Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

rou sžívalo snáz a rychleji než Kubo-

vi, především díky jejímu programu

a vystoupením. A také proto, že Kuba

trávil hodně času samostatně s asis-

tentem Martinem, který celou cestu

s Neubertovými absolvoval.

CESTOVÁNÍ SASISTENTEM

„Bez asistenta by to nešlo. Je to po-

někud jiné cestování, když je s vámi

vedle manželky třetí člověk, ale jsme

na jeho přítomnost zvyklí i z domo-

va,“ vysvětluje Kuba specifika života

s osobním asistentem. Koneckonců

je jejich profesionálním školitelem.

„Kluci měli dost nezávislý program,

zatímco já koncertovala,“ říká Milli

a dodává: „Hodně odpočívali, chodili

na čaj a vstřebávali atmosféru. Měli

Ranní rituál

baulských fakírů

v Tepantaru

Kampaň za zvýšení

příspěvku na péči

v ČR podpořili

i na cestách.

Památník královny Viktorie v Kalkatě

svobodu poznat Indii nezávisle na

mně, ale užila jsem si i čas s Kubou.

Na život s asistentem si člověk musí

zvyknout. Měl by mít určitá pravidla.

Není dobré být pořád všichni tři spo-

lečně. Musí mít i čas pro sebe a my

bez něj. Pak nenastávají problema-

tické situace. Dřív jsme s asistenty

mnohem víc sdíleli společné zážitky,

ale naučili jsme se to oddělovat.“

„Jak si vybrat asistenta na cesty,

jak se podělit o náklady, to by asi

vystačilo na samostatný článek,“

myslí si Kuba. V tomto případě po-

byt i stravu pro všechny tři hradila

pořádající organizace. „My platili jen

letenky a mzdu pro asistenta,“ dodá-

vá. Cesta letadlem přišla přibližně na

dvacet tisíc za osobu. Jinak jsou však

pobytové náklady v Indii velmi při-

jatelné. „Na ulici se najíte v přepočtu

i za deset korun. Ceny jsou tak tři-

krát nižší než u nás, kromě alkoholu.

Ubytování bylo taky velmi slušné,

pořadatel vše zařídil výborně. Občas

nebyl nocleh úplně bezbariérový, ale

snažili se a s mechanickým vozíkem

to šlo. Hlavně, že disponoval evrop-

skými WC,“ vypočítává Kuba.

SVÁŘEČKA NA RIKŠE

Kromě kulturních setkání a vstřebá-

vání atmosféry pochopitelně došlo

i na památky, třeba muzeum Ra-

bindra Tirtha, kde Milli vystupovala,

nebo památník královny Viktorie

v Kalkatě. „Můj původní plán navště-

vovat místní chrámy moc nevyšel.

Například do hinduistické svatyně

Birla Mandir mě z obřadních důvodů

nepustili s vozíkem. Má totiž špinavá

kola. A nechat se tam nosit, to jsem

odmítl. Nevyšla mi ani plánovaná

projížďka na slonech, ale i tak jsem

se vrátil plný zážitků,“ líčí Kuba a Mi-

lli dodává: „Především na vesnicích

mě uchvátila příroda. Pro malování

přímo úžasné – to slunce a barvy!

A došlo i na setkání s opicemi hul-

many posvátnými.“

Z počátečních obav se tedy na-

konec vyklubaly bezmála tři týdny

zážitků i příjemných setkání. A na-

konec to nepokazila ani závada na

vozíku dva dny před odletem. Na-

opak se z prasklé trubky od madla

vyklubala další historka, to když svá-

řečku k opravě přivezla člověkem

tažená rikša.

