Strana 13
13
Nemohl se hýbat, jedl sníh. Zá-
chrana se objevila až čtvrtý den,
nešlo však o spřátelené jednotky.
V zajetí se Vadymovi dostalo zá-
kladního ošetření a vcelku solidního
zacházení. Alespoň to tvrdí v řadě
oficiálních rozhovorů. Při našem
povídání však naznačil, že o pod-
mínkách v zajetí a o tom, co se dělo
jemu a dalším zajatcům, raději moc
mluvit nechce…
Záhy byl ale naštěstí předán ukra-
jinské straně. Lékaři v Kyjevě pak
museli přistoupit k těžkému kroku
– amputaci obou nohou pod kole-
ny a obou rukou v předloktí. Důvo-
dem byly těžké omrzliny. Vadyma
tak o končetiny nakonec nepřipravil
žádný ze tří výbuchů, ale zima! Ze
všeho ostatního už se naštěstí po-
malu dostává: „Jen ještě trochu hůř
vidím, slyším a jsem nervózní,“ obra-
cí se s úsměvem ke svojí ženě, které
se poměrně krátce po všech Vady-
mových operacích narodila druhá
dcera.
Vadym se coby sportovec začal
s vervou přizpůsobovat životu v nové
situaci. Naučil se používat protézy
a odjel na rehabilitaci do Spojených
států, kde viděl americké vojáky bě-
hat na speciálních náhradách. „Uvě-
domil jsem si, že pohyb, sport, běh
znamenají život,“ říká Vadym a ne-
jsou to jen prázdná slova: Na konci
roku 2016 už dokázal uběhnout de-
setikilometrový závod a později se
dopracoval i ke svým vysněným ma-
ratonům. V prosinci 2016 se navíc
stal prezidentským pověřencem pro
problematiku rehabilitace veteránů
z války na východě Ukrajiny a mezi
jeho sny patří vybudování armádní-
ho rehabilitačního centra.
STATEČNOST SESTŘIČKY
Mladší z obou Vadymů byl na roz-
díl od svého jmenovce v době vy-
puknutí konfliktu už čtvrtým rokem
profesionální voják. Sloužil coby ser-
žant – starší rozvědčík. V září 2014
byl zraněn střelou do hrudi a nic mu
nebránilo zůstat potom doma jako
hrdina, patřil totiž mezi tzv. kyborgy,
obránce z doněckého letiště. Vadym
se však hned po svém uzdravení
vrátil zpět do akce. A nikdy toho prý
nelitoval, ani v nejtěžších chvílích,
které měly teprve přijít.
Při noční operaci se dostal se svojí
kolonou do potíží. „Doprovázeli jsme
transport mrtvých a zraněných, když
jsme se ocitli v nepřátelské pasti,“
vypráví o dramatických okamžicích
na frontě. Velitel rozhodl, že jejich
transportér na sebe naváže pozor-
nost, aby ostatní mohli uniknout.
Vozidlo následně dostalo zásah dvě-
ma protitankovými střelami. Jedna
z nich Vadymovi utrhla levou paži
těsně pod ramenem.
Těžce zraněnému Vadymovi se
podařilo dostat ven a schovat se
poblíž, i on byl ale nakonec po ně-
kolika mrazivých nocích nalezen
nepřáteli a padl do zajetí. Dostalo
se mu základního ošetření v lu-
hanské nemocnici, naštěstí u sebe
coby rozvědčík nesměl mít žádné
doklady, a tak dokázal separatis-
ty přesvědčit o tom, že je čerstvý
odvedenec – zdravotník. „Kdyby
věděli, že jsem profesionální ukra-
jinský voják, asi už bychom tu dnes
spolu neseděli,“ konstatuje Vadym
při našem povídání.
V nemocnici se mu díky osobní
statečnosti jedné ze sestřiček poda-
řilo kontaktovat rodinu a přes spolek
luhanských veteránů z Afghánistánu
se nakonec dostal zpět na ukrajin-
skou stranu v rámci výměny zajatců.
Doma mu lékaři museli amputovat
obě nohy pod koleny, důvodem byly
opět těžké omrzliny.
Během léčby se seznámil nejen
s Vadymem Svyryděnkem, ale také
se zdravotní sestřičkou, se kterou se
před nedávnem oženil. S humorem
sobě vlastním to komentuje slovy:
„Nebyla to láska na první pohled.
Viděla pouze ona mě, já byl v nar-
kóze.“ Rozpovídal se i o svých plá-
nech: chce se stát armádním psy-
chologem a instruktorem. A také
si začal mnohem víc všímat lidí
s postižením kolem sebe. Například
dětí s mozkovou obrnou. „Maminka
jednoho takového chlapce mi řekla,
že není děsivé mít tělesné postižení,
mnohem horší je to morální,“ za-
mýšlí se Vadym. Také proto se nyní
angažuje v boji za zlepšení podmí-
nek lidí s handicapem.
Vadyma
Svyryděnka
nezlomily ani
otřesné zážitky
z fronty, ani ztráta
končetin.