Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27

Aukční salon výtvarníků

Aukční salony výtvarníků jsou neotřelým projektem, který

provází Konto Bariéry každé dva roky, ato už od roku

. Výnos zaukcí slouží kfinancování stipendií pro

studenty se zdravotním postižením.

Vzávěru . aukčního salonu výtvarníků pro Konto

Bariéry () se vpražském Karolinu dražilo celkem

 uměleckých děl od uznávaných českých

izahraničních umělců, která vynesla přes

, milionu korun.

. ročník aukčního salonu výtvarníků se uskuteční

vlistopadu (výstava . . – . .) aprosinci (aukce . .)

letošního roku. Více informací na www.aukcnisalon.cz.

Pozorování obrazů je práce. Když

se díváte na hodnotné dílo, můžete

být vyčerpán stejně jako při mno-

hakilometrovém běhu. Je to stav

extrémního zapojení duše do pro-

cesu pochopení obrazu nebo sochy.

Analytická část mozku spotřebová-

vá velkou energii, abychom pocho-

pili. Je to fyzický výkon, při němž se

vyplavují endorfiny. Ty jsou zárukou

štěstí a vjemu, který označujeme

slovem krása. Krása je však subjek-

tivní, každý z nás je okouzlen něčím

jiným. Pak jsou ti, kteří se vzájem-

ně nalézají a sdružují se do určitých

skupin, aby své zážitky z krásy měli

společné. Zdeňka Sýkoru milujeme

všichni, ale jen málokdo si ho může

dovolit. Dosáhl totiž takových výšin,

že už je věcí nejen cti, ale i prestiže

ho vlastnit. A najednou vidíte vliv

výtvarného umění na celou spo-

lečnost. Velikáni jako Sýkora nebo

Malich najednou ovlivňují i lidi, kte-

ří jejich originály doma mít nikdy

nebudou.

Vy jste jeden zmála galeristů,

kterému se podařilo proniknout

do zahraničí, dokonce ido vzdále

-

né Číny. To se nepovede každému.

Jaké kouzlo jste použil?

Kamkoli přijedete, a platí to i u nás

doma, lidé pochopí, když něco děláte

se zaujetím a láskou. Takže pak není

možné, aby vás i jiná kultura nepři-

jala. Kultury se neliší, mají sice odliš-

né znaky zobrazování, ale pořád jde

o tentýž základ. Pořád máme tatáž

srdce, vycházíme z jednoho a téhož

a tam zase směřujeme. Univerzál-

ní základy světa platí a stanovily, že

podle biologických podmínek, v kte-

rých žijí jednotlivé společnosti, si

vytvářejí vlastní pravidla. Jinak pře-

mýšlí člověk v poušti, jinak v sub-

tropickém pralese, jinak pod Řípem.

Ale pořád jde o základní, stejné pod-

mínky. O pocit žízně, chladu, o pocit

vzájemnosti a na vrcholu je láska.

Kdo toto pochopí a je schopen to dát,

může být úspěšný ve všech oborech.

Jak je tedy možné, že vposlední

době vidíme vnaší společnosti

tolik pohrdání adokonce nenávis

-

ti vůči jiným kulturám?

Jsem si jistý, že žiji ve společnosti –

tím myslím své okolí –, která bedli-

vě vnímá současný stav světa v jeho

úplnosti. Přesto nás pocit štěstí ne-

opouští. Záleží na vlivech, které do

sebe pustíte. To, o čem mluvíte, je ve

všech zemích. Ale není potřeba si do

sebe pouštět všechno. Pohybuji se

ve strukturách, které dobře znám.

Vím, kdo to je, jací lidé to jsou, čím

se zabývají, jaké hodnoty mají. Je to

jakýsi samostatný stát, ve kterém je

hlavním tématem umění a pořádku-

milovnost. Být dobrým hospodářem

je na prvním místě. Pak vám umění

přináší pozitivní probuzení a žasnutí.

Pak můžete přehlížet jevy, které mají

jen velmi omezenou platnost, jsou

opominutelné. My nejsme menší než

jiné národy. Nyní přichází generace,

která už umí cizí jazyky, zná svět,

a bude se proto chovat sebevědomě.

Značka Made in Czech je symbolem

krásy a v okolních zemích vědí, že

je to značka srovnatelná s Němcem,

Angličanem, Američanem… Pokud

jde o umění, v jedincích jsme oprav-

du světoví.

Uvědomujeme si to?

Společnost je tvořena jedinci. Dohro-

mady tvoříme stát. Má v čele ústavní

činitele, vládu… Jaký je pán, takový je

krám. A tak jsme vnímáni. Za Masa-

ryka jsme byli jiní, dnes jsme také jiní.

Nejsem politik. Já se věnuji životu je-

dinců, kteří se jmenují Václav Boštík

nebo Karel Malich. To jsou jedinci

navýsost mravní a z této mravnosti

vychází jejich hodnota. A zobrazuje

se v jejich dílech. Obrovská hodno-

ta. Tito lidé vědí, že padesát let není

žádný čas. Jak říkal před staletími

Tycho de Brahe: Ani moc, ani zbra-

ně, jen síla umění přetrvá věky. Proto

vrcholový umělec může sloužit jako

maják. Mravnosti i nemravnosti.



Když galerista

rozumí umělcům,

rozumějí

i oni jemu.

Vrcholové umění

opravdu patří elitám.

Nezáleží na tom, kolik

má kdo peněz nebo jaké

má vzdělání. Cit, empatie

a vůle nechat se oslovit

uměním je základem

plné radosti a dokonce

jistého ohromení

z nevídaných možností

života.