Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27
nek. A našel jsem grafika, který to
se mnou ustál! Celý koncept vznikal
už při psaní, takže ta knížka je nejvíc
podle mých představ. Krásná a vel-
koformátová. Je pro ženy, protože
pro chlapy jsem už, myslím, udělal
dost. Tahle je pro holky. Muži jsou
dneska hodně vytížení, myslím si, že
o kráse stromů může dětem vyprá-
vět jen maminka. Je to volné poví-
dání o tajemství dřeva, jsou tu i malé
povídky, příběhy – ty texty se propo-
jují v jakýsi kaleidoskop, mozaiku.
Nabízím pohled na stromy zvenčí
i zevnitř. Kouzla jednotlivých dřev
i jejich tajemství.
Svou poslední knížku jste věnoval
ženám. Která dřeva upřednost
-
ňují muži akterá ženy? Je vtom
rozdíl?
Podle mojí zkušenosti si například
pro talisman či šperk ženy vybíra-
jí silná, pevná a tvrdá dřeva a muži
mají rádi borovici a ovocné stromy.
Souvislosti arůzné úhly pohle-
du na dřevo jste předvedl před
několika lety, kdy jste se výrazně
podílel na šestadvacetidílném
seriálu odvysílaném vČeské
televizi.
Na začátku toho všeho bylo šťast-
né setkání s režisérem, scenáristou
a hodně renesančním člověkem
Bed řichem Ludvíkem. Spolu jsme
exteriéry vybírali už skoro rok do-
předu… A toho dřeva! Stovky vzor-
ků, mís, šperků, pultů… a nic ne-
splést! Také kameraman Flak měl
dřevo rád, bavilo ho to jako Bedři-
cha. Každý díl byl dvacetiminutový,
vždy o jednom stromě a jeho dřevě.
Ukazovali jsme strom, pak dřevo
a co s ním dál.
Máte mezi desítkami druhů dřev
to své, oblíbené?
Mám rád to dřevo, se kterým zrovna
dělám. Dobrá otázka je, které dřevo
se pozná nejobtížněji: někdy mívám
pocit, že si některá pletu pořád. K-
li barvě si nepopletete třeba ořech
nebo švestku. Většinou identifikujete
dřeviny s kruhovitě uspořádanými
cévami, dub, jasan. Nejtěžší je asi
rozpoznat dřevo hrušně od hlohu.
Žijete nedaleko Prahy, sledujete
stromy kolem?
Po každém větším větru se chodím
podívat na dvě borovice ve strá-
ni, krásně rostlé holky… Víte, co je
zvláštní pocit? Když mám v ruce
dřevo, které jsem vídal jako strom
v plné síle. Pak slábl, napadli ho
brouci nebo uschl – a já čekal, až si
budu jistý, že skončil. Pak ho teprve
vezmu z koloběhu přírody a dávám
mu další život. Konec stromu zna-
mená totiž počátek dřeva. Já vím, že
potřebuju k životu stromy, krajinu.
Když už musíte žít ve městě, obklo-
pujte se dřevem, nic jiného nezbývá.
Podle mne lidé nemohou být šťastní
bez dřeva, bez stromů nemohou žít.
Je dřevo „trendy“ mezi dalšími
matériemi? Jak se drží mezi
industriálními materiály, kovem
asklem?
Já sám jsem zažil trend umakartu,
skla a železných trubek, ale ten už je
naštěstí pryč. Naštěstí pro lidi! Dřevo
nás provází celými dějinami a je naší
jistotou, nad kterou není. Strom nám
odnepaměti pomáhá k pocitu domo-
va, k pocitu lehkosti a radosti. Dře-
vo je evergreen, doprovází nás jako
mísa, rukojeť nože, šperk, židle nebo
také hračka. Tenhle přírodní mate-
riál, který nám kdysi pomáhal přežít,
sluší pořád i našim interiérům.
Nerad děláte stejné věci – pus-
til jste se do koláží, závěsných
obrazů, objektů. Vedle vdílně
máte různé kousky dřeva, depozit
pro vaši další práci. Vzdáleně mi
některá díla připomínají ta Jiřího
Koláře.
S panem Kolářem jsem se jednou
sešel a jsem za to setkání rád. Moje
dřevěné skladby, to je opravdu vol-
ná tvorba. Přeju si, aby měly harmo-
nii a byly krásné. Navazuju vlastním
způsobem na tradiční techniku in-
tarzie, opravdu jsem na svých star-
ších dřevěných objektech kombi-
noval dřevo s výstřižky z knih nebo
starými hudebními partiturami. Pak
jsem postoupil ke kolážím, mozai-
kám, které vytvářím z různobarev-
ných dřev, bývají také povrcho
upravené.
Jak jste se dostal ke spolupráci
sKontem Bariéry?
Někde jsme se setkali s paní Bože-
nou Jirků, líbil se mi její empatický
přístup k práci v nadaci, a tak už
asi deset nebo možná víc let dávám
do aukcí své obrazy. Myslím, že to
tak mám dělat, když mi bylo dáno.
A že mám pomáhat, když mohu. Jde
vlastně o odměnu i pro mě.
Podle
mne lidé
nemohou
být šťastní
bez dřeva,
bez stro
nemohou
žít.
Výtvarníkova díla
z posledního roku
(skládané dřevo,
závěsné objekty):
Ta naše vesnička
dřevěná (nahoře),
Obraz pro Julii,
růžový palouček
(dole), Muzika,
tvář (vpravo)
Můžeš