Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

ŽIVOT / TECHNIKA – KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT

Redakční úprava

amezititulky: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH,

COCHLEAR ČESKÁ REPUBLIKA

Kochleární implantát je v součas-

né době nejdokonalejší smyslovou

náhradou a jedinou běžně klinicky

používanou. V posledních přibližně

dvaceti letech se kompenzace velmi

těžké sluchové poruchy a hluchoty

s využitím kochleárního implantátu

stala standardem. Podle dostupných

údajů je na světě více než 350 tisíc

uživatelů kochleárních implantátů ve

všech věkových kategoriích.

I přes svou nedokonalost ve srov-

nání se zdravým sluchovým apa-

rátem kompenzuje kochleární im-

plantát celou řadu omezení, kterým

musí sluchově handicapovaný člo-

věk čelit. Jeho uživatelé mohou vést

normální život pouze s minimem

omezení, mohou studovat školu

v konkurenci normálně slyšících,

plně se uplatnit v životě, většina

uživatelů je schopna komunikovat

i prostřednictvím telefonu. Pokud si

vybavíme vlastní zkušenosti s mož-

nostmi komunikace se sluchově

handicapovaným člověkem, doká-

žeme si představit, jak zásadní po-

zitivní zlom v životě pacienta tato

implantace znamená.

SOUČASNOST

JE UŽ POZORUHODNÁ

Princip kochleární implantace

spočívá v přímé elektrické stimu-

laci zakončení sluchového nervu

v centrální části vnitřního ucha.

Když opět slyšíme…

Nad využíváním kochleárních implantátů

se zamýšlí MUDr. Jan Bouček, Ph.D.,

zKliniky otorinolaryngologie achirurgie

hlavy akrku 1. LF UK aFN vMotole.

Uspořádání vnitřního ucha („hle-

mýždě“ – kochlea) je tonotopické,

to znamená, že jednotlivé frekvence

jsou detekovány v jeho přesně vy-

mezených částech. V oblasti začát-

ku hlemýždě (bazální závit) jsou to

frekvence vysoké (až 16–20 kHz),

naopak frekvence nízké jsou de-

tekovány v oblasti vrcholu hlemýž-

dě (frekvence kolem 10–100 Hz).

Po zavedení elektrodového svazku

kochleárního implantátu jsou elek-

trickým proudem stimulována za-

končení neuronů sluchového nervu

v ganglion spirale cochleae – GSC

(ganglion spirale cochleae je nahro-

madění nervových buněk v oblasti

hlemýždě, které slouží k přeno-

su sluchového vjemu do mozku –

pozn. redakce). Elektrické impulzy

na jednotlivých elektrodách vyvo-

lávají sluchové vjemy frekvenčně

odpovídající uložení dané elektrody.

Rychlost adaptace na jiný charak-

ter zvuků je individuální a ovlivňuje

rychlost rehabilitace.

Vývoj na poli elektrofyziologie

sluchu a možností chirurgické kom-

penzace těžkých sluchových poruch

ušel od poloviny minulého století

dalekou cestu. Francouzský neuro-

fyziolog Andre Djourno a otorinola-

ryngolog Charles Eyries v roce 1951

poprvé elektricky stimulovali nejpr-

ve vestibulární a později i sluchový

nerv u pacientů po resekci spánkové

kosti. Vnitřní ucho bylo chirurgicky

odstraněno a elektroda byla ulože-

na do přímého kontaktu s nervovou

tkání. Až po dalších zhruba deseti

letech byla uskutečněna první koch-

leární implantace v dnešní podobě,

tedy zavedení elektrodového svazku

do vnitřního ucha. Americký oto-

laryngolog William House ve spo-

lupráci s neurochirurgem Johnem

Doylem v Kalifornii v roce 1961 po-

užili jednokanálový implantát, který

zavedli do scala tympani (dolní část

hlemýždě – pozn. redakce) cestou

okrouhlého okénka.

Důležitým krokem v historii koch-

leárních implantací bylo použití

vícekanálového implantátu. První

úspěšnou operaci provedl v roce

1978 Graeme Clark, který se v aus-

tralském Melbourne velmi intenziv-

Jak funguje kochleární implantát

1

Zvukový procesor nošený za uchem nebo na těle

zachytává zvuk apřevádí jej na digitální kód. Je

vybaven baterií, která napájí celý systém.

2

Zvukový procesor vysílá digitálně kódovaný zvuk

přes cívku na vnější straně hlavy do implantátu.

3

Implantát převádí digitálně kódovaný zvuk na

elektrické impulzy avysílá je po svazku elektrod,

který je umístěn vhlemýždi (ve vnitřním uchu).

4

Elektrody implantátu stimulují sluchová nervová

vlákna vhlemýždi, která pak přenášejí impulzy do

mozku, kde jsou interpretovány jako zvuk.

1

3

4

2