Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR / OSOBNÍ ASISTENCE

důvěřují a v kterých se dokážou po-

starat alespoň o část svých potřeb.“

Slov o stárnutí populace a demo-

grafickém zlomu naší společnosti

zní každý den mnoho. A mnoho ob-

čanů i politiků si myslí, že řešením

jsou velká zařízení s koncentrova-

nou ústavní péčí. Mají však zásadní

nevýhody – jejich budování je drahé,

jejich provoz také a pro své klienty

jsou v mnoha případech světem, ve

kterém si přes veškerou péči prostě

nezvyknou.

Domácí péče opřená o kvalifikova-

nou asistenci je osvědčenou pomocí,

ale nemůže ji úspěšně dělat každý.

Letité zkušenosti této organizace je-

nom potvrzují, co nahlas prosazují

odborníci už dávno a co jaksi uniká

široké veřejnosti – jde o vysoce pro-

fesionální, kvalifikovanou a spole-

čensky naprosto nedoceněnou práci.

Hlavně neziskové organizace nemají

žádného zřizovatele, který by jim za-

jistil finanční stabilitu, a musejí prac-

ně hledat cestu k vícezdrojovému

financování.

Své o tom ví i asistentka Anička,

kterou jsme právě u paní Vackové

potkali: „Sociální práci studuji, tak-

že je to moje téma. A dobře vím, jak

moc důležité je najít správnou hra-

nici mezi soucitem a profesionálním

odstupem. Nemůžete začít žít životy

svých klientů, nemůžete se stát čle-

ny jejich rodin. Lítostí nikomu nepo-

můžete, ale zároveň nějakou empatii

projevit musíte. Pracujete s živými

lidmi, někdy hodně komplikovanými

osudy a neustále hledáte míru, jak

dodržovat hranice…“

PROFESE MNOHA DISCIPLÍN

Služba osobní asistence (většinou

ženy, ale i muži se najdou, i když by

jich bylo potřeba mnohem víc) ještě

zdaleka není prestižním zaměstná-

ním. Přitom jde o přímou péči v do-

mácím prostředí. Není tajemstvím,

že se do této práce hlásí i jednotlivci

s vlastními velkými problémy, které

by chtěli překonat obětavou pomocí

druhým. Ale to by byla velká chy-

ba! Tato služba není a nikdy nemů-

že být lékem na bolavé duše. Dneš-

ní mechanismy výběru, kvalifikace

a ne ustálé rekvalifikace prakticky

vylučují, aby se takoví lidé dostali

ke klientům. A má-li poskytovatel

sociálních služeb udržet svou regis-

traci, musí jeho zaměstnanci proká-

zat vysoké kvalifikační předpoklady.

Jedině tak je možné získávat dotace

a veřejnou podporu a počítat s nej-

důležitějším pokladem, který tako-

vé organizace jako A DOMA mají –

s dobrou pověstí u veřejnosti.

Jitka Zachariášová má jasnou defi-

nici: „V sociálních službách je možná

jen jedna kvalita. Ta první. Kdo by

si už napřed kupoval, protože naši

klienti si naši práci kupují, druhou

jakost? Proto také už delší dobu na-

bízíme službu tzv. rodinného prů-

vodce. A DOMA tak poskytuje pod-

poru nejen seniorům, ale i rodinným

příslušníkům. V projektech Nablíz-

ku, Dva životy nebo Dva životy Praha

pomáhá hledat řešení, jak zvládnout

nelehkou roli rodinného pečujícího

a přitom nezanedbat pozornost vůči

své rodině a zaměstnání. Blízcí se

ocitají většinou ze dne na den v nové

roli, na kterou je nikdo nepřipravil.

Jsou emocionálně angažovaní, ale

V sociálních službách

je možná jen jedna

kvalita. Ta první.

Kdo by si už napřed

kupoval, protože naši

klienti si naši práci

kupují, druhou jakost?

Anička je

pro paní Boženu

sluníčkem…