Strana 11
Trampoty
s marihuanou
Léčebné konopí laici považují
za panaceu, tedy univerzální lék
na všechny možné neduhy, ale
odborníci nejsou v názoru na jeho
účinnost jednotní. Konopí seté
(Can nabis sativa) je rostlina, jejíž
část nebo extrakt z ní se nazývá
marihuana. Obsahuje řadu přírod
-
ních látek, z nichž nejvýznamnější
je tetrahydrocannabinol – THC.
Pokud má být konopí používáno
jako lék, musí splňovat přísná kri
-
téria, což bývá u přírodních látek
vždycky problém. „O prospěšnosti
využívání konopí k léčebným
účelům je k dispozici stále málo
důkazů,“ uvedlo docela nedávno
Evropské monitorovací centrum
pro drogy a drogovou závislost
(EMCDDA). Experti z centra při
-
pustili, že existují „nevelké“ důkazy,
že marihuana pomáhá pacientům
s roztroušenou sklerózou trpícím
svalovými křečemi. Ovšem u dal
-
ších indikací upozorňují, že důkazy
jsou buď „slabé“, nebo rovnou „ne
-
dostačující“. Také české odborné
společnosti se staví proti širšímu
používání léčebného konopí a jeho
hrazení z veřejného zdravotního
pojištění. Na druhou stranu je
hloupé, když policie pronásleduje
nemocné, kteří drží malé množství
marihuany pro svou potřebu. Ať
skutečně má „domácí marihuana“
nějaký vlastní účinek, nebo je to
placebo, ulevuje pacientům od
potíží. Řešením je její držení dekri
-
minalizovat, to ale není problém
medicínský, nýbrž politický a le
-
gislativní. Bohužel poslední pokus
poslanců zpřístupnit marihuanu
nemocným byl zhacen tím, že
návrh zákona pojali jako širokou
legalizaci držení i šíření, čímž jaké
-
koliv rozumné řešení zabili.
Autor je bývalý mluvčí ministerstva
zdravotnictví, dnes šéfredaktor on-line
Zdravotnického deníku.
SLOUPEK Tomáše CIKRTA
11
rádcům. To platí i o charitě. My sice
rádi pomůžeme každému, ale když
se rozhodujeme, kam peníze poslat,
vždycky dáme na názor nejbliž-
ších spolupracovníků, které známe
a víme o nich, že jsou poctivci bez
postranních úmyslů.
Někdy je to lehké rozhodování –
dozvěděli jsme se, že naše nová bri-
gádnice v lounském pivovaru pečuje
o syna, který trpí Dandy Walkerovou
anomálií (neurovývojová porucha
mozku) a k tomu má ještě podkovo-
vitou ledvinu, atypické držení prstů,
centrální hypotonický syndrom, psy-
chomotorickou retardaci a vadu cho-
didel. Potřebovala přispět na léčení
a kompenzační pomůcky. Naši kole-
gové naprosto spontánně začali dávat
peníze. Přidali jsme se a opravdu po-
mohli. Máme zprávy od maminky, že
Tobiášek dělá velké pokroky – to je
pro nás největší odměna.
My aktivně nevyhledáváme po-
třebné, ale když se na nás někdo
obrátí, vyhovíme skoro každému. Za
rok jde o statisíce a je opravdu moc
důležité poradit se, komu a jak po-
máhat. Využíváme k tomu i Konto
Bariéry a další neziskovky. Zajíma-
vým příkladem, kde jsme se s Kon-
tem Bariéry podíleli na netradiční
sbírce, byla svatba Gábiny a Petra
Koukalových, kteří požádali svateb-
ní hosty o podporu malého Péti ze
Smečna, který při autonehodě přišel
o tatínka a sám skončil na vozíku.
Svatební hostina proběhla u nás
v Zichoveckém pivovaru a novo-
manželé tím odstartovali sbírku,
která v současné době atakuje mi-
lionovou hranici. Ale myslíme si, že
přes ohromnou práci neziskovek je
tu největším dlužníkem stát. Kdyby
lépe hospodařil, nenechal se okrádat
a zneužívat, skoro by ani dárci malí
či větší nemuseli být. Ale nemůžeme
čekat, jde o lidi a jejich životy a my se
nemůžeme tvářit jako chladní podni-
katelé, které zajímá jen zisk.
NEBREČÍME, ŽIJEME
Moje zkušenost s každou situací
v podnikání, rodině i charitě je do-
cela obyčejná – může se stát leccos,
ale když dáte do řešení trochu vlast-
ní energie a třeba i vášně, výsledek
se dostaví. Stejně důležité je držet se
rozumně při zemi. Představy o ne-
konečném bohatství a tím i neko-
nečné spotřebě materiálních statků
jsou pitomost. Kolik toho opravdu
můžeme sníst a vypít? A kolik toho
denně vyhodíme? Zdá se mi, že za-
tím nemůžeme najít recept, jak si
dobře žít a přitom odolat nekonečné
nabídce trhu. Když se s manželkou
projedeme po Českém středohoří
na kole, vidíme nejen tu krásu, ale
bohužel i spoustu nepořádku. To ně-
kdo zavinil, někdo způsobil a zmizel.
Nevím kdo – vlastně po tom ani ne-
pátráme, to by musel placený strážce
pořádku stát na každém metru silnic
a cest. Proto mi připadá důležitěj-
ší žít a pracovat rozumně doma, na
vlastním pracovišti, ve vlastní obci.
A mys let trochu dopředu.
Pak také jednoduše poznáte, kdo
potřebuje opravdovou pomoc, kdo si
ji zaslouží. Když jsem byl starostou,
dobře jsem poznal nakažlivost ce-
lého systému dotací. Nejlepší místo
pro korupci a pro plýtvání. Nevyho-
vuje dotační titul? Tak ho narychlo
něčím naplň! A že je vedle stokrát
vážnější problém? Nedá se nic dělat,
naplň! To všechno je škodlivější než
nepořádek v příkopu. Ale já vím, že
nejsem sám, kdo ví…
(mezititulky aredakční úprava zj)
Když jsem začínal
před dvaceti lety
v Zichovci, každý
nápad jsem nejdříve
přinesl do rodiny. To
byla nejlepší zpětná
vazba. Mimochodem,
ve své funkci starosty
jsem navazoval na
dlouholetou tradici
svých předků. Z kronik
je zřejmé, že jsem už
pátou generací, která se
podílela na vedení obce
Zichovec.