Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Jít inkluzi naproti

Snahy ozačleňování dětí spostižením do

běžných škol unás probíhají již několik desetiletí.

Přinejmenším od roku 2005 má pak tento proces

legislativní oporu aod roku 2016 také garantované

financování. Vyvolává však stále celospolečenské

diskuse. Oslovili jsme čtyři žáky astudenty

srůzným typem postižení ana různých stupních

škol, abychom zjistili jejich osobní zkušenosti.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

ANEŽKA HEČKOVÁ (7)

Malá Anežka má Downův syndrom

a teprve pár měsíců chodí do první

třídy pražské ZŠ Na Líše. Její mamin-

ka Lenka by přitom mohla fungovat

jako vzorný příklad, jak na inkluzi

připravit potomka samotného, sebe,

rodinu, okolí i školu.

Není divu, paní Hečková je před-

sedkyní spolku Rodiče za inkluzi,

kam se obracejí desítky rodičů, po-

kud škola a poradenská zařízení

nefungují, jak by měly. Nejčastěji

v případech, kdy se škola chová vy-

hýbavě, panuje v ní strach a nechuť

dělat věci jinak. „Záleží na lidech. Je

spousta míst, kde panuje dobrá vůle

a zájem. Inkluze je správná cesta,“

vyjadřuje svoje přesvědčení paní

Hečková a dodává: „Hodně škody

napáchala mediální hysterie před

několika lety. Z inkluze se stalo sko-

ro sprosté slovo. Situace je teď para-

doxně spíš horší.“

Anežčina maminka se proto roz-

hodla předejít problémům svým

aktivním přístupem. Tři roky pře-

dem domlouvala nástup své dcery

ve škole, která není jejich spádová,

ale kterou si vybrali a vyzkoušeli

prostřednictvím starší dcery. Situa-

ci jim do značné míry ulehčuje také

Anežčina otevřená, milá a komuni-

kativní osobnost. Navíc je i přes svůj

handicap v pásmu inteligenční nor-

my, takže zatím vše zvládá srovna-

telně se svými vrstevníky.

Někdy dokonce i lépe – i to je však

z velké části zásluha její maminky.

Soukromě vystudovala speciální

pedagogiku, udělala si různé kurzy

a nastudovala vzdělávací metody,

například Feuersteinovu, která rozví-

jí umění učit se. „Úspěšné inkluzi se

musí jít naproti výchovou a přípra-

vou. Anežku jsme před první třídou

dali do přípravného ročníku. Učila

se režimu a pravidlům. Také škola si

během té doby zvykla a připravila se.

Vybrali skvělou učitelku a asistentku.

S dcerou si skvěle sedly, což bylo dů-

ležité, protože Anežka umí být zlatá,

když si dotyčného člověka oblíbí, ale

v opačném případě je to jeden velký

bojkot,“ vzpomíná paní Hečková.

Díky poctivé přípravě začala Anež-

ka školu už se základy čtení a počí-

tání. To jí usnadnilo start, maminka

si však uvědomuje, že časem může

Anežce tempo ostatních dětí utíkat:

„Existuje řada podpůrných prostřed-

ků. Děti s její diagnózou třeba během

prvního stupně už tolik nezvládnou.

Tak se dá vše individuálně uzpůsobit.

Pro nás je podstatné, aby co nejvíc

směřovala k samostatnému životu.“

Inkluze podle Lenky Hečkové po-

máhá především bourat předsud-

ky. Úspěch přitom vidí v otevřené

komunikaci. „Přišla jsem na třídní

schůzky na začátku školní docház-

ky a všechno vysvětlila rodičům

spolužáků. Lidé se zbaví obav, uvidí

normální dítě zbavené démonic-

ké aury. Dnes nám fandí a sami se

ptají. Anežka chodí i do Sokola, na

kroužky, jezdí na koni. Všude jsme

to s představováním udělali stej-

ně. A ona si navíc svojí vřelostí dělá

sama nejlepší reklamu. Ve škole ji

zdraví děti z vyšších ročníků, spolu-

žáci ji zvou na narozeniny. Vysvětlu-

jeme jí, že je víc vidět, tak se o to víc

musí snažit. Víme, že z mentálního

postižení panuje ve společnosti víc

obav než z jiných handicapů,“ uzaví-

rá Lenka Hečková.

Anežka si svojí

povahou získala

celou školu.