Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Epidemie

začala

Dříve skoro exotická, dnes

všeobecně známá Alzheimerova

choroba začíná být metlou,

která zasahuje stále více žen

imužů ajejich rodin, ale icelou

společnost. Aspolehlivou léčbu

ještě nikdo neobjevil…

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

„Máme tu paní, kterou musíme ne-

přetržitě chránit před ní samotnou.

Propadla se do světa svých dávných

zážitků z války, kdy zažila v koncen-

tračním táboře hrozivý hlad a snaží

se pozřít, co se dá. Třeba i závěr od

zubní pasty. To je typické – poslední

dny jsou vymazány a lidé žijí ve svě-

tě mnoho let starých událostí,“ uvádí

ředitelka Alzheimer Home v praž-

ských Kunraticích Miluše Horvátová.

V moderním a dobře vybaveném za-

řízení tu žije na sto padesát klientů

a mají perfektní péči.

Jenomže ani ta nejlepší péče ne-

může zvrátit příšernou demenci,

která rozvrátí mozek člověka se se-

belepším fyzickým zdravím, s nej-

lepším vzděláním, s dobrosrdečnou

povahou a láskou k nejbližším. Ne-

nápadný začátek, třeba jen zdánlivě

legrační zapomětlivost, pokračuje

stále větší dezorientací a končí abso-

lutní proměnou v jedince, který neví,

jak se jmenuje, nepozná nejbližší

příbuzné, nenajde cestu na toaletu

v bytě, kde žije padesát let. Domá-

cí péče je určitý čas možná, ale pak

musí přijít nepřetržitá práce lékařů,

pečovatelek a ošetřovatelek.

Celá společnost sleduje narůsta-

jící počty nemocných s touto dia-

gnózou, a vlastně si sama na sobě

zkouší, jestli už chápe, co se děje.

Chápe? „Myslím, že ještě ne. Po-

stupné stárnutí obyvatelstva a rozvoj

civilizačních nemocí je sice vidět ve

statistikách, ale dokud se například

odpovědný politik nesetká s touto

nemocí ve svém okolí, jen málokdo

si připustí, že jsme už ve fázi epide-

mie, kterou neumíme zastavit. Jen

řešit její důsledky, a to za cenu velmi

vysokých nákladů, nasazení mnoha

kvalifikovaných pracovníků a sou-

středění zdravotnických i sociálních

služeb. Specifickým problémem je

pak velmi komplikovaný život nej-

Tanečky i s dětmi z mateřské školy

přinášejí radost. A malým zkušenost,

že život nemusí být jednoduchý.