Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18



můžeš / číslo 3 - 2012

KULTURA

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

N

ápad přitáhnout osoby spo-

stižením ktanci se zrodil před

několika lety při setkání Jitky

Semotamové, dnes ředitelky

brněnského festivalu, aFi-

lipa Skály zOstravy, který

shandicapovanými již delší

dobu pracuje. Nahlédnete-li do„rodných“

listů všech pěti českých tanečních soubo-

rů, zjistíte, že organizované spojení tance

aosob spostižením je záležitost několika

málo posledních let. Nejstarší soubor – br-

něnské Cyranovy boty – vznikl teprve před

jedenácti lety.

Podobně jako vroce 2010 mělo hlavní

vystoupení dvě části. Vprvní předvedly

soubory ukázky své stálé tvorby, druhou

polovinu večera představovalo komponova-

né tematické pásmo nastudované speciálně

pro festival.

Letos zvolili organizátoři jako jednotící

prvek duhu; každý ze souborů se předvedl

vkostýmech jedné zjejích barev. Taneční-

ci nasebe plynule navazovali, jedno číslo

přecházelo plynule dodruhého. Koordinace

nástupu aodchodu tanečníků – zdravých

itěch snejrůznějšími omezeními – apro-

línání se vystupujících různých souborů

představovala nejnáročnější část nácviku,

večerní premiéra díky celodennímu pilování

těchto obtížných partií proběhla absolutně

bez chyb azádrhelů.

Ale jen sami účastníci věděli, kolik úsilí

jim koordinace vzala sil; oto víc je potě-

šil konečný výsledek, kdy potlesk nebral

konce.

Nejsilnějším zážitkem pro většinu ná-

vštěvníků byl fakt, že vystoupení je natolik

vtáhla doděje, že si jen málokdo uvědomil,

že se najevišti pohybují zdraví tanečníci

společně svozíčkáři, nevidomými, lidmi

postiženými obrnou adalšími omezeními.

Natolik silné byly pro diváky festivalu emo-

ce vyjádřené tímto pohybem.



DIVÁCI SOBOTNÍHO VEČERA

neměli většinou ani tušení, kolik úsilí

ačasu při nácviku účastníci festivalu

vynaložili. Sohledem namnožství

účinkujících všech šesti souborů se

musel každý vyrovnat se stísněnými

prostory vzákulisí. Přesto jak

tanečníci shandicapem, tak zdraví

odvedli stoprocentní výkon.

�