tomu se přidala kombinace

s pop artem a můj vlastní styl.

Které zmalířských osobností vás

nejvíc zaujaly?

Už na studiích jsem obdivoval dílo

Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Pabla

Picassa, Andy Warhola a později také

Henriho Matisse. Jejich obrazy jsou

mi blízké.

Kdy akde se vůbec narodil

první Augustin Atelier? Vím jen

obarokní faře ve středočeských

Pyšelích, ale později se objevily

další…

Pyšelská fara stála na počátku mé

malířské dráhy. Já jsem se vedle fo-

tografování a grafických prací už ně-

kolik let malbě věnoval. Dlouho jsme

s přáteli hledali nějaký dům, kde by-

chom žili a pracovali, až jsme našli

faru v Pyšelích, kterou jsme si najali

na sedm let. Tam jsem začal naplno

tvořit. Byla to moje malířská škola,

myslím, že právě v té době jsem se

vyučil tomu řemeslu.

Od roku 2004 máte vlastní logo,

začal jste své obrazy datovat

aregistrovat. Objevili se iprvní

zákazníci. Studio Augustin je

neporovnatelně známější vza-

hraničí…

Moje solitérství, práce v cizině, byla

vlastně cestou z nutnosti. Spoluprá-

ce s českými galeriemi se mi příliš

nedaří. Až na výjimky (pražská La

femme) nemají galerie žádný zájem

o nová umělecká jména. Nechtělo se

mi už vyšlapávat si cesty k tuzemské

možnosti vystavovat a prodávat.

KULTURA / MALÍŘ RICHARD AUGUSTIN

Dům u moře

(vlevo),

olej na plátně,

2017

Svatá kráva,

serigrafie

na papíře,

2017