Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

můžeš / číslo 3 - 2012

TÉMA: Obezita



úrazem jsem vážil 79 kilo anejvíc jsem

přibral vdobě, kdy jsem odešel zdomova

doLiberce. Měl jsem tehdy hodně špatné

stravovací návyky, většinou jsem vůbec ne-

snídal, vnemocnici jsem si dal oběd avečer

doma jsem si dělal často pankáčské večeře.

Třeba rohlíky se sterilovanými okurkami

apodobné divoké kombinace,“ vzpomíná

Jirka.



Kalorická bomba je i kořalka

Mirek přibral hlavně vprvních letech

poúrazu. „Před ním jsem hodně sportoval,

anajednou jsem spohybem skončil,“ říká.

Mícha se mu přerušila popádu naskokan-

ském můstku naJeštědu. Nadbytečná kila

naskakovala bývalému sdruženáři nejen

pojídle, ale ipotvrdém alkoholu.

při sportovních galejích, mohl by si rychle

odrovnat tělo.



Po brambůrcích je veta

Mirek iJirka si čas odčasu povolí uzdu

anazdravou životosprávu schutí zapome-

nou. „Vhospodě dokážu vypít víc piv adát si

knim ipár panáků,“ říká nasebe Jirka.

Ale večery anoci bez tvrdých ran pro

organismus jasně převažují nad těmi

prohýřenými. Proč dávat naparalympiádě

největším soupeřům zFrancie nebo Brazílie

další výhodu, když už narozdíl odJirky

adalších českých reprezentantů-amatérů

dělají svůj sport díky státní podpoře jako

profesionálové?

Mirek pak naoslavách spřibývajícím

věkem upřednostňuje před tvrdým alkoho-

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Proč milují

slast zjídla

Jako každá babička jsem občas vyzvedávala

vnuky ze školy. Jedna zjejich spolužaček

měla vrozenou vadu chůze, kulhala, anavíc

byla tlustá. Děti se jí smály zato, že se sotva

valí. Zakulhání se jí nesmály, ale tu tloušťku

chápaly jako nedostatek, zakterý si může

sama. Ijejí babička byla více nešťastná zté

tloušťky než ztoho, že její vnučka kulhá.

Kdyby ale byla obdobně obtloustlá před sto

padesáti lety, všichni by tu holčičku chválili,

jak dobře vypadá ajak se zřejmě celé její

rodině dobře daří. Vdobě nedostatku byla

obezita považována zaideál, atam, kde je

nedostatek, toto hodnocení trvá dodnes.

Tehdy byl ivnaší zemi ideál ženy spojován

stloušťkou, protože mít se tak dobře, že

mohu být iobézní, bylo znakem přepychu,

auženy idokladem schopnosti jejího muže

ji dobře uživit. Ještě vmém dětství se říká-

valo ojedné ztetiček, že se špatně provdala,

protože nemá ani pořádné „pozadí“.

Vroce 2000 nanějaké konferenci oposta-

vení žen jsem bydlela sdelegátkou zPobřeží

slonoviny aona se mě opakovaně ptala, zda já

– proti ní jednoznačně drobná – jsem výjimka

nebo zda tak vypadají ijiné ženy mého kmene.

Její představě krásy jsem určitě neodpovídala.

Dnes vnašich zeměpisných šířkách považu-

jeme obézní jedince zalidi bez vůle ukáznit

se, dobrovolně se omezit, dbát osebe sama.

Handicap samozřejmě považujeme zavadu,

zakterou postižení nemohou, aproto tyto

jedince respektujeme, jejich tloušťku už ale

ne. Aniž si to uvědomujeme, hrubě jim tímto

apriorním odsudkem, který je současně

ipředsudkem, ubližujeme. Předsudků či

zjednodušeného uvažování se člověk nejlépe

zbaví, když se vžije dosituace toho druhé-

ho. Nejenže ztížená možnost pohybu vede

kesníženému spalování kalorií, ale jídlo je

často ijedna zmožností potěšení, které je

jinak nedostupné.

Mladý handicapovaný muž může mít jen

těžko úspěch při výmyku nabradlech nebo

při skoku zlyžařského můstku. Tak si více

dopřává toho, co je mu dostupné, co je

náhražkou zajiné uspokojení. Jídlo je také

slast, nejen potřeba, ajídla je vtéto zemi

dost adost. Kdybychom my, zatím zdraví,

věnovali takovému člověku více pozornosti,

atřeba ilásky, omezení slasti zjídla by

mu tolik nevadilo. Děláme to? Neděláme,

spíše se takovým lidem smějeme, atím zase

zvyšujeme jejich potřebu být nasebe hodní,

atak si dají jeden zákusek navíc.



Autorka je socioložka,

členka rady Konta BARIÉRY.

MIROSLAV

ŠPIDLEN

vsobě

sportovce

nezapře.

Díky pohybu

vypadá stále

mladě a51 let

by mu nikdo

nehádal.

„Skamarády zgymplu apozději zvyso-

ké školy jsme nanašich akcích pili hlavně

levnou německou kořalku. Atvrdý alkohol,

to je kalorická bomba,“ upozorňuje.

Saktivním sportem Mirek znovu začal

vroce 1985 – poté, co absolvoval Vysokou

školu strojní atextilní vLiberci. Jezdil hrát

doVratislavic nad Nisou ping-pong aúčast-

nil se ijiných sportovních akcí, kterých

poroce 1989 hodně přibylo.

Vozíčkáři si vsoučasné době mají zčeho

vybírat. Mirek iJirka vyjmenovali namát-

kou plavání, atletiku, basketbal, ping-pong,

tenis, sledge hokej, lukostřelbu, bocciu jako

vozíčkářskou obdobu pétanque nebo rugby.

„Někdo si myslí, že mu stačí jedno am-

bulantní cvičení zatýden ajednou zarok

třítýdenní pobyt vrehabilitačním ústavu,“

prohlašuje Jirka. „Pro dobrou kondici ale

vozíčkáři potřebují mnohem víc pohybu.“

Nadruhou stranu však příliš vysoká

jednostranná fyzická zátěž škodí vozíčká-

řům více než zdravým lidem. Při sportování

zapojují totiž často jiné svaly aklouby.

Například zping-pongu je bolí ramena.

Pokud by tedy někdo chtěl zhubnout pouze

lem víno. Ataké dávno zapomněl nasvé ob-

líbené smažené brambůrky. „Je mi ponich

naštěstí už išpatně,“ poznamenává.

Oba muže posunují kezdravé výživě

jejich partnerky. UŠpidlenů se příliš nejedí

brambory ani další přílohy, kmasu se po-

dává zelenina. „Moc mi nechutná, ale sním

ji. Když máma udělá knedlíky, dám si dva.

Vzávodní jídelně nanejvýš čtyři,“ přiznává

Mirek. Ani Jirka není ze zeleniny aovoce

uvytržení.

„Ale přinutím se donich. Zelenina aovoce

přece usnadňují vyprazdňování střev, asním

máme my vozíčkáři větší problémy než ostat-

ní lidé,“ připouští paralympijský reprezen-

tant. „Přítelkyně kupuje icelozrnné pečivo.“

Ikdyby ale Mirek sJirkou sebevíc sporto-

vali anevzali doúst nic, co by pohoršilo die-

tology, vypouklých bříšek se nezbaví. „Stěmi

vaničkami avanami nic nenaděláme. Poúra-

zech páteře máme povolené břišní svaly. Když

nás položí nabřicho, klepeme se nanich jako

magnetická střelka,“ žertuje Jirka.

Mirek zná napupíky recept. „Fungují

naně jedině korzety. Jarmila byla vAnglii

aviděla, že je tam vozíčkářky nosí.“ 

�