Strana 14
můžeš / číslo 3 - 2012
TÉMA: Obezita
Dělí je jedna generace.
Jednoho připravil vážný
úraz páteře o milovaný
sport, druhého k němu
paradoxně přivedl.
NECHTĚJÍ BÝT BEÉČKA NA VOZÍKU
Text: MARCELA LUBASOVÁ-MRÁZKOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
O
ba jsou však příkladem toho,
jak se inavozíčku udržovat
vevýborné kondici amít díky
ní ze života víc, než kčemu se
kvůli své lenosti „dokope“ řada
chodících lidí.
Natož pasivitou zasažených
vozíčkářů, jejichž dny jsou často naplněny
pouze jídlem, alkoholem avysedáváním
utelevize apočítačů. Jedenapadesátiletý
Miroslav Špidlen adevětadvacetiletý Jiří
Suchánek vědí, že nadváha by je zbavila
mnoha věcí, které mají rádi abez nichž by to
nasvětě nebylo to ono.
Štíhlejší je starší Mirek, strojní inženýr
azaměstnanec firmy ABEGU vTanvaldě
naJablonecku. „Vjídle se krotím,“ prozrazu-
je jednoduchý, ale maximálně účinný recept
naštíhlou linii. „Kdybych ztloustnul, ne-
musel bych se taky dostat zvozíku doauta
adopráce. Ani nevím, kolik teď mám kilo.
Nevážil jsem se snad deset let.“
Před těžkým zraněním vroce 1978 se
jako dorostenec věnoval závodu sdruže-
nému – kombinaci běhu askoku nalyžích.
Teď obráží se svou přítelkyní, vozíčkářkou
Jarmilou, terénní orientační závody aluko-
střelecké soutěže.
Akdyž byl nedávno rok nezaměstna-
ný, připsal si namotokole 400 kilometrů.
Šlapal naněm rukama soupaž. Bez potíží,
poněvadž stejný pohyb dělával během své
lyžařské kariéry.
Mladší Jirka hřeší proti životosprávě
víc než Mirek ase svou váhou není úplně
spokojený. „Měřím 180 centimetrů avá-
žím devadesát kilo – odeset kilo víc, než
bych měl. Ale ještě to ujde avničem mě to
neomezuje. Dávám si ovšem pozor, abych už
nepřibíral,“ říká Jirka.
Pro dodržování svého protiobézního plá-
nu má důvod. Vozíčkář zLiberce se vping-
-pongu probojoval naletošní paralympiádu
JIRKA SUCHÁNEK se při ping-pongu často usmívá. Má proč.
Poráží nejen vozíčkáře, ale ivětšinu svých chodících soupeřů.