Strana 18
ŽIVOT / PŘÍBĚH
úrazu. „Na podzim ji zavařil sbírá-
ním ořechů. Zvládla jich 500,“ směje
se paní Křížová. Právě v Ottobocku
pak nabídli mladému amputáři na
zkoušku supermoderní bionickou
protézu (viz box Protéza budouc-
nosti). K vlastním bionickým rukám,
které mají jen čtyři lidé v republice,
pomohla Honzovi sbírka Konta Ba-
riéry (viz box Blesková sbírka). Jedna
totiž vyjde na 600 tisíc korun a po-
jišťovna je nehradí.
JEN ŠPETKA NESTAČÍ
Díky supermoderním protézám si
Honza poradí lépe ve škole i při běž-
ných denních činnostech. Se starou
protézou, která zvládla jen špetkový
úchop, totiž musel přemýšlet i o tom,
do jaké skleničky si může nechat nalít
pití. „Sám si také konečně bude moci
snadno zapnout bundu. Bez nejrůz-
nějších kliček, které se naučil,“ říká
Marie Křížová. Cesta k úspěchu ale
vede přes hodiny ergoterapie, na kte-
rých bude Honza trénovat oblékání,
jídlo nebo hygienu. „Naučit se protézy
používat při běžných činnostech je to
nejtěžší. Honza si musí všechny tyto
činnosti zautomatizovat,“ tvrdí prote-
tik Jan Maleš z Ottobocku.
„Je hrozně tvrdohlavý. Určitě se
naučí protézy používat,“ věří synovi
paní Křížová. Naposledy měli rodi-
če o Honzu strach, když přecházel
na školu do Jičína. V Radimi je totiž
jen první stupeň. „Báli jsme se, aby
neseděl sám v lavici a všichni na něj
zvědavě nekoukali,“ popisuje Vrati-
slav Kříž. Místo toho je teď prý Honza
za třídního šaška. Při písemkách to-
tiž vyrušuje ostatní bzučením svých
protéz. „Kdykoliv ho vidím po Jičíně,
má kolem sebe minimálně čtyři hol-
ky,“ směje se paní Křížová, zatímco
se Honza rozpačitě brání.
LÁSKA NA PRVNÍ ZATROUBENÍ
Honza si ovšem s bionickýma ru-
kama myslí na mnohem víc než na
to, že se sám pořádně nají nebo ob-
lékne. Cvičí s nimi hru na pozoun.
„Půlka tónů byla falešně,“ ohrazuje
se, když chválíme, jak hraje. Nové
protézy má přece jen teprve v zácvi-
ku. „Tuhle přišel ze školy, ruka držela
tašku s pozounem a nechtěla ji pus-
tit,“ líčí pan Kříž. „Dvě hodiny jsme ji
přemlouvali. Nakonec zabralo násilí,
vypáčit palec do druhé polohy, aby ta
křeč pustila,“ dodává jeho žena.
Před úrazem hrál Honza na klavír.
„Už chtěl skončit, nebavilo ho to. Po
úraze ale najednou říkal, že se mu
po hraní stýská,“ vzpomíná paní Kří-
žová. Jako vhodný nástroj pro syna
proto vymyslela pozoun. V jičínské
ZUŠ Honzovi dokonce pro začátek
sehnali lehký, plastový. „A vznikla
z toho láska na první zatroubení,“
shodují se rodiče. Teď Honza pocti-
vě trénuje, aby se za rok dostal na
konzervatoř, účastní se hudebních
soutěží a chystá se i na vystoupení se
souborem The Tap Tap.
Křížovi jsou nicméně zemědělská
rodina – v Radimi mají hospodářství
čítající 300 hektarů půdy a 60 kusů
hovězího dobytka, a tak se Hon-
za umí postavit i k práci, konkrétně
má na starosti péči o koně. Během
letních prázdnin jen pahýly sešrou-
boval celý traktor. Jako každý kluk
z vesnice Honza také rád jezdí na
kole. Táta mu sehnal speciální s brz-
dou dozadu, na řídítkách měl pak je-
den čas dokonce přidělané uříznuté
PET lahve, do kterých strkal pahýly.
Na vynalézavost Křížových je zkrát-
ka osud krátký.
Protéza budoucnosti
Bionická ruka je aktuálně nejmodernějším typem náhrady
horní končetiny. Vlůžku protézy je umístěna elektroda, která
snímá aktivitu svalů pahýlu.
Pomalý řízený pohyb ruku zavírá či otvírá, rychlá asilná
kontrakce spustí rotaci zápěstí. Bionická protéza tak na
rozdíl od své myoelektrické předchůdkyně zvládne kromě
špetky až osm různých druhů úchopů.
Ty navíc protetik pomocí připojení ruky kpočítači nastaví
přesně podle potřeb konkrétního uživatele stejně jako
úchopovou sílu. Pokud uživatel například vyroste, stačí
uruky upravit lůžko. Chytrá protéza vydrží nabitá zhruba
dva dny. Vyplatí se ji ale dávat do nabíječky vždy přes noc,
stejně jako mobil.
Marie aVratislav
Křížovi dělají
maximum, aby
jejich syn nevypadl
znormálního
života. Už do
nemocnice
mu vyrobili
„udělávátko“, se
kterým mohl psát.
S bionickou protézou Honza
nemusí přemýšlet, z jaké skleničky
se zvládne sám napít.