Strana 26
KULTURA / VÝTVARNÍK MARTIN PATŘIČNÝ
v chuť psát. Rok před revolucí po-
volilo tehdejší vedení státu zákon
o službách, pro mne to bylo klíčové,
konečně jsem mohl na volnou nohu.
Tehdy jsem už dělal se dřevem víc.
Váš strýc vám připomínal:
„Martínku, napřed se nauč ře-
meslu!“ Jednou jste skutečně
jeho hlas vyslyšel…
Můj strýc Karel Rubáš byl ve třetí
nebo čtvrté generaci řezbář a sou-
stružník dřeva, a protože dělal takřka
na venkově, v Janovicích nad Úhla-
vou, musel umět od dřeva všechno.
Když jsem k němu začal jezdit, na-
učil mě základy řezby a soustru-
žení dřeva. Díky němu jsem zvládl
i základní teorie, jak se dřevo musí
připravit, vše o jeho výběru. Měl tři
dcery, a kromě mě neměl pokra-
čovatele. A já jsem strýci za tu pře-
danou profesní štafetu moc vděčný.
Start, který mi umožnil, byl pro mě
hodně silný a do jisté míry i určující
pro mou další cestu.
Odstartoval jste – adál?
Začal jsem pracovat a vydělávat si
dřevem. Na začátku 90. let jsem
soustružil mísy a rámečky, prodával
jsem na trhu, to bylo řemeslo. Ale
vnímal jsem, asi dva roky, jak mi čím
dál víc vadí dělat stejné věci. Možná
to pro někoho zní absurdně. To ře-
meslo mi samo řeklo, že dělat stejné
věci nemůžu! Dodnes, kdykoliv ně-
kam jedu, třeba na besedu se stu-
denty, připomínám: „Nedělejte vol-
nou tvorbu, pokud vám nevadí dělat
stejné věci… Jinak nedělejte kumšt,
kumštýřů jsou mraky!“
Vjaké fázi tohle řemeslo tehdy
bylo?
Moc lidí soustružení podrobně ne-
znalo, nebyla žádná literatura. A po-
třebné nástroje nebo stroje už vů-
bec ne! Dostal jsem od strýce hnací
vřeteno k soustruhu, ale to bylo
vše – později jsem si soustruh sám
navrhl, nakreslil a nechal si udělat
komponenty. To vše se dělo „za po-
chodu“. Na starém jsem dělal a nový
stavěl.
Cit pro slovo, pěkně „soustruže-
né“, jste měl, ale pak jste slova
vázal do vět akapitol…
Přelomová doba pro mne jako vý-
tvarníka i autora byl konec minulého
století. V roce 1998 jsem mohl vy-
stavovat v Národním muzeu v Pra-
ze, vůbec poprvé někdo (v takovém
nádherném prostoru!) udělal jen
expozici dřeva. V debatě s tehdej-
ším ředitelem jsem mu drze vytkl,
že v celém muzeu není vystavené
žádné dřevo. „Co navrhujete?“ zeptal
se mne. Asi před dvaceti lety vzni-
kala moje první obrovská výstava!
K expozici byla vydaná moje první
kniha, jmenovala se stejně jako vý-
stava: Dřevo krásných stromů. Byla
na trhu roky a vydání se opakovala.
O něco později jsem se rozhodl, že
tuhle knihu nahradím, a udělal jsem
Velkou knihu o dřevě.
Vaším bestsellerem se mezi
dosavadními deseti knihami stala
praktická informační učebnice…
Když jsem napsal Pracujeme se dře-
vem, byla na knižním trhu jediná.
Nebylo nic, nula. Snad jen v antikva-
riátu. Kvůli větší osvětě, kterou jsem
si přál, jsem věci o práci se dřevem
uspořádal, napřed pro časopis, pak
pro nakladatelství. Ta knížka uka-
zuje a učí základní i pokročilé tech-
niky používané při práci se dřevem
a vede čtenáře k porozumění s ním…
Minulý rok jste vydal vpořadí
jubilejní, desátou knihu, která se
jmenuje Tajemství dřeva. Včem
byla jiná?
Kniha je nádherná, poprvé jsem kro-
mě fotografií dělal i do návrhů strá-
Martin Patřičný (*1955)
Český výtvarník aspisovatel. Jeho
současná tvorba zahrnuje především
dřevěné obrazy adřevěné sochy.
Své práce vystavoval na více než stovce
výstav, jeho knižní tvorba
( knih) se věnuje především dřevu.
Stal se spoluautorem televizního
dokumentu Kus dřeva ze stromu
(/).
Martin Patřičný se stal patronem
výstavy Umění dřeva na veletrhu
Dřevostavby.
Více na www.patricny.com
Start, který mi strýc dal, byl pro mě
hodně silný a do jisté míry i určující
pro mou další cestu.