Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT / PŘÍBĚH

žít, ale neměl jsem kam jít… Žádné

sebevědomí, bezmoc, následky úra-

zů, samota. Získal jsem jen starobní

důchod, ale už žádné možnosti za-

platit si pomůcky i potřebnou péči.

Starosta Hořic, kde jsem trvale hlá-

šen, kontaktoval tuhle neziskovku

v Nové Pace a v červenci 2018 mě

sem sanitka převezla. Nový život!

Začal jsem se učit žít s postižením.

Sociální pracovnice i pečovatelky

mi pomohly se základními hygie-

nickými návyky, které po úrazu

nefungovaly a vlastně nefungují

doteď. Bydlím v jednolůžkovém po-

koji. Jsem na vozíku, ale zde je vše

bezbariérové. Mám zajištěné praní

i úklid, samozřejmě jídlo, ale půjčili

mi i počítač, koupili fixy, barvy, tuž-

ky a já zase maluji…“

Konto Bariéry samozřejmě finanč-

ně pomohlo, ale tu hlavní proměnu

zařídili Novopačtí. Přestože teprve

s jejich pomocí dosáhl na příspěvky

na péči, přestože si nemohl zpočát-

ku zaplatit žádnou službu, přestože

neměl nikoho, kdo by mu pomohl

zařídit všechny formality života po-

stiženého člověka. Dnes pan Milan

přemýšlí, jak se vrátit k tvůrčí práci,

jak se co nejvíce osamostatnit a tře-

ba i s pomocí elektrického vozíku

vyrazit samostatně na nákup, k lé-

kaři, za kulturou… Jak sám píše: Za

svými sny.

CO MĚ NEJVÍC OTRAVUJE

Ředitelka Fučíková je opravdu gej-

zír. Energie, aktivity, ale i praktic-

kých řešení každodenního provo-

zu. Nejvíce ji zlobí netečnost při

posuzování potřebných změn ve

financování podobných zařízení, ale

i legislativy, která by měla posky-

tovatelům služeb mnohem méně

svazovat ruce a byrokraticky je

neomezovat. Znovu a znovu na to

upozorňuje časté návštěvy politiků,

kteří rádi přijedou, pokývají hlavou,

pochválí, ale tím to končí. „Rádi cho-

dí před volbami, pak je ticho….“

Dva roky tu bojovali za zřízení sítě

sociálních pracovníků přímo v ne-

mocnicích, aby odcházející pacienti

mohli plynule přejít k potřebným

službám. Zdá se, že marně. Příkop

mezi resortem zdravotnictví a so-

ciálních věcí je hluboký a nesčetné

deklarace o jejich spojení jsou mar-

né. Přestože obě ministerstva sídlí

v Praze v jedné budově.

A přitom jsou i mnohem lepší zku-

šenosti – s politiky na lokální úrovni.

I když… Neziskovka doslova na roz-

hraní Královehradeckého a Liberec-

kého kraje. Deset procent zdejších

klientů patří úředně do hejtmanství

pod Ještědem. Ale platby odsud žád-

né! Krásný příklad decentralizace

sociální politiky. Kolik krajů, tolik

přístupů. „Vůbec nechápu nejrůzněj-

ší projevy nedůvěry i podceňování

ze strany politiků i některých částí

veřejnosti. Většinou o naší práci ne-

vědí vůbec nic. Ale když pak mají

v rodině problém se svým seniorem

nebo s těžkým postižením, najednou

by nás vynášeli do nebes…“ Když

k tomu připočteme, že novopacký

Život bez bariér navštěvuje každých

čtrnáct dnů nějaká kontrola nebo

návštěva sbírající nejrůznější statis-

tická data, je tak trochu zázrak, že

zdejší zařízení funguje spolehlivě

a ještě si přidělává práci s plány do

budoucna.

Jitka Fučíková a její tým by někdy

mohli říci: Nezlobte se, vám nepo-

můžeme, obraťte se jinam. To neří-

kají a pokládají za samozřejmé, že si

prostě rady vědět musí. Nemohlo by

právě toto pravidlo platit pro všech-

ny, kdo sociální politiku v této zemi

řídí, financují a kontrolují?



Život bez bariér, z. ú.

Organizace se ozájmy lidí se zdravotním postižením

aseniorů stará nabídkou sociálních služeb (odborné

poradenství, sociální rehabilitace idenní stacionář),

vytvářením pracovních míst pro osoby se zdravotním

postižením ataké lobbováním uorgánů místní správy,

samosprávy iuveřejnosti.

Dlouhodobým cílem je vybudování centra komplexních

služeb vbudovách bývalého kláštera anemocnice vNové

Pace, který ivminulosti sloužil nemocným, zdravotně

postiženým ijinak ohroženým skupinám obyvatel.

Více informací oorganizaci ajejích činnostech:

www.zbb.cz

Pan Milan

nejvíce touží

po samostatnosti.

Je na takovou

touhu systém

připraven?

Dnes pan Milan přemýšlí,

jak se vrátit k tvůrčí

práci, jak se co nejvíce

osamostatnit a třeba

i s pomocí elektrického

vozíku vyrazit

samostatně na nákup,

k lékaři, za kulturou…